118 C 9/2025

Odůvodnění

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 114 452 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že dne 8. 1. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 71,04 % p. a. a pojistným splácet ve 48měsíčních splátkách po 5 042 Kč, splatných vždy k 22. dni každého měsíce, počínaje únorem 2024. Žalovaný uhradil pouze tři splátky (16. 2. 2024 částku 5 044 Kč, 18. 3. 2024 částku 5 045 Kč a 22. 4. 2024 částku 5 037 Kč) a drobnou částku 38 Kč. Poté přestal plnit. V důsledku prodlení došlo dne 28. 7. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru 81 286,38 Kč (z toho původní jistina 69 110 Kč a přirostlý úrok 12 176,38 Kč). Žalobkyně se žalobou domáhá: 84 538 Kč (nová jistina 81 286,38 Kč + smluvní pokuty 998 Kč + náhrada nákladů 400 Kč + pojistné 1 854 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 30. 7. 2024, 29 914,72 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení od 30. 7. 2024 do 1. 8. 2025, úrok z částky 69 110 Kč ve výši 71,04 % p. a. od 30. 7. 2024 do 20. 8. 2024 (2 877,82 Kč) a dále úrok ve výši 14,75 % p. a. od 21. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do částky 254 822 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Posouzení probíhalo na základě dokladů o příjmech, výpisů z registrů NRKI a SOLUS, interního hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Z dokladů vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 20 000 Kč, jeho měsíční náklady 8 775 Kč a volné zdroje ke splácení po odečtení rezervy 10 225 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie v registrech, proveden interní scoring a zkontrolováno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti byl platný, zaměstnavatel nebyl v insolvenci a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Na základě porovnání příjmů a výdajů žalobkyně uzavřela, že žalovaný byl schopen splácet sjednané splátky bez výrazného omezení životního standardu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, během kterého provedl řadu listinných důkazů. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán, o odročení nepožádal, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Ještě před konáním samotného jednání vzala žalobkyně svým podáním ze dne 11. 11. 2025 žalobu částečně zpět. Soud tedy postupoval v souladu s § 96 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v požadovaném rozsahu (výrok III.) zastavil.

5. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 8. 1. 2024 vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč se 48měsíčními splátkami 5 042 Kč, pevnou roční nominální úrokovou sazbou 71,04 % p. a., předpokládaným RPSN 99,41 % a celkovou částkou k zaplacení 212 352 Kč; sjednáno bylo pojištění schopnosti splácet v rozsahu balíčku B s měsíční úhradou 13,95 % ze splátky bez pojištění (Příloha č. 1). Smlouva upravuje zesplatnění při prodlení 65 dní, vznik nové jistiny a smluvní pokutu 0,1 % denně.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 10. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, vše s upozorněním na možnost soudního a exekučního vymáhání.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 15 164 Kč, po dubnu 2024 již nehradil ničeho.

9. Dle přiložených výpisů měla žalobkyně lustrovat žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a v registru SOLUS.

10. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla na účet č. [č. účtu] dne 8. 1. 2024 vyplacena částka 70 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol].

11. Z výzev ze dne 24. 6. 2024 a 23. 7. 2024 vyplývá, že žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovaného na prodlení s úhradou splátek úvěru č. 9103285621. Konkrétně nebyly uhrazeny splátky č. 4 (22. 5. 2024), č. 5 (22. 6. 2024) a následně i splátka č. 6 (22. 7. 2024). Žalobkyně v těchto výzvách požadovala náhradu nákladů spojených s prodlením a smluvní pokuty, současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru při prodlení 65 dnů.

12. Z oznámení ze dne 28. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy č. [hodnota] z důvodu prodlení s úhradou splátky po dobu 65 dnů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 84 538 Kč.

13. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný dosahuje pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, zatímco jeho celkové měsíční výdaje činí 8 775 Kč (z toho 4 860 Kč životní minimum a 3 915 Kč náklady na bydlení). Po odečtení výdajů a rezervy ve výši 1 000 Kč jsou volné zdroje ke splácení vyčísleny na 10 225 Kč, žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. v hlavním pracovním poměru, je svobodný.

14. Z předložených výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl v době před uzavřením úvěrové smlouvy pravidelný příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba]., dne 15. 09. 2023 byla na účet žalovaného od zaměstnavatele připsána částka 19 753 Kč, dne 16. 10. 2023 byla na tentýž účet připsána částka 21 998 Kč, dne 15. 11. 2023 pak částka 20 468 Kč a dne 15. 12. 2023 částka 20 526 Kč.

15. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádnou pro věc podstatnou skutečnost.

16. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné další doklady, jimiž ověřovala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr.

17. Po provedeném dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že účastníci řízení měli dne 8. 1. 2024 uzavřít smlouvu o úvěru č. [hodnota], v níž si měli sjednat úvěr pro žalovaného ve výši 70 000 Kč (tato částka byla žalovanému dne 8. 1. 2024 skutečně vyplacena), který měl žalovaný splácet spolu se smluveným úrokem ve výši 71,04 % ročně v měsíčních splátkách po 5 042 Kč (tato částka v sobě zahrnuje i pojistné). Žalovaný do dne 22. 4. 2024 zaplatil žalobkyni na úvěr celkem částku 15 164 Kč, jinak nezaplatil ničeho. Žalobkyně po porušení smluvních ujednání zesplatnila celý zbylý nesplacený úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě. Ani na základě předžalobní výzvy již žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici ověřenou informaci o měsíčním čistém příjmu žalovaného. Žádné výdaje žalovaného však žalobkyně neověřovala.

18. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

19. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

20. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají pouze dlužníka, ale mají širší společenský dopad, neboť předlužení vede k zásahům do rodinných a sociálních vztahů a často i k insolvenčním řízením. Proto je na věřiteli, aby před poskytnutím úvěru odborně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr smí být poskytnut jen tehdy, pokud z prověření vyplývá, že dlužník bude schopen úvěr řádně splácet. Neprověří-li věřitel úvěruschopnost dostatečně, nebo poskytne-li úvěr i přes negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.

26. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, případně si je nechá doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dnes přestupku), za který mu může být uložena pokuta. Tento výklad odpovídá i rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-449/13, podle něhož má poskytovatel povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných a doložených informací; důkazní břemeno nese poskytovatel.

27. Z uvedené judikatury plyne, že povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jednoznačná a nelze ji vykládat volně. Nestačí pouhé nahlédnutí do registrů či spolehnutí se na prohlášení spotřebitele; je nutné porovnat jeho příjmy a výdaje a vyžádat si k tomu potřebné doklady.

28. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Z provedeného dokazování je zřejmé, že posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného proběhlo ze strany žalobkyně nedostatečně. Žalobkyně měla k dispozici toliko údaj o měsíčním příjmu žalovaného. Skutečné výdaje žalovaného však žalobkyně nezjišťovala ani nikterak neověřovala. Dle soudu však při posuzování úvěruschopnosti nelze zcela rezignovat na povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru dotázat se spotřebitele na jeho výdaje a tyto ověřit. Soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je absolutně neplatná.

29. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že při posuzování smluvních jednání soud nepřehlédl, že mezi stranami byla sjednána roční úroková sazba ve výši 71,4 %. S odkazem na ustálenou judikaturu NS ČR především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 lze uzavřít, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě byla však úroková sazba sjednána odpovídajíc jistě více než pětinásobku požadovaného. Za dané situace tak na místě hledět na smlouvu jako na absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Při řešení otázky případné moderace sjednaného úroku podle § 577 nutno konstatovat, že dané ustanovení hovoří o případné moderaci „nezákonného“ nikoli však nemravného ujednání, jako v tomto případě. Navíc i s odkazem na uvážení, zda by strany za standartních podmínek k tomu právnímu jednání vůbec přistoupily, je třeba konstatovat, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně staví své podnikatelské aktivity právě na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků a je v podstatě na sjednávání takových úroků založena. Je obecně známo, že žalobkyně poskytuje úvěry za, dalo by se říci, riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr s vysokým úrokovým zatížením splácet. U žalobkyně se dlouhodobě „výchovný efekt“ soudního působení zcela míjí účinkem.

30. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 70 000 Kč jako jistinu poskytnutou žalovanému. Ze samotných tvrzení žalobkyně se však podává, že žalovaný zaplatil žalobkyni 15 164 Kč. Žalobkyně má tak nárok na nevrácenou část jistiny ve výši 54 836 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

31. Úrok byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když ke zesplatnění úvěru došlo dne 28. 7. 2024.

32. Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl. To se týká jak zbývajícího zákonného úroku z prodlení, tak jakýchkoliv dalších smluvních plnění (úroky, poplatky, smluvní pokuty, pojistné apod.). Jelikož smlouva byla absolutně neplatná, žalobkyni žádná smluvní plnění nenáleží.

33. Pro úplnost je třeba zmínit rozhodovací praxe Krajského soudu v [adresa], který se již v několika obdobných případech vyjádřil k postupu ohledně bezdůvodného obohacení (např. rozhodnutí sp. zn. 47 Co 114/2023 a další, která jsou žalobkyni jistě známa). Odvolací soud v daném případě uzavřel, že sjednaný úrok ve výši více než sedminásobku obvyklých bankovních sazeb je nemravný a ujednání o něm je neplatné. Zásadní právní závěr však spočívá v tom, že toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy – úrok je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy a žalobkyně by smlouvu bez tohoto ujednání neuzavřela. Proto neplatnost úrokového ujednání způsobila neplatnost celé smlouvy.

34. Smlouva o úvěru tedy nebyla platně uzavřena. Žalovaný byl povinen vrátit pouze jistinu jako bezdůvodné obohacení, což již učinil (uhradil 75 082 Kč). Další nároky žalobkyně, včetně úroků, smluvních pokut a nákladů, nemají právní základ. Odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu a žalobu v plném rozsahu zamítl.

35. Současně konstatoval, že argumenty žalobkyně o autonomii vůle, dispozitivnosti či srovnávání s úroky z kreditních karet nejsou relevantní. Nemravně vysoké úroky nelze odůvodnit ani vyšší rizikovostí nebankovních úvěrů.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. o. s. ř. Z žalované částky (po zohlednění částečného zpětvzetí) 105 704 Kč s příslušenstvím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 54 836 Kč včetně příslušenství. Tedy žalobkyně byla v dané věci úspěšná z 52 %, ve zbývající části odpovídající zamítnutí žaloby pak byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení, která odpovídá rozdílu zaznamenaného úspěchu (52 % - 48 % = 4 %).

37. V případě absolutního žalobního úspěchu by žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 723 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Ve věci byly učiněny čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné podání ve věci, účast u jednání) - § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu. Advokátovi tak náleží 4 x odměna ve výši 5 700 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, resp. 1 x 5 340 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby), dále náhrada hotových výdajů 4 x po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o. s. ř., celkem 35 053 Kč. Z celkové částky 35 053 Kč však žalobkyni byla přiznaná část odpovídající jejímu částečnému úspěchu ve věci 4 %, tedy 1 402 Kč.

38. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.