Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce [Jméno žalobce], narozeného [Datum narození žalobce], k žalované [Jméno žalované], narozené [Datum narození žalované] 14. [Anonymizováno]. 2022, č. j. [Anonymizováno] C [Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno], se s účinností od 1. 9. 2025 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou domáhal se žalobce s účinností od 1. 9. 2025 zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované s odůvodněním, že žalovaná je schopna sama se živit, což sdělila žalobci prostřednictvím SMS zprávy, kdy jej informovala o tom, že od 1. 9. 2025 nastupuje do zaměstnání a on tak již nemusí hradit výživné.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., kdy žalobce s tímto postupem souhlasil a ani žalovaná proti němu neměla žádných námitek.
4. Na základě listinných důkazů soud provedl následující zjištění:- z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 14. 11. 2022, č. j. [Anonymizováno] C [Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno], že soud schválil smír, ve kterém se žalobce mimo jiné zavával přispívat na výživu žalované v období od 1. 2. 2022 do 31. 10. 2022 částkou 2 800 Kč měsíčně splatnou vždy do 20. dne v měsíci předem a v období od 1. 11. 2022 částkou 3 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 20. dne v měsíci předem,- z kopie citace SMS zpráv, že [jméno FO] sdělila dne 8. 8. 2025, že od září se nemusí posílat alimenty, protože nastupuje nastálo do zaměstnání,- z kopie pracovní smlouvy, že žalovaná jako zaměstnanec uzavřela pracovní smlouvu, a to na dobu neurčitou, mimo jiné pracovní poměr byl sjednán v rozsahu 40 hodin týdně.
5. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že o výživném pro žalovanou bylo naposledy rozhodnuto usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 14. 11. 2022 pod č. j. [Anonymizováno] C [Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno]. Žalovaná dne 22. 8. 2025 podepsala pracovní smlouvu, dále žalobci prostřednictvím SMS zprávy sdělila, že od září 2025 nastupuje nastálo do zaměstnání, a tak již žalobce nemusí hradit výživné.
6. Soud z hlediska práva hmotného aplikoval níže uvedená ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
7. Podle § 910 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
9. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zrušení vyživovací povinnosti k žalované je důvodný, neboť žalovaná potvrdila, že je schopna od září 2025 sama se živit a úhradu výživného již nepožaduje. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
10. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 o. s. ř. Žalobce sice byl ve věci úspěšný, ale z obsahu návrhu vyplývá, že náhradu nákladů nežádal, navíc žalované v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.