Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 121.231,82 Kč s úrokem ve výši 5,99 % ročně z částky 119.532,82 Kč za období od 20. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 119.532,82 Kč za období od 30. 11. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.774,22 Kč za období od 20. 8. 2025 do 19. 11. 2025, to vše do 15 od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 4.850 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 33.860,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila především tím, že dne 8. 12. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla částku 195.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.851 Kč včetně úroků a pojistného, přičemž před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to na základě jím tvrzených údajů o příjmech a výdajích, které ověřovala zejména prostřednictvím výpisů z bankovního účtu, údajů z bankovních a nebankovních registrů a dalších dostupných zdrojů, přičemž zjištěný čistý měsíční příjem žalovaného činil přibližně 36.000 Kč a po odečtení výdajů dosahoval jeho disponibilní příjem částky postačující ke splácení sjednané splátky, takže žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet; žalovaný následně úvěr po delší dobu řádně plnil a uhradil celkem 44 splátek, resp. částku ve výši 126.944 Kč, avšak od září 2025 přestal své smluvní povinnosti plnit, dostal se do prodlení se splácením jednotlivých splátek, a proto žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními a úvěrovými podmínkami přistoupila ke dni 20. 11. 2025 k zesplatnění celého úvěru, čímž se stal splatným celý zůstatek dluhu tvořený zejména nesplacenou jistinou ve výši 119.532,82 Kč, dále kapitalizovaným smluvním úrokem za období od 20. 8. 2025 do 19. 11. 2025 ve výši 1.774,22 Kč, smluvní pokutou ve výši 1.000 Kč a dlužným pojistným ve výši 699 Kč, jakož i dalšími úroky podle smlouvy a zákonným úrokem z prodlení, přičemž žalovaný neuhradil dlužnou částku ani přes zaslanou předžalobní výzvu.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) zrušen.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žádný z účastníků neměl proti takovémuto postupu námitek.
5. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:- z potvrzení o po podpisu smlouvy č. [hodnota], ze smlouvy o úvěru, a informací o spotřebitelském úvěru, že mezi účastníky řízení byla dne 8. 12. 2021 uzavřena smlouva o účelovém spotřebitelském úvěru ve výši 195.000 Kč, určeném převážně k jeho dřívějších závazků, s roční úrokovou sazbou 5,99 % a RPSN 6,71 %, kdy celková částka k úhradě činí 251.252,57 Kč, úvěr je splatný v 96 měsíčních splátkách po 2.851 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci a konečnou splatností dne 20. 12. 2029, přičemž součástí splátek je i pojistné sjednané v rámci rámcové pojistné smlouvy. Žalovaný se zavázal použít poskytnuté prostředky k úhradě specifikovaných předchozích úvěrů, tyto doplatit a ukončit, plnit řádně a včas splátky, přičemž při prodlení mu hrozí smluvní pokuta a další sankce.- z úvěrové zprávy, že žalovaný měl v rozhodném období evidováno více úvěrových závazků různého typu, a to jak aktuálně splácených, tak i již ukončených, přičemž u stávajících úvěrů (včetně spotřebitelských úvěrů, kontokorentu a hypotečního úvěru) plnil své splátkové povinnosti bez evidovaného prodlení,- z výpisů z běžného účtu žalovaného od září do listopadu 2021, že žalovaný měl v uvedeném období pravidelné peněžní příjmy, zejména ze zaměstnání (cca 40.000 Kč měsíčně), případně i další jednorázové či nepravidelné příchozí platby, avšak současně z jeho účtu odcházely četné platby jak běžné spotřeby (nákupy potravin, pohonných hmot, služby apod.), tak i pravidelné a významné výdaje představující jeho finanční závazky, zejména nájemné, splátky hypotéky, platby pojistného a dalších závazků,- ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. [hodnota], že žalovaný prováděl měsíční splátky od ledna 2022 do srpna 2025, nejdříve byly splátky hrazeny před termínem splatnosti, poslední dvě provedené splátky byly uhrazeny po termínu splatnosti,- z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta, že žalovaný je svobodný, jeho hlavní měsíční příjem činí 36.000 Kč, vedlejší měsíční příjem pak 11.094 Kč, žalovaný disponuje vlastním bydlením a jeho celkové měsíční výdaje činí 24.500 Kč, žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet s měsíční splátkou ve výši 2.618 Kč,- z potvrzení o vyplacení úvěru č. [hodnota] a z výpisu z běžného účtu žalovaného, že dne 9. 12. 2021 byla na účet žalovaného vyplacena částka 195.000 Kč,- z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 20. 11. 2025 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolné úhradě dluhu.
6. Po skutkové stránce soud uzavřel, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal sjednané finanční prostředky, po dobu více než dvou let úvěr řádně splácel, avšak následně na splácení rezignoval, čímž porušil své smluvní povinnosti. V důsledku toho žalobkyně zmíněný dluh zesplatnila.
7. Z hlediska hmotného práva soud věc posoudil nárok žalobkyně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu, neboť mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaný poskytnutý úvěr po dobu více než dvou let řádně splácel, následně však na splácení zcela rezignoval a žalobkyně proto přistoupila k pro tento případ smluvenému zesplatnění všech pohledávek. Za situace, kdy žalovaný neuhradil celkovou dlužnou částku dobrovolně, bylo na místě, aby žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit uložil soud svým rozhodnutím. Ačkoliv žalobkyně výslovně nedoložila ověření příjmů a výdajů žalovaného v okamžiku poskytnutí úvěru, na druhou stranu z listinných důkazů vyplývá, že těmito informacemi disponovala, nijak je však neanalyzovala, z průběhu plnění závazku plyne, že úvěr byl v možnostech žalovaného splácet. Žalovaný totiž po dobu více než dvou let hradil sjednané měsíční splátky a tím fakticky uhradil ne nepodstatnou část poskytnuté jistiny. Tento průběh splácení představuje významný expost ukazatel reálné splatitelnosti úvěru a rozptýlil případné pochybnosti o přiměřenosti posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Stejně tak sjednaný úrok 5,99 % ročně rozhodně nelze označit za rozporný s dobrými mravy. Rovněž je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu, dlužné pojistné a příslušné úroky.
12. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o. s. ř.). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.850 Kč (výrok II.).
13. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce 15 dnů.