Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 300 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy k 25. kalendářnímu dni v měsíci, přičemž první splátka bude uhrazena 25. kalendářního dne v měsíci, který následuje po měsíci, v němž rozhodnutí nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v té části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 25 590,98 Kč, částku 1 464,96 Kč, částku 1 819,33 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 25 221,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 921,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Řízení se částečně zastavuje o částku 2 000 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 48 890,98 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 16. 11. 2022. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 26 000 Kč. V souvislosti se smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 28 857 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 21 měsíčních pravidelných splátkách po 2 613 Kč do 16. 8. 2024. Ke dni 11. 6. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslila dlužnou jistinu 25 221,68 Kč a dlužný poplatek 23 669,30 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (do té doby žalovaný na dluh uhradil pouze částku 2 700 Kč). O této skutečnosti byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení celkové dlužné částky 48 890,98 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 221,68 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 23 669,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 819,33 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 464,96 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 221,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 221,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný v zákonné lhůtě podal odpor. V něm uvedl, že dluhu vůči žalobkyni si je vědom, avšak aktuálně splácí dluh u společnosti T-Mobile ve výši 3 000 Kč měsíčně a není tak v jeho finančních možnostech žalovanou částku uhradit. Sdělil, že je ochoten dluh uhradit formou měsíčních splátek po 2 000 Kč. Žalovaný dále popsal své měsíční příjmy i výdaje. Během jednání pak žalovaný výslovně uvedl, že pokud aktuálně splácený dluh uhradí, má v úmyslu provádět měsíční splátky k rukám žalobkyně až ve výši 4 000 Kč.
3. Žalobkyně k dotazu soudu sdělila, že souhlasí s případnou možností úhrady dluhu formou měsíčních splátek po 2 000 Kč, současně navrhla v návaznosti na obsah odporu žalovaného vydání rozsudku pro zmeškání.
4. Pro úplnost soud dodává, že v dané věci nebylo postupováno v souladu s § 153a odst. 1 o. s. ř., tzn. nebyl vydán rozsudek pro uznání, neboť má za to, že v situaci, kdy je posuzovaná smlouva v rozporu s dobrými mravy, k čemuž je třeba přihlížet i bez návrhu, není toto na místě.
5. Podáním ze dne 24. 7. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně, co do částky 2 000 Kč, zpět, a to s odůvodněním, že žalovaný dne 18. 7. 2025 (tj. po podání žaloby) dobrovolně uhradil 2 000 Kč.
6. Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (§ 96 odst. 1 o. s. ř.). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2 věta první o. s. ř.).
7. Soud postupoval v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v požadovaném rozsahu zastavil.
8. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně svou neúčast u nařízeného jednání omluvila.
9. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 15. 11. 2022, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] – právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč, naproti tomu se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem v pravidelných 21 splátkách po 2 613 Kč, strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 68,80 % po dobu smlouvy,- ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 11. 2022, že žalovaný je svobodný, žije ve formě spolubydlení, je vyučen, má jednu vyživovací povinnost, dosahuje měsíčního příjmu 12 710 Kč, odhadované měsíční náklady žadatele byly vyčísleny na 3 000 Kč, další příjmy domácnosti žadatele pak na 20 000 Kč,- z dopisu ze dne 27. 1. 2025 a podacího lístku, že žalovaný byl informován, že pohledávka za jeho osobou byla postoupena na žalobkyni a případné plnění je tak třeba adresovat k jejím rukám,- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a seznamu pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni,- z dopisu dne 16. 4. 2025 a podacího lístku, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné částky v celkové výši 53 586,63 Kč do 1. 5. 2025.
10. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 26 000 Kč. Žalovaný následně splatil pouze částku 4 700 Kč.
11. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).
12. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
13. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Soud došel k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. Při posuzování smluvních ujednání soud nepřehlédl, že mezi stranami byla sjednána roční úroková sazba ve výši 68,80 %. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v listopadu 2022 činila úroková sazba pouze cca 8,5 % ročně. S odkazem na ustálenou judikaturu NS ČR především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 lze uzavřít, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě byla však úroková sazba sjednána odpovídajíc více než osminásobku požadovaného. Za dané situace tak shledal absolutní neplatnost celé smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Při řešení otázky případné moderace sjednaného úroku podle § 577 nutno konstatovat, že dané ustanovení hovoří o případné moderaci „nezákonného“ nikoli však nemravného ujednání, jako v tomto případě. Navíc i s odkazem na uvážení, zda by strany za standartních podmínek k tomu právnímu jednání vůbec přistoupily je třeba konstatovat, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně staví své podnikatelské aktivity právě na skupování pohledávek od různých subjektů, které následně sama soudně vymáhá. Podnikatelská aktivita její právní předchůdkyně se dlouhodobě vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je v podstatě na sjednávání takových úroků založena. Je obecně známo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry za dalo by se říci riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr s vysokým úrokovým zatížením splácet.
18. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak přiznaná částka 21 300 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 26 000 Kč, kdy z této částky žalovaný prokazatelně uhradil 4 700 Kč.
19. Úrok byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k poměrnému rozdělení úspěchu ve věci a reálně vzniklým nákladům na straně každého účastníka řízení (poměrně větší úspěch zaznamenal žalovaný, ze spisu však nevyplývají žádné náklady, které by mu vznikly), dospěl soud k závěru, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
21. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo umožněno žalovanému plnit uloženou povinnost formou pravidelných měsíčních splátek. Soud v tomto směru přihlédl jednak k výši uloženého plnění a taktéž ke stanovisku obou účastníků řízení, když žalobkyně k tomuto postupu neměla zásadních výhrad a žalovaný svým postojem (úhrada částky 2 000 Kč v mezidobí a úvahy o vyšších budoucích splátkách) dal najevo, že je schopen a ochoten tímto způsobem uložené peněžité plnění splatit.