3 C 102/2025

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, a to k pozemku č. parc. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. jiná stavba, která stojí na pozemku č. parc. st. [Anonymizováno], k pozemku č. parc. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] rodinný dům, která stojí na pozemku č. parc. st. [Anonymizováno] a k pozemkům č. parc. [Anonymizováno] a č. parc. [Anonymizováno], všech zapsaných v katastru nemovitostí vedeného u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa]. V žalobě tvrdila, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, každý v rozsahu id. ½. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vypořádání tohoto spoluvlastnictví, avšak žalovaný na výzvu nereagoval. Žalobkyně proto podala tuto žalobu a navrhla, aby soud svým rozhodnutím spoluvlastnictví k nemovitým věcem zrušil a nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě, neboť nemovité věci nejsou dělitelné a žalobkyně o ně nemá zájem.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, resp. nesouhlasil s navrženým způsobem vypořádání spoluvlastnictví, a sám nejprve navrhoval, aby nemovité věci byly rozděleny na dvě samostatné části, případně vymezeny dvě bytové jednotky, nebo aby byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví, což by však záleželo na výši vypořádacího podílu, který by byl do určité výše schopen vyplatit s pomocí svého bratra. Následně v průběhu řízení od těchto svých návrhů na vypořádání ustoupil a navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že v nemovitých věcech bydlí dlouhodobě, vzhledem k věku by v nich chtěl dožít, má k nim určité citové vazby a dále má za to, že by vypořádáním mohlo dojít na jeho straně k újmě, protože v současné době nemá jinou možnost bydlení; možnosti nájemního bydlení v okolí jsou velmi omezené a případný výtěžek z prodeje by nedostačoval pro pořízení jiné nemovité věci k bydlení.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:- z výpisu z katastru nemovitostí, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky každý id. ½ pozemku č. parc. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. jiná stavba, která stojí na pozemku č. parc. st. [Anonymizováno], pozemku č. parc. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] rodinný dům, která stojí na pozemku č. parc. st. [Anonymizováno] a pozemků č. parc. [Anonymizováno] a č. parc. [Anonymizováno], všech zapsaných v katastru nemovitostí vedeného u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa],- ze zprávy Stavebního úřadu Úřadu městyse [adresa], že předmětné nemovité věci nejsou reálně dělitelné, v domě č.p. [Anonymizováno] [Anonymizováno] se nachází pouze jedna bytová jednotka, druhá by musela teprve vzniknout a aktuálně nelze bez zásadních stavebních úprav technicky zajistit nezávislost takových jednotek, což platí přiměřeně i o jiné stavbě na pozemku č. parc. st. [Anonymizováno].

4. Provedeným dokazováním tedy soud zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky každý id. ½ předmětných nemovitých věcí. Nemovité věci nelze reálně rozdělit a v domě č.p. [Anonymizováno] se nachází pouze jedna bytová jednotka. Žalobkyně o ně nemá zájem a žalovaný v průběhu řízení změnil své původní stanovisko tak, že již netrval na vypořádání spoluvlastnictví rozdělením ani přikázáním do jeho výlučného vlastnictví, což nelze vyložit jinak, než jako nezájem o předmětné nemovité věci.

5. S ohledem na změnu procesního stanoviska žalovaného, se další navržené důkazy ukázaly být nadbytečnými. Důkazní návrh na výslech žalovaného byl učiněn až po koncentraci řízení, proto soud k tomuto důkaznímu návrhu nepřihlížel (§ 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

6. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

7. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

9. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

10. V dané věci dospěl soud k závěru, že nemovité věci nejsou v jejich současném stavu reálně dělitelné a vzhledem k tomu, že dům obsahuje pouze jeden byt (druhý by musel teprve vzniknout), nelze je vypořádat ani rozdělením domu na bytové jednotky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2017 sp. z. 22 Cdo 5764/2016, toto a další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dohledatelná na www.nsoud.cz). Žalobkyně o ně nemá zájem a žalovaný od svého zájmu o nemovité věci v průběhu řízení upustil.

11. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 9. 12. 2015 sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 vycházeje z obsáhlého hodnocení v rozhodnutí uvedené a citované tuzemské judikatury (historické i současné), rakouské judikatury, a komentářové literatury, vyslovil názor, že pro posouzení, zda některému spoluvlastníku vznikla újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy. Za takové okolnosti lze pak považovat pouze okolnosti, které v dohledné době pominou, a nikoli trvalé, nebo takové, jejichž změna nebo konec je nejistý nebo nelze očekávat, že nastanou v dohledné době.

12. Podle názoru soudu nejsou rovněž splněny podmínky pro zamítnutí žaloby podle § 1140 odst. 2 o. z., neboť žalovaným uváděné okolnosti, tj. věk, jediná možnost bydlení, určitý citový vztah k předmětným nemovitým věcem a nedostatek finančních prostředků na pořízení jiného bydlení, nejsou okolnostmi dočasnými, nýbrž trvalými, u nichž nelze očekávat v dohledné době a s největší pravděpodobností ani v budoucnu žádných výrazných změn. Proto soud neshledal důvody k zamítnutí žaloby „pro tentokrát“. Jen pro úplnost soud dodává, že pokud vůbec budou nemovité věci prodány, pak žalovanému bude vyplacena finanční částka odpovídající jeho spoluvlastnického podílu, kterou může případně použít na získání jiného bydlení.

13. Pro úplnost soud dodává, že žalovaným nebylo tvrzeno ani v průběhu řízení nevyšlo najevo, že by ze strany žalobkyně mělo jít o zneužití práva podle § 8 o. z., které by opodstatňovalo odepření práva žalobkyně domáhat se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

14. Soud proto žalobě, která byla podána důvodně a po právu, v celém jejím rozsahu vyhověl.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu se Stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚS - st. 59/23, podle něhož v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.