Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 012 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba v té části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 10 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 720 Kč ročně ve výši 11,5 % od 30. 12. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněném pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 30 374 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněném pohledávky ve výši 2 500 Kč. V žalobě tvrdila, že dne 17. 9. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které byly žalovanému téhož dne zaslány na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 720 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 29. 12. 2025, žalovaný však svůj závazek neuhradil řádně a včas, když ke dni podání návrhu uhradil toliko 1 988 Kč. Žalobkyně dále podrobně popsala proces uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím její webové stránky www.coolcredit.cz a dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy si ověřila totožnost žalovaného, vlastnictví bankovního účtu a vyžádala si od něho informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, tedy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V důsledku prodlení se splněním závazku vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu 22 000 Kč a dohodnutý poplatek ve výši 5 720 Kč, dále povinnost zaplatit náklady spojené s uplatněném pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 654 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud usnesením ze dne 27. 8. 2026 č. j. 3 C 115/2026-11 vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení tak, aby z nich bylo zřejmé, jakým konkrétním způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto tvrzení předložila listinné důkazy, popř. důkazy označila. Žalobkyně na výzvu reagovala tak, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyni vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 9. 2025, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 22 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit zaplatit dohodnutý poplatek ve výši 5 720 Kč nejpozději do 17. 10. 2025,- z výpisu z běžného účtu žalobkyně, že z jejího účtu byla ve prospěch účtu č. [č. účtu] odeslána dne 17. 9. 2025 částka 22 000 Kč,- z předžalobní výzvy ze dne 22. 7. 2026 a podacího lístku, že žalovanému byla téhož dne odeslána výzva k zaplacení dlužné částky.
5. Smlouva o zápůjčce je upravena v § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k datu uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. V projednávané věci žalobkyně poskytla pouze obecná tvrzení o tom, že splnila svoji zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného, a ani k těmto, byť obecným, tvrzením nepředložila ani neoznačila žádný důkaz, ačkoli byla k tomu soudem vyzvána. Na výzvu soudu reagovala tak, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a z obsahu jejího podání je zřejmé, že je srozuměna s tím, že má nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo dostatečně tvrdit a už vůbec ne prokázat, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám žádná jiná práva a povinnosti, než povinnost vrátit si z titulu bezdůvodného obohacení to, co si na základě absolutně neplatné smlouvy vzájemně plnili. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 22 000 Kč, od které je třeba odečíst částku 1 988 Kč, kterou žalovaný již uhradil. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 20 012 Kč a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ohledně zákonného úroku z prodlení, kdy vyšel ze závěru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 56,5 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 43,5 %, čistý úspěch žalobkyně tak činí rozdíl, tj. 13 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 519 Kč a náklady zastoupení advokátkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b odst. 1) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/). Soud aplikoval tato ustanovení advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, jde o nárok uplatněný opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (pohledávka ze smlouvy o zápůjčce) a předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Advokátce byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 504 Kč. Náklady řízení ve výši 575 Kč (4 423 Kč x 13 %) je třeba zaplatit advokátce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.
14. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).