Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 735 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba v té části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 12 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 520 Kč ročně ve výši 11,5 % od 29. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 24 520 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 31. 7. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které byly žalovanému téhož dne zaslány na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 005 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 28. 11. 2025, žalovaný však svůj závazek neuhradil řádně a včas, když ke dni podání návrhu uhradil toliko 10 265 Kč. Žalobkyně dále podrobně popsala proces uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím její webové stránky www.coolcredit.cz a dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy si ověřila totožnost žalovaného, vlastnictví bankovního účtu a vyžádala si od něho informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, tedy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V důsledku prodlení se splněním závazku vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu 22 000 Kč a dohodnutý poplatek v ponížené výši 2 520 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud usnesením ze dne 27. 8. 2026 č. j. 3 C 117/2026-10 vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení tak, aby z nich bylo zřejmé, jakým konkrétním způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto tvrzení předložila listinné důkazy, popř. důkazy označila. Žalobkyně na výzvu reagovala tak, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyni vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2025, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 22 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit zaplatit dohodnutý poplatek ve výši 5 005 Kč nejpozději do 30.8.2025,- z výpisu z běžného účtu žalobkyně, že z jejího účtu byla ve prospěch účtu č. [č. účtu] odeslána dne 31. 7. 2025 částka 22 000 Kč,- z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2026 a podacího lístku, že žalovanému byla téhož dne odeslána výzva k zaplacení dlužné částky.
5. Smlouva o zápůjčce je upravena v § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k datu uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. V projednávané věci žalobkyně poskytla pouze obecná tvrzení o tom, že splnila svoji zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného, a ani k těmto, byť obecným, tvrzením nepředložila ani neoznačila žádný důkaz, ačkoli byla k tomu soudem vyzvána. Na výzvu soudu reagovala tak, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a z obsahu jejího podání je zřejmé, že je srozuměna s tím, že má nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo dostatečně tvrdit a už vůbec ne prokázat, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám žádná jiná práva a povinnosti, než povinnost vrátit si z titulu bezdůvodného obohacení to, co si na základě absolutně neplatné smlouvy vzájemně plnili. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 22 000 Kč, od které je třeba odečíst částku 10 265 Kč, kterou žalovaný již uhradil. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 11 735 Kč a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ohledně zákonného úroku z prodlení, kdy vyšel ze závěru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Z výroku tohoto rozsudku je zřejmé, že žalovaný byl ve věci převážně úspěšnější než žalobkyně, tudíž by mu náleželo právo na poměrnou část nákladů řízení. Jelikož žalovanému v řízení dosud žádné náklady nevznikly a nejsou patrné ani z obsahu spisu, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
13. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.
14. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).