Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

4 C 90/2024

Soud: Okresní soud v Havlíčkově BroděDatum rozhodnutí: 9. 9. 2024Č. j.: 4 C 90/2024-58Samosoudce: Mgr. Martin Lebeda Ph.D.Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 25. 10. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSHB:2024:4.C.90.2024.1
smlouva o úvěrubezdůvodné obohaceníinsolvencepostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (19) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 450 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 450 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 481,58 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovanou došlo dne 19. 4. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaná ve Smlouvě dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci poplatek ve výši 480 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 475 Kč počínaje 26. 4. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 6. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 13. 6. 2022. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 13. 6. 2022 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 481,58 Kč ode dne 14. 6. 2022 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,79 % ročně sjednaným v čl. 1.4 Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 16 550 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby bylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno celkem 2 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s ní nesouhlasí. Žalovaná se domnívá, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nevyhodnotil finanční možnosti žalované, s ohledem na špatné předchozí zkušenosti s žalovanou, kdy tedy když zápůjčku schválil, tak poté musel předpokládat, že žalovaná opětovně bude mít problémy se splácením a s termíny splátek.[právnická osoba] provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 11. 2022 vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovanou došlo dne 19. 4. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaná ve Smlouvě dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci poplatek ve výši 480 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 475 Kč počínaje 26. 4. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 6. 2022.5. Z karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaná byla v době žádosti o úvěr na úřadu práce od 10/2016. Pobírala státní podporu ve výši 16 820 Kč. Výdaje žalované činí 10 500 Kč. V kolonce dokumenty k ověření finanční situace žadatele není nic zaškrtnuto. K dotazu soudu na jednání žalobkyně uvedla, že dokumenty o prověření finanční situace žalované nemá k dispozici.6. Z výzvy ze dne 29. 9. 2023, vč. podacího lístku ze dne 2. 10. 2023 a e-mailu žalované vyplývá, že žalovaná obdržela předžalobní výzvu dne 5. 10. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě do 14. 10. 2023.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 a podacího lístku vyplývá, že společnost [právnická osoba] učinila oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto podání bylo bez doložení smlouvy o postoupení a toto oznámení zaslala žalobkyně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. příloh vyplývá, že došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.8. Z potvrzení o provedení platby vyplývá, že společnost [právnická osoba] odeslala částku 20 000 Kč žalované dne 20. 4. 2021.9. Z čestného prohlášení vyplývá, že žalovaná žila v nájmu a na provoz domácnosti svému partnerovi hradí 5 000 Kč měsíčně - pouze výdaje na domácnost, které se netýkají osobních výdajů a stravy.10. Soud odkazuje na výše uvedené závěry plynoucí z provedeného dokazování s tím, že ve vztahu ke skutkovému stavu má za podstatné, že společnost [právnická osoba] nezkoumala možnosti žalované úvěr splácet, což vyplývá ze samotné žádosti o poskytnutí úvěru. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, z těchto důkazů při svém rozhodování nevycházel a dále se jimi proto v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá a tyto nehodnotí.11. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry:12. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele srov. § 419 o. z., podle něhož je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“16. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.17. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer [Anonymizováno] [Anonymizováno] v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.18. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021).19. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS v čl. 8 odst. 1 stanoví: „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Podle čl. 23 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.20. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena v roce 2021.21. Této interpretaci rovněž nasvědčuje rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.22. I smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2021 tudíž trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.23. Z žalobkyní předložených listin je zřejmé, že posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalované proběhlo ze strany [právnická osoba] nedostatečně. Dle závěru soudu nedostatečně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalované. V žádosti o úvěr nebyla uvedena žádná listina a z jediné soudu doložené listiny – čestné prohlášení vyplývají pouze výdaje na domácnost, které se netýkají osobních výdajů a stravy. O výdajích a ani o příjmech žalované neměla společnost [právnická osoba] reálnou a doloženou představu. Společnost [právnická osoba] tak z předložených listin nemohla učinit kvalifikovaný závěr o tom, zda je žalovaná schopna řádně splnit svoje povinnosti ze smlouvy. Předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná. Následné splácení ze strany žalované nemůže zhojit počáteční neplatnost smlouvy. Soud s ohledem na to, že žalovaná uhradila částku 18 550 Kč, když žalovaná obdržela částku 20 000 Kč žalobě částečně vyhověl co do rozdílu 1 450 Kč, když shledal že zaslaných 20 000 Kč představovalo bezdůvodné obohacení žalované. Ohledně úroku z prodlení soud vycházel z výzvy ze dne 29. 9. 2023, která byla doručena dne 5. 10. 2023, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě do 14. 10. 2023. Soud přepočetl uplatněný kapitalizovaný úrok zákonnou sazbou 11,75 % ročně (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), za období od 15. 10. 2023 do 10. 11. 2023 a tento činí 29,20 Kč (soud zohlednil data plateb 23. 10. 2023 v částce 1 000 Kč a 10. 11. 2023 v částce 1 000 Kč). Dále soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z částky představují bezdůvodné obohacení ve výši 1 450 Kč. Ve zbývající části s ohledem na neplatnost předmětné smlouvy žalobu zamítl.24. Soud vzal v úvahu částky, ohledně nichž byla žalobkyně procesně úspěšná, a částky, ohledně nichž byla procesně neúspěšná. Z větší části byla procesně úspěšná žalovaná. Té by náležela poměrná část náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, kdy poskytnuté finanční prostředky měla k dispozici fakticky bezúročně a aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Soud přihlédl i k nízké výši nákladů, které by žalované jakožto nezastoupenému účastníku náležely ve vztahu k délce trvání bezdůvodného obohacení.25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací