Výrok
I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 7. 2022, č. j. 7 P 37/2008-233, se s účinností od 3. 3. 2025 ruší.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci. V žalobě uvedl, že dle rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 7. 2022, č. j. 7 P 37/2008-233, měl žalovaný hradit výživné s účinností od 29. 10. 2018 ve výši 3 700 Kč měsíčně a s účinností od 1. 6. 2022 ve výši 4 500 Kč měsíčně. Žalovaný výživné, které je exekučně vymáháno, řádně nehradil. Žalobce od září 2022 studoval, od 2. 9. 2024 byl veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce ČR, podporu v nezaměstnanosti nepobíral. Od října 2024 byl s menšími přestávkami až do konce roku 2024 nemocný. Dne 6. 10. 2024 žalobce uzavřel dohodu o pracovní činnosti, pracoval pouze v říjnu 2024 a vydělal si 1 887 Kč. V listopadu 2024 si začal dělat řidičské oprávnění na skupinu B, aby měl větší šance při hledání zaměstnání. Z důvodu nemoci řidičské oprávnění dosud nedokončil. Autoškola ho stála 20 000 Kč. U úřadu práce se pro žalobce žádné vhodné zaměstnání nenašlo, práci si tedy žalobce zajistil sám, od 3. 3. 2025 pracuje jako „sales consultant“ u , právnická osoba2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 7. 2022, č. j. 7 P 37/2008-233, byl změněn rozsudek téhož soudu ze dne 21. 2. 2012, č. j. 7 P 37/2008-134, tak, že s účinností od 29. 10. 2018 je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobce částkou 3 700 Kč měsíčně a s účinností od 1. 6. 2022 částkou 4 500 Kč měsíčně.4. Na základě provedeného dokazování a vlastních tvrzení žalobce, jež žalovaný nikterak nezpochybnil, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce je synem žalovaného. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 7. 2022, č. j. 7 P 37/2008-233, bylo rozhodnuto, že s účinností od 29. 10. 2018 je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobce částkou 3 700 Kč měsíčně a s účinností od 1. 6. 2022 částkou 4 500 Kč měsíčně. Žalobce od září 2022 studoval a od září 2024 byl veden jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce ČR. V říjnu 2024 si na dohodu o pracovní činnosti vydělal 1 887 Kč, do konce roku 2024 byl převážně nemocný. V listopadu 2024 si žalobce kvůli rozšíření možnosti uplatnění na trhu práce začal dělat řidičské oprávnění na skupinu B. Od 3. 3. 2025 žalobce nastoupil jako „sales consultant“ k , právnická osoba5. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry:6. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.7. Z vlastních tvrzení žalobce je patrné, že od 3. 3. 2025 si našel zaměstnání. Nejpozději od 3. 3. 2025 je tedy žalobce schopen se sám živit. Žalovaný pak s žalobou nevyslovil nesouhlas. Proto se soud blíže nezabýval majetkovými poměry účastníků a žalobě vyhověl. Uzavřel totiž, že další plnění výživného by nesledovalo odůvodněné potřeby žalobce (§ 913 odst. 1 o. z.). Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci soud výrokem I. tohoto rozsudku zrušil s účinností ke dni navrženému v žalobě, tj. ke dni 3. 3. 2025.8. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, měl by proto za standardního běhu věcí právo na náhradu nákladů řízení. Nicméně vyhovění návrhu je fakticky i úspěchem žalovaného. Jinými slovy, v tomto řízení fakticky není vítězů ani poražených. Proto soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), ve výroku II. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.9. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).