Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 306 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 306 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 592 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 573,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 801,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 123,14 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 817,14 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 5 306 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 802,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18 898 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 12. 4. 2023 došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. (dále jen předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], podle níž předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se danou částku zavázala vrátit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 507 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatkem za možnost plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 1 800 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla dne 12. 6. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, ode dne 13. 6. 2024 byla v prodlení a předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení celé dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná pak ještě na svůj dluh hradila, naposledy dne 10. 2. 2025 ve výši 100 Kč. Žalovaná tak zůstala dlužna na jistině částku 7 802,24 Kč, na úroku 320,90 Kč, na úplatě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 500 Kč, na nákladech na vyhodnocení úvěrového případu 989,15 Kč a na poplatku za možnost plateb v hotovosti ve svém bydlišti 1 285,71 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, úrok vyčíslený od 13. 6. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 801,96 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 573,72 Kč. Žalovaná na svůj dluh celkem uhradila 4 694 Kč, ve zbytku dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, přičemž byla upozorněna, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:- z vyplněné žádosti o úvěr ze dne 12. 4. 2023 podepsané žalovanou soud zjistil, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru, dále uvedla své osobní a kontaktní údaje a dále sdělila, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 13 000 Kč měsíčně a že její výdaje jsou 10 460 Kč, bydlí u rodičů, má jedno dítě;- ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 12. 4 2023 byla mezi společností [právnická osoba]., jako úvěrující na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], podle níž úvěrující poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, a zavázala se úvěr spolu s dohodnutým úrokem ve výši 507 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 1 800 Kč splácet ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení celkové dlužné částky byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, za prodlení s každou jednotlivou splátkou byl úvěrovaný povinen zaplatit 500 Kč. RPSN měla činit 272,44 %, zápůjční úroková sazba měla činit 8 %;- z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná úvěr částečně splácela, celkem zaplatila 4 694 Kč;- ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 3. 2025 mezi společností [právnická osoba]., jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni,- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vystavila na jméno žalované dopis, ve kterém jí oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni;- z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 a podacího lístku, že žalované byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky.
5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 4. 2023 smlouvu č. [hodnota], v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, a zavázala se úvěr spolu s dohodnutým úrokem ve výši 507 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 1 800 Kč splácet ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, za prodlení s každou jednotlivou splátkou byl úvěrovaný povinen zaplatit 500 Kč. RPSN měla činit 272,44 %, zápůjční úroková sazba měla činit 8 %. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:
7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, narozdíl od předchůdkyně žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat činnost s odbornou péčí.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES).
11. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Ve smlouvě je uvedena RPSN 272,44 %, jedná se přitom o důležitý ukazatel, jenž zahrnuje jak úrokovou míru, tak i poplatky spojené s úvěrem. Dle databáze ARAD byla roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR pro úvěry na spotřebu stanovena ve výši 9,75 % s tím, že je soudní praxí dovozováno, že se stále jedná o přiměřené RPSN, pokud nepřesahuje čtyřnásobek roční procentní sazby nákladů úvěrů poskytnutých bankami, v daném případě tedy RPSN ve výši 272,44 % značně přesáhlo přiměřenou výši.
13. Ve smlouvě je sice uvedena zápůjční úroková sazba 8 % ročně, nicméně soud vycházel z toho, že veškerá další plnění, k nimž se žalovaná zavázala (úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu, inkasní poplatek), byla skrytým úrokem, neboť dané služby jsou standardní součástí běžných úvěrů a s ohledem na výši sjednaných plnění nelze poplatky za tyto služby považovat za poplatky ve standardní výši, dle názoru soudu se tak jedná o skrytý úrok. Soud proto úrokovou sazbu vypočetl tak, že celkové příslušenství, jež měla žalovaná během 14 měsíců zaplatit (8 592 Kč, vydělil číslem 14 a vynásobil číslem 12, z čehož vzniklo příslušenství za dobu jednoho roku (7 365 Kč). V poměru k jistině 10 000 Kč tedy částka příslušenství za dobu jednoho roku představovala 73,65 %, přičemž to dle názoru soudu je právě tuto výši nutno považovat za skutečnou úrokovou sazbu předmětného úvěru. Tento úrok byl nepochybně v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Jak již bylo uvedeno, dle databáze ARAD obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu (doba 1-5 let) v dubnu 2024 činila 9,75 % ročně. Fakticky sjednaná úroková sazba 73,65 % tedy v dané věci dosahovala více než sedminásobku obvyklé úrokové míry. I ve spojení se sjednanou smluvní pokutou soud uzavřel, že ujednání o příslušenství pohledávky, jakož i o veškerých sankcích spojených s prodlením žalované, ve svém souhrnu natolik nepřiměřeně zatěžují žalovanou, že tato ujednání jsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Jednotlivá ujednání soud posuzuje ve vzájemném kontextu, kdy žalovaná se zavázala k placení zjevně nepřiměřeného úroku, ať už jeho jednotlivé složky byly pojmenovány jakkoliv. Proto soud za absolutně neplatnou považuje celou smlouvu o úvěru, nikoliv pouze ujednání o úroku. Co se týče úvěruschopnosti soud zároveň dodává, že žalovaná nejprve na svůj dluh hradila, přičemž následně přestala splácet (blíže rozhodnutí NS ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).
14. Dále dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud dospěl k závěru, že ujednání o úroku není od ostatního obsahu předmětné smlouvy oddělitelné. Podnikatelskou aktivitu žalobkyně považuje za založenou na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků, resp. poplatků za poskytnutí úvěru. Žalobkyně poskytuje rizikové úvěry a příjmy z vysokých úroků kompenzuje ztráty plynoucí z rizikovosti tohoto druhu podnikání. Nelze předpokládat, že by byla ochotna uzavřít úvěrovou smlouvu, v níž by byl sjednán úrok v obvyklé výši. Není tudíž naplněn předpoklad, že by žalobkyně v posuzovaném případě uzavřela smlouvu bez neplatné části, pokud by neplatnost rozpoznala (srov. podobně rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 16. 5. 2023, č. j. 47 Co 74/2023-292, bod 9).
15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak částka 5 306 Kč (10 000 – 4 694) představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že částka 10 000 Kč byla žalované vyplacena, a z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaná vrátila žalobkyni či její právní předchůdkyni toliko 4 694 Kč, žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zbývající část jí vyplaceného plnění ve výši 5 306 Kč.
16. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy, tj. smluvní pokutu, smluvní úrok a jakékoliv další poplatky, které soud považuje za skrytý úrok.
17. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalovaná byla poprvé vyzvána k zaplacení v dopise právní předchůdkyně žalobkyně odeslaného dne 17. 7. 2025, kdy mohla uhradit úvěr do 1. 8. 2025. Prodlení tak nastalo 2. 8. 2025, kdy sazba zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) činila 11,50 % ročně. Z výše uvedených důvodů tak soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 306 Kč až od 2. 8. 2025 do zaplacení, ve zbývající části (zbývající požadovaný zákonný úrok z prodlení, jakož i jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy) žalobu zamítl.
18. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.
19. Žalobkyně byla z větší části procesně neúspěšná, žalovaná by proto měla právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná však byla v řízení zcela pasivní, žádné náklady řízení jí tak nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce tří dnů.