7 C 128/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zrušení své vyživovací povinnosti vůči svému synovi, žalovanému, a to ke dni 1. 9. 2024 s tím, že je žalovaný již schopen se živit sám, když dokončil tříletý učební obor lesní mechanizátor na [právnická osoba] [adresa], kde získal výuční list. Vztahy mezi účastníky nejsou dobré. Žalovaný nevyužil možnosti studia na [právnická osoba] [adresa] v nástavbovém dvouletém maturitním oboru, rovněž nevyužil možnost [právnická osoba] [adresa], před absolvováním učebního oboru lesní mechanizátor, přestoupit v průběhu studia na jiný učební obor této školy, tedy na opraváře lesnických strojů, na který byl následně od 1. 9. 2024 přijat na jinou střední školu vzdálenou 180 km od místa jeho bydliště. Žalovaný se tak přihlásil na stejný stupeň vzdělání, který je obsahově velmi blízce podobný učebnímu oboru, který již vystudoval, a který by navíc studoval na velmi vzdálené škole od místa bydliště, se zbytečnými a neúčelnými náklady (doprava). Dle žalobkyně tak nejpozději ke konci června 2024 zanikla její vyživovací povinnost k žalovanému. Žalobkyně žalovanému hradila výživné do října 2024. Žalobkyně ve svém návrhu poukázala na související judikaturu.

2. Žalovaný s návrhem žalobkyně nesouhlasil s tím, že má nadále právo na výživné, s matkou nemá dobré vztahy, její chování na něm zanechalo důsledky. Je pravdou, že žalovaný již není studentem [právnická osoba] [adresa]. Žalovaný měl úraz, což škole neměl možnost doložit, neboť si hledal praktického lékaře. Žalovaný se nechoval účelově, když šel studovat do Šternberka, neboť toto činil i s ohledem na skutečnost, že tam má babičku a chtěl jí tam pomáhat. Zároveň tam měl mít možnost se i zaměstnat, a to v Hranicích na Moravě. Když se žalovaný po ukončení školy poptával po zaměstnání, tak mu bylo řečeno, že pro lepší uplatnění práce je důležité, aby si vystudoval i obor, který právě studoval ve Šternberku. Žalobkyně žalovanému od listopadu 2024 nehradila výživné, žalovaný pak nemohl dojíždět do školy, když musel i babičce hradit náklady spojené s bydlením. Co se týká skutečnosti, že žalovaný vlastní dva byty, v jednom bytě žije žalovaný s otcem a druhý byt je ve stavu, ve kterém jej ani nelze prodat. [Anonymizováno] [podezřelý výraz]. Pro žalovaného je situace velmi těžká, již od malička je psychicky vyčerpán ze vztahu s matkou. Žalovaný nyní studuje obor zedník, který si zvolil z toho důvodu, že se jedná o obor, díky kterému bude mít lepší uplatnění na trhu práce, byť se jedná o stejný stupeň vzdělání. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, když nadále studuje, zároveň poukázal na skutečnost, že žalobkyně na tom není finančně špatně.

3. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující skutková zjištění:

4. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 8. 2023, č. j. 0 P 30/2003-411, byla schválena dohoda rodičů s tím, že se žalobkyně mimo jiné s účinností od 1. 9. 2023 zavázala hradit na výživu žalovaného částku 4 000 Kč měsíčně k rukám otce žalovaného, neboť žalovaný studoval učební obor lesní mechanizátor na [právnická osoba] v [adresa], matčin průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 23 840 Kč, nemocenské dávky za dobu od 3. 3. 2021 – 31. 8. 2021 jí byly vyplaceny ve výši 133 686 Kč a v daňovém přiznání za rok 2022 uvedla základ daně 451 626 Kč.

5. Žalovaný ke dni 12. 6. 2024 ukončil obor lesní mechanizátor (zpráva [právnická osoba] [adresa]).

6. Dále byl žalovaný přijat do prvého ročníku učebního oboru opravář lesnických strojů – tříleté studium zakončené výučním listem (potvrzení o studiu). Ke dni 30. 10. 2024 měl žalovaný 174 zameškaných hodin, jednalo se v září o 58 hodin omluvených lékařem (úraz kotníku), v říjnu o 90 hodin omluvených pouze otcem žalovaného s tím, že otec absence omlouval tím, že žalovaný nemá po dovršení 18 let stále zajištěného praktického lékaře. Žalovaný poté škole sdělil, že během října se mu podařilo nalézt lékaře, následně pak sdělil, že dne 5. 11. 2024 donese i výpis z lékařské dokumentace. Žalovaný měl i neomluvené hodiny, proto dostal napomenutí třídního učitele a následně důtku třídního učitele. Daná škola soudu sdělila, že při absolvování následného studia oboru opravář lesnických strojů na jejich škole (tříletý učební obor ukončený výučním listem), dojde k získání lepších podmínek pro uplatnění se na trhu práce, neboť se jedná o poměrně odlišné obory, které se ale navzájem velmi doplňují (zpráva [právnická osoba] lesnické a strojírenské [adresa] ze dne 5. 11. 2024).

7. Dále [právnická osoba] lesnická a strojírenská [adresa] sdělila, že byť žalovaný nastoupil 1. 9. 2024 do jejich školy, po pár dnech započaly absence, a protože absence vystoupaly nad 100 hodin, bylo žádáno doložení absence lékařem, to se však žalovaný vymlouval, že přechází od pediatra k novému lékaři, a toho nemůže sehnat, omluvenky tedy přestaly docházet. Žalovaný se ani jednou od října sám neozval, aby projevil zájem o studium. Již v září mu bylo uděleno napomenutí třídního učitele a později důtka třídního učitele za neomluvené hodiny. Z důvodu své krátké docházky byl v některých předmětech hodnocen pouze jednou známkou, a v některých nebyl hodnocen vůbec (zpráva [právnická osoba] lesnické a strojírenské [adresa] ze dne 20. 12. 2024).

8. Žalovaný byl ředitelem [právnická osoba] lesnické a strojírenské [adresa] vyzýván, nechť doloží absenci v teoretické i praktické výuce (dopis ze dne 16. 12. 2024 a 7. 1. 2025).

9. Žalovaný na [právnická osoba] lesnické a strojírenské [adresa] studoval od 1. 9. 2024 do 7. 1. 2025, když důvodem ukončení studia bylo vyloučení (potvrzení o studiu).

10. Žalovaný nepobíral důchod, nepodal daňové přiznání, nebyl veden jako zaměstnanec, zaměstnavatel ani OSVČ (zpráva OSSZ). Žalovaný nevykonával žádnou činnost ve společnosti [Anonymizováno]. (zpráva [Anonymizováno]). Žalovaný nebyl evidován jako uchazeč o zaměstnání, dle úřadu práce je každá další kvalifikace lepší pro uplatnění na trhu práce (zprávy ÚP).

11. Žalovaný je ve školním roce 2024/2025 žákem 1. ročníku, vzdělávacího programu zedník, druh vzdělání střední s výučním listem na [právnická osoba] Nové město na Moravě (potvrzení o studiu), na této škole byl přitom žalovanému i vystaven výpis z vysvědčení, hodnocen však byl pouze v chování (výpis z vysvědčení).

12. Žalovaný se obrátil na odbornou poradenskou pomoc (zpráva ze dne 10. 2. 2025).

13. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se zavázala s účinností od 1. 9. 2023 přispívat na výživu žalovaného částkou 4 000 Kč, žalovaný ke dni 12. 6. 2024 ukončil vzdělání oboru lesní mechanizátor na [právnická osoba] [Anonymizováno], následně pokračoval ve studiu oboru opravář lesnických strojů na [právnická osoba] lesnické a strojírenské [adresa], do školy však nedocházel pravidelně, měl značné absence. Škola žalovaného vyzývala, aby si řádně plnil povinnosti, následně došlo ke dni 7. 1. 2025 k vyloučení, přičemž žalovaný poté ihned dne 8. 1. 2025 započal studium oboru zedník na [právnická osoba] [Anonymizováno].

14. Žalobkyně již nenavrhovala dále výslech žalovaného, s ohledem na skutečnost, že v dané věci odmítl být vyslechnut, z toho důvodu dále již nenavrhovala ani svůj účastnický výslech. Soud k důkazu provedl výpis z KN ohledně vlastnictví pozemku žalobkyně, dále ceny jízdenek, fotografie, když tyto byly po zhodnocení v dané věci irelevantní, soud tak z nich neučinil rozhodné skutkové zjištění.

15. Soud ve věci zamítl návrh na provedení důkazu SMS zprávami, mailovou komunikací, inzercí, mapou, výpisem z KN, nabídkou oborů, článkem, výučním listem žalovaného, podrobnými měsíčními výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 9. 2023 do současnosti, spisem Okresního soudu Havlíčkův Brod sp. zn. 0 P 30/2003 (část týkající se posledního návrhu na zvýšení výživného a vyjádření matky z 21. 7. 2023 k návrhu na zvýšení výživného včetně příloh), svědeckou výpovědí [adresa], testem na drogy žalovaného, svědeckou výpovědí [jméno FO] a dosavadními dokumenty [podezřelý výraz] řízení, jelikož měl za to, že se jedná o důkazy nadbytečné, když bylo možné učinit adekvátní závěr o skutkovém stavu z dosud provedených důkazů.

16. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

17. Dle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

18. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 o. z.).

19. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (§ 913 o. z.).

20. Na základě těchto ustanovení a výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Vyživovací povinnost trvá, dokud není dítě schopno se živit samo, v řízení přitom bylo prokázáno, že žalovaný úspěšně ukončil dne 12. 6. 2024 studium na [právnická osoba] [adresa], přičemž dále pokračoval od 1. 9. 2024 ve studiu na [právnická osoba] lesnické a strojírenské [adresa] s tím, že se jednalo o tříletý studijní obor zakončený výučním listem, zde však žalovaný nedosahoval řádných výsledků a dle názoru soudu i dle zprávy školy žalovaný neprojevil odpovídající zájem o dané studium. Žalovaný si neplnil své studijní povinnosti, když se po celou dobu studia od září 2024 řádně nepřipravoval na budoucí povolání.

21. Soud dodává, že s ohledem na vyjádření [právnická osoba] ve Šternberku by bylo další studium žalovaného, konkrétně oboru opravář lesnických strojů na této škole účelné, nicméně pouze za předpokladu, že by si žalovaný v této škole řádně plnil své povinnosti, žalovaný tak však neučinil. Co se týče tvrzení žalovaného, že měl mít úraz a z toho důvodu tedy nemohl docházet do školy a nemohl doložit lékařské zprávy, neboť neměl vyjednaný přestup od pediatra k praktickému lékaři, k tomu soud dodává, že v řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] [adresa] soudu ve zprávě ze dne 30. 10. 2024 sdělila, že jim žalovaný sdělil, že si obstaral praktického lékaře, a že doloží i výpis z lékařské dokumentace, následně však byl žalovaný přesto ředitelem školy vyzýván, aby lékařské zprávy doložil. Zároveň však soud podotýká, že žalovaný mohl škole doložit případnou samotnou lékařskou zprávu o úrazu, popřípadě stačilo činit aktivitu ve smyslu projevení zájmu o studium, dále žalovaný kupříkladu mohl požádal o přerušení studia, když v takovém případě by jistě škola nedošla k tak razantnímu a konečnému kroku, jako je vyloučení.

22. Co se týče skutečnosti, že žalovaný je nyní od 8. 1. 2025 studentem [právnická osoba] v [adresa] k tomuto soud podotýká, že žalovaný již od 1. 9. 2024 studoval shodný stupeň vzdělání, dle přesvědčení soudu však neprokázal svůj opravdový zájem o studium, když jeho studium bylo ukončeno z důvodu vyloučení ze školy, což je nejvíce závažný důvod pro ukončení studia. Dle názoru soudu se rovněž ze strany žalovaného nejednalo o soustavný, cílevědomý přístup ke studiu. Žalobkyně pak není povinna hradit výživné za situace, když sám žalovaný si neplní své povinnosti v podobě řádné přípravy na budoucí povolání. Jak již bylo podotknuto, studium oboru opravář lesnických strojů, který žalovaný od 1. 9. 2024 započal studovat, bylo možno považovat v souladu s vyjádřením školy za účelné, když absolvováním daného oboru by došlo k lepšímu uplatnění se na trhu práce. Žalovaný si však nyní zvolil zcela jiný obor, a to zedník, což je učební obor stojící zcela mimo obory lesní mechanizátor a opravář lesnických strojů (obory učňovské), zároveň se jedná opět o stejný stupeň vzdělání, soud je tak toho názoru, že se nejedná o soustavnost a kontinuitu vzdělávání. I Ústavní soud se k dané věci vyjádřil tak, že nové studium by mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, nemá se tak jednat o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze takzvaně "prodlužovala mládí" (k tomu blíže nález II.ÚS 2121/14 ze dne 30. 9. 2014). Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti zároveň nelze chápat jako nekonečnou a neohraničenou. V daném případě by pak bylo otázkou, kolik šancí by žalovaný měl dostat, aby šlo bez dalšího říci, že vyživovací povinnost rodičů nadále trvá. Dle názoru soudu by v případě zcela neohraničené možnosti studovat odlišné a na sebe nenavazující obory, vznikla jistá vstupenka pro neúčelné a opakované zahajování studia, a to po dlouhá léta, i za situace, kdy by vyživovaná osoba svá studia řádně neukončila. Jak se ostatně vyjádřil i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13: „Výživné je nezletilému poskytováno rodičem především z toho důvodu, že se připravuje na své budoucí povolání, přičemž se předpokládá úspěšné dokončení studia. Pokud tento prvek není naplněn s vyšší mírou pravděpodobnosti, nelze hovořit o vzniku povinnosti platit potomkovi výživné“.

23. S ohledem na uvedené proto dospěl soud k závěru, že žalovaný je již schopen se živit sám, je v jeho schopnostech a možnostech zajistit si odpovídající příjem k uspokojení svých základních potřeb, když má vystudovanou střední školu. Žalovaný je vyučen, mohl by i držet živnostenské oprávnění v oboru, ve kterém vyučení získal, neboť tak by si byl schopen obstarat v tomto oboru zaměstnání. Žalovaný sice u jednání tvrdil, že mu bylo doporučeno, aby si dostudoval obor lesní mechanizátor pro lepší uplatnění, nicméně nikterak netvrdil, že by si nemohl najít žádné zaměstnání, když i u jednání sdělil, že do Šternberka šel studovat z toho důvodu, že by v Hranicích na Moravě mohl docházet i do zaměstnání, je tedy zřejmé, že žalovaný měl možnost se živit, když i připustil možnost zaměstnání.

24. Ústavní soud i ve svém nálezu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14 poukázal na skutečnost, že v případě rozhodování o vyživovací povinnosti rodičů k dětem je třeba přihlížet i k věku dítěte, dále zdůraznil, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je však odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo.

25. Pro úplnost soud dodává, že se v dané otázce nezabýval majetkovými poměry žalobkyně a žalovaného, neboť tato skutečnost nebyla dle názoru soudu rozhodná, když bylo rozhodné, že se žalovaný byl schopen živit, když dokončil střední odborné vzdělání dne 12. 6. 2024.

26. Soud tak žalobě vyhověl, když vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému již skončila, a to nejpozději ke dni 1. 9. 2024, v souladu s návrhem žalobkyně.

27. O nákladech řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v dané věci úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ advokátního tarifu) po 9 260 Kč dle § 7 bod. 4, 8 odst. 2 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, včetně přechodného ustanovení k vyhlášce č. 258/2024 Sb., a to v souladu s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně nálezem III. ÚS 385/22 ze dne 13. 9. 2022 (vycházeje z pětinásobku hodnoty ročního plnění 5 x 12 x 4 000 Kč), dále 2 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024. Dále byly advokátovi přiznány 2 úkony právní služby (účast u jednání dne 12. 2. 2025 po dobu delší než 2 hodiny, dle § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu) po 1 500 Kč dle § 7 bod 4, § 9 odst. 2 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, půl úkon právní služby (účast u vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f/) po 750 Kč dle § 7 bod 4, § 9 odst. 2 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 dále 3 x náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhrada 21 % DPH ve výši 5 086 Kč v souladu s § 137 odst. 3 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), celkem [hodnota] Kč.

28. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v obvyklé délce tří dnů.