Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:
a) částku ve výši 37 583,22 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 895,06 Kč,
s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 773,36 Kč,
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 144,31 Kč
od 21. 1. 2020 do zaplacení,
s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23 144,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
b) částku ve výši 68 633,44 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 075,38 Kč,
s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 357,97 Kč,
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 42 529,11 Kč
od 21. 1. 2020 do zaplacení,
s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 42 529,11 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 867,40 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 106 216,66 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených smluv o zápůjčce.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel - společnost [právnická osoba], identifikační číslo osoby [číslo], poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 11. 2017. Žalovaná se zavázala půjčku pravidelně splácet, a to včetně souhrnného poplatku (úroků) ve výši 16 534 Kč. Žalovaná se zavázala částku uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 676 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2019. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela a původní věřitel dne 20. 1. 2020 postoupil pohledávku žalobkyni. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobkyni celkem částku 37 583,22 Kč s příslušenstvím a od 21. 1. 2020 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Vyplývá to z obsahu smlouvy a Smluvních podmínek. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.
Dále na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 8. 2017 poskytl původní věřitel - společnost [právnická osoba], identifikační číslo osoby [číslo], žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku pravidelně splácet, a to včetně souhrnného poplatku (úroků) ve výši 39 898 Kč. Žalovaná se zavázala částku uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 995 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2019. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela a původní věřitel dne 20. 1. 2020 postoupil pohledávku žalobkyni. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobkyni celkem částku 68 633,44 Kč s příslušenstvím a od 21. 1. 2020 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením,
tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Vyplývá to z obsahu smlouvy
a Smluvních podmínek. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.
Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu.
Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Původní věřitel pohledávku postoupil žalobci dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 249 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 5 380 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení,
2 – předžalobní výzva 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.
Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.