Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 232,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 232,08 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 19 411,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 411,38 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku ve výši 6 024,53 Kč a úroku ve výši 26,16 % ročně z částky 28 887,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 643,46 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (tj. [právnická osoba] [IČO] IČO, ) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 30 000 Kč, na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr v souladu se smlouvou. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve sjednané výši. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Protože dluh neuhradil ani po výzvě právní předchůdkyně, ta úvěr ke dni 17. 7. 2023 zesplatnila. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 19 228 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni podle smlouvy o postoupení pohledávek, a to s účinností ke dni 29. 4. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho, a to ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 28 887,24 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 4 856,22 Kč, kapitalizovaných úroků od 18. 7. 2023 do 29. 4. ve výši 6 024,53 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 18. 7. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 3 562,06 Kč a dále úroků ve výši 26,16 % ročně z částky 28 887,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 787,24 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako původní věřitelka se zavázala poskytnou žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Byla sjednána roční pevná úroková sazba 54 %, RPSN 70,81 % ročně a celková částka, kterou měl žalovaný uhradit v případě čerpání celého úvěru okamžitě by činila 39 752,76 Kč. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 21. 5. 2022 částku 30 000 Kč, následně postupně čerpal ještě 4 460,08 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil 19 228 Kč, jak vyplývá jednak z tvrzení žalobkyně a jednak z předloženého přehledu plateb. Od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby neuhradil ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla řádně postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 34 460,08 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný dluh uhradil částečně ve výši 19 228 Kč, zbývající dlužnou částku neuhradil ani po výzvách k úhradě, ani po předžalobní výzvě.Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Na základě předložených listinných důkazů učinil soud právní závěr, že smlouva o spotřebitelském úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitelka dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet, při posouzení vzala právní předchůdkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací) a dále zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, zejména doložením výpisu z účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Toto své tvrzení však nedoložila, ani po výzvě soudu. Z předložených listinných důkazů nebylo zjištěno, z jakých příjmů původní věřitelka při poskytování úvěru žalovanému vycházela, nebyly předloženy ani listiny, které by prokázaly tvrzení žalobkyně, že původní věřitelka lustrovala žalovaného v dostupných databázích. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že původní věřitelka dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a z toho důvodu je smlouva neplatná. Dále soud nárok posuzoval podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení. Z tvrzení žalobkyně a listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 34 460,08 Kč a uhradil 19 228 Kč. Žalobkyni tedy vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 15 232,08 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit dlužnou částku a o úrocích z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879 a násl. o. z.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, neboť žaloba byla co do částky 19 411,38 Kč, tedy v poměru 56 %, zamítnuta a žalovaný by tak měl nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.