Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
a) částku 26 717,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 717,86 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení,
b) částku 38 979,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 979,92 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení,
c) částku 4 958,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 958,93 Kč od 8. 6 4. 2021 do zaplacení,
d) částku 720 Kč,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 392,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou podanou soudu dne 14. 2. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky s odůvodněním, že na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 10. 10. 2019, dodával žalovanému elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalobce požaduje po žalovaném úhradu dlužné částky ve výši 70 656,71 Kč z titulu neuhrazených faktur za dodávku elektřiny a dále částku v souhrnné výši 720 Kč za celkem 3 odeslané upomínky při sazbě 240 Kč/upomín.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedená žalobcem v žalobě.
Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř., když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
Na základě předložených listinných důkazů soud učinil o skutkovém stavu věci následující závěr:
Žalobce dodával do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa] EAN: [číslo] (dále také jen„ odběrné místo“) elektřinu a za dodávku elektřiny do odběrného místa, vyúčtoval žalovanému fakturu [číslo] za období od 21. 10. 2019 do 26. 4. 2020 znějící na částku 26 717,86 Kč, splatnou dne 27. 5. 2020. Za dodávku elektřiny do odběrného místa, vyúčtoval žalovanému fakturu [číslo] za období od 11. 7. 2020 do 30. 3. 2021 znějící na částku 38 979,22 Kč, splatnou dne 21. 4. 2021 a za dodávku elektřiny do odběrného místa, vyúčtoval žalovanému fakturu [číslo] za období od 31. 3. 2021 do 11. 5. 2021 znějící na částku 4 958,93 Kč, splatnou dne 7. 6. 2021. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou plateb odeslal žalobce žalovanému upomínky (ze dne 6. 2. 2020, ze dne 9. 3. 2021 a ze dne 6. 5. 2021), za které účtoval poplatek ve výši 240 Kč/upomín Celkem žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky ve výši 71 376,71 Kč. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. To vše vyplývá ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, všeobecných obchodních podmínek, jednotlivých faktur, upomínek a předžalobní výzvy.
Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/ 2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále soud vycházel z ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Soud má za prokázané, že žalobce dodával do odběrného místa ve prospěch žalovaného elektřinu a zajišťoval související služby v elektroenergetice. Žalovaný porušil závazkový vztah tím, že nehradil vyúčtované ceny odebrané elektřiny. Součástí dlužné částky je dále cena za odeslané upomínky. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a podle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku včetně příslušenství zaplatit.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 856 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 980 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení,
2 – předžalobní výzva 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.
Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.