Výrok
I. Řízení se co do částky 26 690 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2024 do zaplacení zastavuje.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 9 783,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 783,74 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 970 Kč, a to k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 36 473,74 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 22. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 21. 11. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 13. 4. 2025. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to tak, že zjistila od žalované následující informace – počet členů žijících v domácnosti s příjmem a bez příjmů, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy, dále žalobkyně zjišťovala, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech – centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresu, registr „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 51 910 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalovaná čerpala dne 22. 10. 2023 částku 20 000 Kč a dále si zvolila volitelné služby – „klidné spaní“ za poplatek 292,80 Kč, informační SMS servis za poplatek 76,80 Kč. Částky zaplacené žalovanou byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 1. 7. 2024, žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradu celého úvěru dne 2. 7. 2024. Žalovaná má ke dni podání žaloby dluh v celkové výši 36 473,74 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek – jistina 19 533,30 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 290,67 Kč a smluvní úrok 16 649,77 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby v části jistiny byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani zčásti. Zejména uvedla, že žalobkyně nedostatečně zkoumala její úvěruschopnost, když vycházela toliko z deklarovaných, a nikoliv ověřených údajů. Žalobkyně nezjistila správně výši disponibilního příjmu žalované a úvěruschopnost žalované posuzovala čistě formálně. Žalovaná má tedy za to, že úvěruschopnost žalované nebyla náležitě prověřena a smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná. Dále žalovaná uvedla, že ujednání o nákladech a odměně ve smlouvě o úvěru je zcela zjevně nepřiměřené a je tedy v hrubém rozporu s dobrými mravy. Dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze za nepřiměřenou výši úroků považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době uzavření smlouvy se úrokové sazby pohybovaly ve výši 10 % až 15 % ročně, úrok stanovený žalobkyní ve smlouvě byl ve výši 322,3 % ročně, RPSN byla ve smlouvě dokonce stanovena ve výši 1328,29 %. Úvěrová smlouva je proto absolutně neplatná v celém svém rozsahu také z důvodu nepřiměřeně vysokého úroku. Žalovaná doplnila, že na základě absolutně neplatné smlouvy jí poskytla žalobkyně celkem 20 105 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila do dne podání žaloby celkem 26 690 Kč, tj. o 6 585 Kč více, než jí žalobkyně poskytla. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.
3. Z listiny historie úvěrů soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 22. 10. 2023 úvěr ve výši 20 000 Kč, poplatky měly činit 42 794,14 Kč. Z historie splátek a výběrů bylo zjištěno, že na účet žalované bylo dne 22. 10. 2023 vyplaceno 20 000 Kč a dne 10. 6. 2024 bylo vyplaceno 105 Kč, žalovaná zaplatila dne 22. 12. 2023 částku 2 000 Kč, dne 3. 1. 2024 částku 4 300 Kč, dne 5. 1. 2024 částku 1 878 Kč, dne 9. 1. 2024 částku 6 212 Kč, dne 23. 2. 2024 částku 6 300 Kč, dne 13. 5. 2024 částku 3 000 Kč, dne 2. 8. 2024 částku 3 000 Kč.
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1328,29 %, úroková sazba pevná – denní činila 0,833 %, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl být splácen v denních splátkách s tím, že první bude splatná 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru.
5. Z identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmových transakcí, uzavřela, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmů činila 51 910 Kč s tím, že případné další příjmy byly žalovanou doloženy jiným způsobem.
6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z následujících údajů – celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmy 3, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 17 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 0 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 51 910 Kč, výše čistého měsíčního uvedeného spotřebitelem 40 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 9 553 Kč, disponibilní příjem 22 500 Kč.
7. Z přehledu transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 22. 10. 2023 částku 20 000 Kč.
8. Z provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč. Žalovaná fakticky čerpala částku 20 105 Kč a zaplatila 26 690 Kč.
9. Žalobkyně podáním ze dne 3. 3. 2025 vzala žalobu částečně zpět, když uvedla, že kontrolou spisového materiálu zjistila, že žalovaná v době před podáním žaloby zaplatila žalobkyni celkem 26 690 Kč, co do této částky s příslušenstvím tak vzala žalobkyně žalobu zpět.
10. Podle § 96 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vztah zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (odst. 2 věta první).
11. S ohledem na částečně zpětvzetí soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. (výrok I).
12. Dále se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 9 783,74 Kč s příslušenstvím a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud právní závěr, že smlouva o revolvingovém úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, neboť žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřovala mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází a dále, že vycházela z ověřitelných příjmů žalované. Z předložených listin soud zjistil, že sice žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, avšak pouze formálně. Žalobkyně vycházela z čistého příjmu 51 910 Kč, z listiny identifikované příjmy však soud zjistil, že tyto činily v průměru 35 074,31 Kč, dále žalobkyně dostatečně nezohlednila tu skutečnost, že žalovaná má další výdaje na půjčky ve výši 17 000 Kč měsíčně, zároveň vycházela z toho, že žalobkyně nemá žádné náklady na bydlení a další zbytné výdaje činí 3 000 Kč. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované a z toho důvodu je smlouva neplatná. Nadto má soud za to, že smlouva neobstojí ani z hlediska stanovené výše úroků, když úroková sazba byla stanovena několikanásobně vyšší, než bylo v době uzavření úvěrové smlouvy obvyklé. I z tohoto důvodu má tedy soud za to, že smlouva je neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy.
16. Soud tedy zbývající nárok posuzoval podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení. Protože žalovaná tvrdila a prokázala, že jí byla poskytnuta celkem částka 20 105 Kč a zaplatila 26 690 Kč, což následně potvrdila i žalobkyně a žalobu vzala v tomto rozsahu zpět, uzavřel soud, že žalovaná skutečně poskytnutou částku zaplatila a žalobkyni tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl a soud tedy žalobu ohledně částky 9 783,74 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II).
17. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, neboť i částečné zastavení zavinila žalobkyně, která vzala žalobu částečně zpět s ohledem na zjištění, že již před jejím podáním žalovaná tuto částku zaplatila, proto soud žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalované soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“). Náklady žalované jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony po 2 580 Kč podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 AT (převzetí věci, odpor + vyjádření) a náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč. Protože je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží mu též náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem náklady řízení činí 6 970 Kč, k jejichž zaplacení byla žalobkyně zavázána v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.