Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 122 468 Kč a dále
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 612,50 Kč,
- kapitalizovaný úrok ve výši 11 559,72 Kč,
- zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 70 000 Kč od 19. 12. 2020 zaplacení,
- úrok ve výši 29 % ročně z částky 70 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 27 840,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 122 468 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smlouvy o zápůjčce.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedená žalobcem v žalobě.
O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 5. 2018. Žalovaný
se zavázal zápůjčku pravidelně splácet, a to včetně souhrnného poplatku (úroků) ve výši
53 468 Kč. Žalovaný se zavázal částku uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách
po 5 145 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 5. 2020. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nesplácel a původní věřitel dne 18. 12. 2020 postoupil pohledávku žalobci. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobci celkem částku 122 468 Kč s příslušenstvím
a od 19. 12. 2020 nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Vyplývá to z obsahu smlouvy,
smluvních podmínek, tabulky umoření a smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.
Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu.
Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Původní věřitel pohledávku postoupil žalobci dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 899 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 6 020 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení,
2 – předžalobní výzva 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.
Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.