Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 538 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 538 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 352,50 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 15 538 Kč s příslušenstvím.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně na základě smlouvy o dodávce vody
a odvádění odpadních vod ze dne 6. 9. 2017 zajišťovala pro žalovanou dodávku pitné vody
a odvádění odpadní vody. Za provedené služby v období od 4. 5. 2019 do 31. 10. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ze dne 31. 10. 2019 částku 15 538 Kč s lhůtou splatnosti do dne 18. 11. 2019. Žalovaná neuhradila ničeho, přestože byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 4. 2020.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobkyní předložených listinných důkazů - viz smlouva, faktura a předžalobní výzva (§ 115a občanského soudního řádu). Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 8, § 20 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, dále z ustanovení § 13 vyhlášky č. 428/2001 Sb., která je prováděcím předpisem k zákonu č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů. O úrocích
z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení byla určena ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 480 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení,
2 – jednoduchá výzva k plnění v poloviční sazbě, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu,
§ 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.
Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.