Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 244 441,66 Kč a dále
- kapitalizovaný úrok ve výši 18 404,11 Kč,
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 752,07 Kč,
- zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 259 669,84 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 44 626 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč za účelem konsolidace závazků žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 4 900,54 Kč. Anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Výše úrokové sazby činila 17,80 % p. a. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 19. 5. 2020 prohlásila za okamžitě splatný v celé výši. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku 244 441,61 Kč, složenou z dlužné jistiny ve výši 241 265,73 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 275,93 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 900 Kč, a dále příslušenství. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.
Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř., když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
Žaloba je důvodná.
O skutkovém stavu věci učinil soud z listinných důkazů závěr, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, a to zčásti účelově vázané ke konsolidaci závazků žalovaného. Žalovaný se dle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 17,80 % p. a. formou 96 měsíčních anuitních splátek ve výši 4 900,54 Kč a dále hradit měsíční poplatek za pojištění a případné poplatky dle sazebníku. Tyto skutečnosti zjistil soud ze smlouvy o úvěru podepsané žalobkyní a žalovaným dne 31. 7. 2019. Žalobkyně peněžní prostředky poskytla ve prospěch žalovaného dne 1. 8. 2019, kdy částku v souhrnu 164 153,94 Kč odeslala na úhradu dřívějších závazků žalovaného a zbylou část úvěru, tj. peněžní prostředky ve výši 85 846,06 Kč, odeslala na bankovní účet žalovaného. Tyto skutečnosti zjistil soud z výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 19. 5. 2020 za okamžitě splatný v celé výši. Ke dni zesplatnění evidovala žalobkyně za žalovaným dluh ve výši 244 441,66 Kč, složený z dluhu na jistině ve výši 241 265,73 Kč a dluhu na poplatcích a nákladech na upomínání v souhrnné výši 3 175,93 Kč. Příslušenstvím dlužné částky je smluvní úrok ke dni zesplatnění ve výši 18 404,11 Kč Tyto skutečnosti zjistil soud z oznámení o prohlášení úvěru za splatný a též z výpisu z úvěrového účtu. Dne 25. 11. 2020 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění.
Při právním posouzení vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že účastníci mezi sebou platně uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky dle smluvních ujednání. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, prohlásila žalobkyně úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný v řízení neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, soud tedy nároku žalobkyně v plném rozsahu vyhověl.
Výrokem I rozsudku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku a dále zákonný úrok z prodlení, o kterém soud rozhodl dle § 1970 zákona o. z., podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 9 778 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 9 300 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – předžalobní výzva, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.
Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.