10 C 8/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 121 974,88 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 3. 7. 2018 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Před uzavřením této smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala ve prospěch žalované poskytnout peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala 255 305,50 Kč a zaplatila 143 961 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2024. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru dne 10. 7. 2024, na výzvu žalovaná nijak nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku. Dlužná částka činí 121 974,88 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 119 999,88 Kč, poplatků ve výši 245 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy ze dne 3. 7. 2018 vzal soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, resp. „smlouvu o úvěru z karty“, na základě které se žalobkyně zavázala provádět pro žalovanou transakce související s čerpáním a splácením úvěru z karty. Jednalo se o bezúčelný revolvingový úvěr, výše měsíční splátky měla činit 4 % z dlužné částky, byla sjednána roční úroková sazba 26,28 %, měsíční úroková sazba 2,19 % a RPSN 38,26 %. Výše úvěrového rámce činila 19 000 Kč s možností jeho navýšení. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že u žalované byla před uzavřením úvěrové smlouvy posuzována její úvěruschopnost. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že celková výše úvěru činila 120 000 Kč, žalovaná postupně od 3. 7. 2018 do 10. 7. 2024 postupně čerpala peněžní prostředky v celkové výši 255 305,50 Kč, na dluh uhradila celkem 143 961 Kč, z čehož byla částka 135 305,62 Kč započítána na jistinu a částka 8 655,38 Kč na úroky, poslední splátku zaplatila 12. 10. 2023. Z výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu z důvodu, že byla v prodlení s úhradou svých závazků. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby opět vyzvána k úhradě dluhu, avšak ani na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.Na základě předložených listinných důkazů učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 255 305,50 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v měsíčních splátkách dle ujednání ve smlouvě, ve kterých byly zahrnuty i úroky a poplatky za poskytnutí úvěru. Žalovaná svůj závazek porušila, když přestala splácet, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a požadovala úhradu zbývající částky. Žalovaná ani po opakovaných výzvách dlužnou částku neuhradila. Žalobkyni proto vznikl nárok na úroky z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., podle kterého může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb. Dále s ohledem na ujednání ve smlouvě a v úvěrových podmínkách vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 o. z.S ohledem na skutkové a právní závěry soud uzavřel, že je žaloba důvodná. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 121 974,88 Kč spolu se smluvním úrokem i zákonným úrokem z prodlení.O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalované náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (advokátní tarif, dále jen „AT“). Náklady žalobkyně jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 5 980 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 AT, dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, DPH ve výši 21 % a dále soudním poplatkem ve výši 4 880 Kč. Celkem náklady řízení činí 27 677 Kč, k jejichž zaplacení byla žalovaná zavázána v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.