Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11 325,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11, 50 % ročně od 29.7. 2025 do zaplacení ve splátkách po 500 Kč, splatných vždy nejpozději do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba s e z a m í t á v části, ve které se žalobce domáhal –- zaplacení 26 622,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 27. 4. 2025 do zaplacení- zaplacení úroku z prodlení 12 % ročně z částky 11 325,70 Kč od 27. 4. 2025 do 29. 7. 2025- zaplacení úroku 0, 50 % ročně z částky 11 325,70 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal zaplacení 37 947,95 Kč s příslušenstvím.Tvrdil, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel se s žalovanou dne 24. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalované úvěr 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem. Žalovaná dluží 37 947,95 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 pohledávku nabyl žalobce.Žalovaná navrhl zamítnutí žaloby v rozsahu přesahující nárok na zaplacení 11 325,70 Kč. Potvrdila, že od původního věřitele čerpala úvěr 40 000 Kč. Bránila se tím, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nemravný úrok a proto, že původní věřitel nezkoumal s odbornou péčí její úvěruschopnost. Původnímu věřiteli vrátila celkem 28 674,30 Kč a zbývajících 11 325,70 Kč je připravena žalobci zaplatit ve splátkách po 500 Kč měsíčně. V současné době se snaží dostat z dluhové spirály, kdy smírnými návrhy za pomoci poradce oslovila rovněž další věřitele.V řízení nebylo sporu v tom, že na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl žalované úvěr 40 000 Kč. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s pevně vyčísleným úrokem, přičemž výpůjční úvěrová sazba činila 112 % ročně a předpokládaná RPSN 191,80 % ročně.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 o. z.). Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s pevně vyčísleným úrokem v uvedené výši. Takové ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 12 %, u nebankovních subjektů cca 20 až 30 % ročně. Dlouhodobě ustálená rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu za odporující dobrým mravům považuje sjednání výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12).Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalovaná doložila doklady o bankovních převodech, že z úvěru 40 000 Kč zaplatila původnímu věřiteli 28 674,30 Kč. Zbývající částka 11 325,70 Kč představuje její bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit.Soud žalobci přiznal úrok z prodlení z této částky od okamžiku podání žaloby 29. 7. 2025. Žalovaná nejpozději k tomu datu musela vědět, o jakou částku se bezdůvodně obohatila (viz rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).Soud žalované povolil zaplacení dluhu ve splátkách po 500 Kč (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Přihlédl k tomu, že žalovaná se za pomoci poradce snaží dostat z dluhové spirály. Oddálením zaplacení celé částky se majetkových poměrů žalobce výrazně nedotkne. Nezaplatí-li žalovaná řádně i jen jednu splátku, stane celý dluh splatný najednou.Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a ve zbývající části žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce i žalovaná v řízení zaznamenali pouze částečný úspěch.