Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na 7 000 Kč měsíčně počínaje 1. 12. 2025, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného, které jí platí žalovaný podle usnesení Okresního soudu v Hradci Králové z 4. 2. 2025, č. j. 12 C 224/2024-33 ve výši 4 000 Kč měsíčně, na 7 000 Kč měsíčně počínaje 1. 12. 2025. Návrh odůvodnila tím, že její potřeby od posledního rozhodnutí o výživném narostly.Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že není v jeho možnostech zvýšené výživné platit.Vyživovací povinnost rodičů k dětem náleží mezi základní a přednostní povinnosti rodičů (§ 910 o. z.) a trvá až do okamžiku, kdy je dítě schopno živit se samostatně (§ 911 o. z.). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby dítěte a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů (§ 913 odst. 1 o. z.).Rozhodování o výživném musí odpovídat stavu, který existuje v době, kdy je rozhodnutí vydáno (§ 154 o. s. ř.). Základním úkolem soudu v řízení o změnu výživného je tedy zjistit, zda, popř. v jakém ohledu a v jaké míře ke změně poměrů došlo, bez ohledu na to, zda na straně dítěte nebo rodiče. Soud hodnotí ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. změnu odůvodněných potřeb dítěte a jeho majetkových poměrů, jakož i změnu schopností, možností a majetkových poměrů rodičů. Pro změnu výše výživného je nutné, aby šlo o změnu poměrů závažnějšího charakteru, tedy nikoliv jen krátkodobé, přechodné nebo nepodstatné skutečnosti.Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že při posledním rozhodování o výživném studovala anglický jazyk v [Anonymizováno]. Tam dojížděla každý den autem a na cestování vynakládala přibližně 2 000 Kč měsíčně. Za studium zaplatila školné 30 000 Kč za školní rok. Od 1. 9. 2025 studuje Filozofickou fakultu [Anonymizováno] [adresa]. Školné neplatí a v prvním semestru za studijní materiály zaplatila asi 1 000 Kč. Studium probíhá od pondělí do čtvrtka a někdy i v pátek. Do [adresa] se dopravuje autem, protože studium často probíhá do večerních hodin a cestovat do [Anonymizováno] jiným způsobem je problematické. Platí proto provoz auta, dálniční známku atp. Jinak se v jejích poměrech od minulého rozhodnutí o výživném nic nezměnilo.Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že jeho situace se od posledního rozhodnutí o výživném nezměnila. Už tehdy pobíral invalidní důchod 9 050 Kč měsíčně, který se v mezidobí navýšil na 9 311 Kč měsíčně. V době předchozího rozhodování příležitostně pracoval na brigádách a snaží se i nyní. Trpí však bolestmi zad, užívá léky proti bolesti, chodí na masáže a jezdí do lázní. Na léky vynakládá asi 400 Kč za tři měsíce. Výživné žalobkyni a jejímu bratrovi je schopen platit pouze díky pomoci rodiny.Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný pobíral v roce 2025 invalidní důchod 9 050 Kč měsíčně.Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný je trvale invalidní v I. stupni.V projednávané věci vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni stále trvá. Žalobkyně totiž studuje a není schopna se sama živit. Soud zkoumal, zda od rozhodnutí o výživném 4. 2. 2025 došlo k tak významným změnám, které jsou způsobilé odůvodnit zvýšení výživného, a shledal, že nikoliv.Vyšel z výpovědi žalobkyně, podle které vzrostly její výdaje na cestovné do [adresa] a jinak se v jejich poměrech nic nezměnilo. Soud nemohl přehlédnout, že v mezidobí žalobkyni odpadla povinnost platit školné 30 000 Kč za kalendářní rok. V případě žalovaného k žádným významnějším změnám nedošlo. Žalovaný je nadále invalidní, odkázaný na invalidní důchod, příjem z občasných brigád a pomoc svých nejbližších. Jeho vyživovací povinnost nadále trvá i k bratrovi žalobkyně.Soud proto návrh žalobkyně na zvýšení výživného zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. Žalovaný vynaložil nemalé náklady na advokátní zastoupení. Žalobkyně v řízení zcela podlehla a vznikla jí povinnost tyto náklady žalovanému nahradit. Soud přihlédl k tomu, že se jedná o spor mezi nejbližšími osobami, kterými dcera a otec jsou. Dále zohlednil i skutečnost, že žalobkyně se studiem připravuje na svůj budoucí život a její finanční situace nedovoluje náklady nahradit.