Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 401,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 24. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 18 880,58 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 248,47 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a částky 505,02 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 18. 10. 2024, č. [hodnota], poskytla žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 18 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 17. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 11. 4. 2026. Žalobkyně převedla žalované na bankovní účet 18. 10. 2024 17 000 Kč a 19. 12. 2024 1 184 Kč. Žalovaná zaplatila 782,85 Kč.Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaná se tak ocitla v prodlení 24. 9. 2025. Žalovaná dluží jistinu 17 401,15 Kč, poplatek za vyplacení 219,62 Kč, smluvní úrok 18 632,11 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ 28,85 Kč a smluvní pokuty 505,02 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná sjednaly spotřebitelský úvěr do výše 18 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) při vyčerpání celého rámce byla dohodnuta na 1444,56 %. Žalobkyně převedla žalované na uvedený bankovní účet 18 184 Kč, ze kterých žalovaná dluží 17 401,15 Kč.Soudní praxe je ustálena v tom, že nemůže být přijatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, byť v rámci vzájemných smluvních ujednání. Pro závěr, zda je úvěrová smlouva neplatná, je tudíž třeba zkoumat, za jakých okolností byla uzavřena, a to za pomoci kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn.
I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 20 Cdo 1387/2016). Je nutno uvážit, zda úvěrová smlouva není postižena stigmatem kolize s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o. z.), resp. se zákonnými principy ochrany spotřebitele (coby slabší strany).Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem v uvedené výši a celkové roční náklady úvěru dosáhly uvedené výše. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravná, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Na tomto místě lze poukázat na dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu, podle které v rozporu s dobrými mravy je zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v nichž byla shledána neplatnost, a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši 182 %, resp. již i jen 60 % ročně). Intenzita popsaného rozporu s dobrými mravy je v dané věci natolik vysoká a očividná, že i jen sama o sobě musí mít za následek neplatnost úvěrové smlouvy. Úvěrová smlouva je v příkrém střetu se základními principy demokratického právního řádu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018 sp. zn.
II. ÚS 502/17, jeho bod 16).Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 17 401,15 Kč, které z vyplacené částky dluží, s požadovaným úrokem z prodlení. Jinak žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně a žalovaná v řízení uspěly jen částečně.