Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku ve výši 5 632 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 332 Kč od 26. 12. 2024 do zaplaceníb) částku ve výši 8 986 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 686 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 618 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako vlastník/provozovatel nákladního vozidla jiného než podle písmene R s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód] a čísla technického průkazu [IBAN], které je evidováno jako provozované, nesjednal v období od 19. 6. 2024 do 19. 8. 2024 a v období od 20. 8. 2024 do 28. 11. 2024 k tomuto vozidlu povinné pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Za dobu, po kterou nebylo vozidlo pojištěno, požaduje žalobkyně po žalovaném k úhradě příspěvek do garančního fondu dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 14 618 Kč. Žalovaný byl k plnění opakovaně vyzýván, na výzvy však nereagoval.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení v žalobě uvedená žalobkyní.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Žaloba je důvodná.O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů uzavřel, že žalovaný jako vlastník/provozovatel nákladního vozidla jiného než podle písmene R s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód] a čísla technického průkazu [IBAN], které je evidováno jako provozované, nesjednal v období od 19. 6. 2024 do 19. 8. 2024 a v období od 20. 8. 2024 do 28. 11. 2024 k tomuto vozidlu povinné pojištění povinné pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Za dobu, po kterou nebylo vozidlo pojištěno, požaduje žalobkyně po žalovaném k úhradě příspěvek do garančního fondu ve výši 5 332 Kč (62 dní x 86 Kč denní sazba) a dále ve výši 8 686 Kč (101 dní x 86 Kč denní sazba), dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč. Žalovaný byl k plnění vyzýván, předžalobními výzvami ze dne 8. 7. 2025 a ze dne 18. 7. 2025, na výzvy však nereagoval.Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů žalobkyně spojených s uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb. (§ 2 odst. 1). Ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. předpokládá, že povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou např. doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené). O nákladech spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Soud proto žalovanému výrokem I. uložil povinnost dlužnou částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení, o kterých soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Druhý výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když tato řádně a včas vyzvala žalovaného k plnění předmětného dluhu. Náklady vznikly žalobkyni v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátkou. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobkyni odměnu advokátky za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 1 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 1 200 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem tak činí náklady úspěšné žalobkyně 2 615 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobkyni k rukám její advokátky (§ 149 odst. l o. s. ř.).Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.