Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 999,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 50 226,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39 161,60 Kč za období od 18. 2. 2026 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1 Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 85 225,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 18. 1. 2025, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 49 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované úvěr splácet.
2 Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.[právnická osoba] listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4 Z obsahu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 49 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách dle čl. VI a VII smlouvy ve výši určené dle čl. V všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Úroková sazba byla stanovena ve výši 0,933 % denně, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového rámce činila 1 412,96 %. Žalovaná uvedla v záhlaví smlouvy číslo účtu pro čerpání úvěru.5 Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalované na účet označený žalovanou ve smlouvě:- dne 18. 1. 2025 částku 530 Kč,- dne 18. 1. 2025 částku 543,12 Kč,- dne 18. 1. 2025 částku 5 000 Kč,- dne 18. 1. 2025 částku 1095,78 Kč,- dne 18. 1. 2025 částku 352,50 Kč,- dne 18. 1. 2025 částku 300 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 583,96 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 535,98 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 504 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 526 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 511,50 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 507,87 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 526,97 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 571,74 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 532,95 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 513,23 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 548,31 Kč,- dne 29. 1. 2025 částku 507,09 Kč,- dne 31. 1. 2025 částku 526,77 Kč,- dne 31. 1. 2025 částku 511,69 Kč,- dne 31. 1. 2025 částku 527,92Kč,- dne 31. 1. 2025 částku 521,99 Kč,- dne 31. 1. 2025 částku 720,67 Kč,- dne 20. 2. 2025 částku 700 Kč,- dne 20. 2. 2025 částku 600 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 700 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 800 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 900 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 1 000 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 1 000 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 800 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 900 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 900 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 800 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 700 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 961,28 Kč- dne 27. 2. 2025 částku 800 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 900 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 1 200 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 800 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 800 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 900 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 1 100 Kč,- dne 27. 2. 2025 částku 767 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 3 090 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 2 162,50 Kč- dne 25. 4. 2025 částku 2 850,62 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 2 402,66 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 2 310,66 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 777,66 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 3 184,42 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 096,11 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 2 334,03 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 443,51 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 170,88 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 152,71 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 638,18 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 159,55 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 039,89 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 019,97 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 014,99 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 043,75 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 830,93 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 997,74 Kč,- dne 25. 4. 2025 částku 1 279,25 Kč.6 Celkem žalobkyně na účet žalované vyplatila 70 028,33 Kč.7 Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná uvedla výši čistého měsíčního příjmu 21 000 Kč, žalobkyně provedla výpočet minimálních výdajů na 7 005 Kč měsíčně. Z identifikovaných příjmů žalobkyně dovodila výši ověřeného čistého příjmu žalovaného na 22 835 Kč.8 Z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení poskytnuté částky do 3 dní od jejího doručení. Výzva byla zaslána žalovanému dne 16. 12. 2025 dle potvrzení [Anonymizováno] [právnická osoba].9 Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.10 Okresní soud vzal tvrzení žalobkyně za prokázaná, žalobkyně je doložila Smlouvou o úvěru č. [hodnota], přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, výzvou k úhradě před podáním žaloby včetně dokladu o odeslání a údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že byla ujednána celková výše úvěru až do 49 000 Kč s možností postupného čerpání, roční zápůjční úroková sazba činila 0,933 % denně, RPSN 1 412,96 % ročně, doba splatnosti kreditního rámce byla určena do 12. 7. 2026. O skutkovém stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, který žalovaná čerpala ve výši 70 028,33 Kč. Žalovaná na úhradu úvěru provedla několik plateb – dne 19. 2. 2025 platbu ve výši 28,38 Kč a dne 20. 3. 2025 platbu ve výši 35 000,77 Kč.11 Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dále soud věc posuzoval dle § 86 a § 87 ZSÚ.13 Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ke stejným závěrům dospěl i soudní dvůr Evropské Unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.14 Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a na ně navazující judikaturu rovněž na právě projednávanou věc a zhodnotil, že žalobkyně nedoložila, že by řádně zkoumala schopnosti žalované úvěr splácet, tj. lze uzavřít, že neprověřila, zda má žalovaná další dluhy a výdaje, neověřila její skutečné příjmy. Žalobkyně jako věřitel měla úvěruschopnost žalované zkoumat vzhledem k prokázané výši jejího měsíčního příjmu a porovnat tuto výši s reálnými výdaji, zabývat se tím, zda má žalovaná stálý příjem ze zaměstnání či podnikání, zda dosavadní dluhy hradí řádně a včas.15 Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy je třeba učinit i po posouzení ujednané RPSN ve výši 1 412,96 %.16 Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.17 V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala peněžitou částku v celkové výši 70 028,33 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila dne 19. 2. 2025 částku 28,38 Kč a dne 20. 3. 2025 částku 35 000,77 Kč. Celkem žalobkyni uhradila 35 029,15 Kč. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Soud proto výrokem II. zamítl částku ve výši 50 226,46 Kč, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a zamítl i požadované úroky z prodlení od data splatnosti úvěru. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny 34 999,18 Kč v tomto rozhodnutí v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti.18 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 34 999,18 Kč (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu zamítnuté částky 50 226,46 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Úspěšnější v této věci je žalovaná; ta však byla po celou dobu řízení neaktivní a žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.