Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 28 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému dne 3. 2. 2025 zaplacení částky 50 304 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smluv o úvěru č. [hodnota] a č. [hodnota]. Smlouvu č. [hodnota] uzavřel se žalovaným dne 21. 5. 2024 původní věřitel, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek smlouvy. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, poté co ji právní předchůdce žalobkyně nejprve postoupil společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, . Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč, úrok ve výši 660 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 920 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 016 Kč, poplatek za administraci ve výši 700 Kč, poplatek za upomínky formou SMS a e-mailů ve výši 800 Kč, poplatek za písemné výzvy ve výši 1 000 Kč. Smlouvu č. [hodnota] uzavřel se žalovaným dne 21. 5. 2024 původní věřitel, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek smlouvy. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, poté co ji právní předchůdce žalobkyně nejprve postoupil společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, . Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 180 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 368 Kč, poplatek za administraci ve výši 700 Kč, poplatek za upomínky formou SMS a e-mailů ve výši 800 Kč, poplatek za písemné výzvy ve výši 1 000 Kč. Žalovaný již neuhradil ničeho ani po předžalobní výzvě žalobkyně.Soud vyzval žalobkyni k prokázání, že byla před uzavřením smluv o úvěru zkoumána schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Podáním ze dne 25. 7. 2025 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět. V podání uvedla, že po výzvě soudu k doplnění důkazů, kterými by bylo prokázáno, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, takovými důkazy nedisponuje. Žalobkyně vzala žalobu zpět, co do částky 660 Kč, 7 920 Kč, 800 Kč, 700 Kč, 1 000 Kč, 5 016 Kč, 180 Kč, 2 160 Kč, 800 Kč, 700 Kč, 1 000 Kč a 1 368 Kč včetně příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Nadále požadovala po žalovaném úhradu 28 000 Kč, představující bezdůvodného obohacení žalovaného (jistina 22 000 Kč + jistina 6 000 Kč). Usnesením nadepsaného soudu č. j. [spisová značka] ze dne 11. 9. 2025 bylo řízení zastaveno, co do zpětvzetí žalobkyně.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení uvedená v žalobě.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a ve výši 6 000 Kč (viz potvrzení o platbě). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 8. 2024 bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávky za žalovaným společnosti [právnická osoba], a ta následně postoupila pohledávku žalobkyni dne 30. 8. 2024 (viz smlouvy o postoupení pohledávek). Vzhledem k částečnému zpětvzetí žalobkyně soud neprováděl další důkazy týkající se úvěrových podmínek.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.Podle ustanovení § 86, § 87 bylo povinností věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.V daném případě původní věřitel nesplnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele – na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Přijetím částky 22 000 Kč a 6 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému, aby částku 28 000 Kč žalobkyni zaplatil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno, a na tuto část se při konečném rozhodování o náhradě nákladů řízení hledí jako na neúspěch žalobkyně. Ve zbývající části předmětu sporu byla žalobkyně úspěšná a s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.