Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 10 546,62 Kč a v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 546,62 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 056 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 40 546,62 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřela dne 15. 5. 2024 obchodní společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , v postavení věřitelky, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000. Úvěr měl být splacen spolu s poplatky a úroky ve výši 10 546,62 Kč nejpozději do 15. 9. 2024. Žalovaná úvěr nesplatila a pohledávka byla postoupena žalobkyni. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel dne 15. 5. 2024 poskytl žalované – spotřebitelce – peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, aniž původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – úvěr splácet. Přijetím částky 30 000 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a je její povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaná dosud nevydala žádnou částku a od 16. 9. 2024 trvá prodlení žalované se zaplacením.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Povinností věřitele bylo ve smyslu ustanovení § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že věřitel spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala peněžitou částku 30 000 Kč, ze které dosud neuhradila ničeho. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované vrátit žalobkyni plnění ve výši 30 000 Kč. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výrokem rozsudku pod bodem II soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Smlouva o úvěru byla shledána jako celek neplatná, tudíž nebyla platná ujednání o poplatcích a úrocích.O výši náhrady nákladů řízení žalobkyně v této věci soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada ve výši 4 284 Kč (z toho na zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 622 Kč a na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen „AT“) ve výši 2 662 Kč.Vzhledem k poměrnému úspěchu žalobkyně přiznal soud žalobkyni oproti žalované právo na náhradu 47,98 % z celkových nákladů řízení, tj. částku 2 056 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny nahoru. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby tuto náhradu zaplatila žalobkyni k rukám jejího zástupce. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.