Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 481,21 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 481,21 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 12 355,68 Kč a v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení výši 12 % ročně z částky 12 481,21 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Odůvodnění1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 29 836,89 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]., ([Anonymizováno].,) se sídlem [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyni jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 29 836,69 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 10. 1. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o úvěru ze dne 2. 8. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splácet ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Úroková sazba byla stanovena ve výši 146,95 % ročně, celkem měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli částku 35 919,47 Kč.5. Z přehledu čerpání a plateb bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku 20 000 Kč. V přehledu byla zaznamenána platba žalovaného ve výši 2 518,79 Kč ze dne 10. 9. 2024.6. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a z oznámení o postoupení pohledávky. V oznámení o postoupení pohledávky žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky7. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 146,949 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je absolutně neplatná.9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.10. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.13. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.14. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo původního věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.15. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]).16. Podle databáze ARAD obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) nepřesáhla v předmětném období 9 % ročně, daná smlouva přitom zněla na úrokovou sazbu vyšší jak 146 % ročně. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku.17. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.18. Přijetím částky 20 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni částku, o kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil, a to při zohlednění částky 2 518,79 Kč, kterou žalovaný dosud vydal. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. O povinnosti zaplatit úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když k uvedenému datu trval stav bezdůvodného obohacení. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani poplatků.19. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch ve věci.20. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.