Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 700 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 700 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části výši 13 467 Kč a v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 467 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 33 167 Kč a příslušenství. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 5. 2024, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč. Na základě žádosti žalovaného byla zápůjčka navýšena a dne 24. 5. 2024 žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 700 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 19 700 Kč, aniž s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Smlouva o zápůjčce je tudíž neplatná. Přijetím částky 19 700 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný dosud nevydal žádnou částku a od 19. 6. 2024 trvá prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Povinností věřitele bylo ve smyslu ustanovení § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že věřitel spotřebitelský úvěr – v daném případě zápůjčku – poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.V posuzované věci žalobkyně nesplnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele – na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce.Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžitou částku 19 700 Kč, ze které dosud neuhradil ničeho. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému, aby částku 19 700 Kč žalobkyni zaplatil. Ke dni 19. 6. 2024 trval stav bezdůvodného obohacení, o povinnosti platit úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o zápůjčce neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch účastníků řízení ve věci.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.