Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 269,49 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 557,58 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 332,70 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 49 739,62 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 739,62 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 599 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 269,49 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 11. 2019 na základě žádosti č. [tel. číslo]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, úroky byly smluveny ve výši 12,9 % ročně. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru. Z historického výpisu soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně a však nesplácel. Z dopisu o zesplatnění soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn a žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě úvěrové pohledávky do 30. 7. 2025. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 49 739,62 Kč na jistině, částku 3 529,87 Kč na poplatcích a nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení.
4. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.
5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 131 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 260 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 4 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.
6. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.