Výrok
I. Platební rozkaz Okresního soudu v [adresa] ze dne 13. 3. 2026, č.j. [spisová značka], se zrušuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 18 964 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. V části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 4 381,98 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 234,75 Kč za období od 2. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 1 867,72 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.
Odůvodnění
Žalobce se coby věřitel pohledávek původně svědčících právnímu předchůdci žalobce, společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [adresa], za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 3. 2023, domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 345,98 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr, který mu žalovaný měl vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s dohodnutým úrokem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 byla pohledávka ze smlouvy postoupena na žalobce. Žalovaný dluh nezaplatil, ačkoliv k tomu byl žalobcem vyzván.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Žaloba je z části důvodná.Soud ve věci rozhodl platebním rozkazem Okresního soudu v [adresa] ze dne 13. 3. 2026, č.j. [spisová značka], avšak ten se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Proto jej soud postupem dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušil (výrok I.).Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [adresa], podepsal se žalovaným dne 16. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru PAGODIL NT č. [hodnota] (viz citovaná smlouva o úvěru). Na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 19 989 Kč (viz rozklad splátek přiložený k žalobě). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 byla pohledávka ze smlouvy postoupena na žalobce (viz citovaná smlouva o postoupení pohledávek vč. výňatku z její přílohy).Smlouva, kterou účastníci (neplatně) uzavřeli, je smlouvou úvěrovou ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spadající pod režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).Podle § 75 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Ustanovení § 86 a násl. ZSÚ podrobně upravují povinnosti poskytovatele úvěru stran posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a na ně navazující judikaturu na právě projednávanou věc a zhodnotil, že právní předchůdce žalobce coby věřitel porušil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, kdy měl získat zcela konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného, což již dle obsahu smlouvy o úvěru neučinil. Následkem porušení uvedené povinnosti je na základě § 87 odst. 1 ZSÚ neplatnost smlouvy o úvěru, a to absolutní.Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 19 989 Kč a žalovaný mu zaplatil 1 025 Kč, je povinen zbývající částku ve výši 18 964 Kč žalobci, kterému tato pohledávka nyní svědčí, vrátit. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku zavázal žalovaného zaplacení této částky. Žalobce z neplatné smlouvy nemá právo na žádné úroky, poplatky ani na smluvní úroky, které nebyly platně sjednány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 20. 4. 2022, nárok na zákonný úrok z prodlení vznikne žalobci až poté, co případně žalovaný nedodrží splatnost zbývající jistiny určenou soudem. Lhůtu k plnění výroku II. soud určil v souladu s § 160 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 ZSÚ jako třídenní.Výrokem III. soud zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu nad rámec poskytnuté původní částky.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci částečný úspěch, má právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů. Žalobce má s ohledem na poměr úspěchu účastníků právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 74,5 %; žalovanému byla před podáním žaloby zaslána na poslední známou adresu výzva k plnění. Účelně vynaložené náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří:- Soudní poplatek 934 Kč podle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích.- Odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení 800 Kč za 2 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1 x sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.- Odměna advokáta 200 Kč za 1 úkon právní služby (1x jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2, písm. h/ a § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny- Náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) po 100 Kč podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.- Daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), tj. 21 % z částky 1 300 Kč. DPH činí 273 Kč.Náklady žalobce tedy činí celkem 2 507 Kč (včetně DPH) a jejich náhradu ve výši 1 867,72 Kč (74,5 % z částky 2 507 Kč) mu soud vůči žalovanému přiznal (výrok IV).