Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

17 C 36/2024

Soud: Okresní soud v Hradci KrálovéDatum rozhodnutí: 6. 5. 2024Č. j.: 17 C 36/2024-22Soudkyně: Mgr. Milena RejchováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 31. 7. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 11 410 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSHK:2024:17.C.36.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení- částky 2 800 Kč,- zákonných úroků z prodlení z částky 2 800 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení,- částky 1 610 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 410 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2023 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 11 410 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 10. 2022, která měla být uzavřena prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz. Na základě této smlouvy bylo žalovanému umožněno čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti s tím, že celou jistinu je možné splatit kdykoliv po dobu trvání smlouvy, nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož došlo ke dni 26. 2. 2023 k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 7 000 Kč a dále smluvní úrok ve výši 2 800 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost zaplatit v souladu s čl. 4.2 písm. c) smlouvy též smluvní pokutu v celkové výši 1 610 Kč a zákonné úroky. Žalobce tvrdil, že splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením č. j. 17 C 36/2024-13 ze dne 13. 3. 2024 vyzval soud žalobce v souladu s § 101 odst. 1 a §114a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění důkazů, když konkrétně bylo po žalobci požadováno, aby doložil, jakým způsobem došel k výpočtu žalované částky a z čeho dovozuje nárok na úhradu jednotlivých položek. Dále byl žalobce vyzván k doložení důkazů, kterými zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobce na danou výzvu nijak nereagoval, a to ani přes urgenci, kterou obdržel dne 10. 4. 2024.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

5. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobce umožnil ode dne 24. 10. 2022 žalovanému – spotřebiteli – čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu v částce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti s tím, že celou jistinu může dlužník splatit kdykoliv po dobu trvání smlouvy, nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Z předložených listin bylo dále zjištěno, že žalovaný sdělil žalobci číslo svého účtu – [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Z listiny nazvané „Potvrzení o platbě“ bylo prokázáno, že žalobce poskytl dne 24. 10. 2022 na účet označený žalovaným č. [č. účtu] částku ve výši 7 000 Kč.

6. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.

7. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému dne 24. 10. 2022 peněžní prostředky v souhrnné výši 7 000 Kč. Žalobce nijak ani po výzvě soudu neprokázal, že by s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Dle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích, apod., kdy věřitel tuto svou povinnost nesplnil. Smlouva o úvěru je z tohoto důvodu tudíž neplatná. Z daných důkazů je zřejmé, že žalovaný se přijetím částky 7 000 Kč na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobci vydat.

8. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

10. Bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobce před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.

11. Podle ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobce – podnikatele – podle ustanovení § 433 občanského zákoníku platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl žalobce povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaný – spotřebitel – byl ve vztahu s podnikatelem – poskytovatelem úvěru slabší stranou, a byl tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Žalovaný neměl před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměl možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru.

13. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

14. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede rozsudek Soudníhodvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.

16. V daném případě žalobce nesplnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

17. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžitou částku 7 000 Kč. Soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci plnění ve výši 7 000 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a je přiznán od data, jak jej požadoval žalobce (byť odvíjejíc toto datum z neplatné smlouvy - od data následujícího po zesplatnění), přestože žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu z titulu bezdůvodného obohacení již před tímto, ovšem soud nemůže přiznat více, než žalobce v žalobě požaduje.

19. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani „poplatků“.

20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl úspěch v poměru 81,30 % ku úspěchu žalovaného, co do 18,70 %, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 62,60 %.

21. O výši náhrady nákladů řízení žalobce v této věci soud rozhodl dle § 151 odst. 2 o. s. ř. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela náhrada ve výši 2 252 Kč (z toho na zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen „AT“) ve výši 1 452 Kč.

22. Vzhledem k poměrnému úspěchu žalobce přiznal soud žalobci oproti žalovanému právo na náhradu 62,60 % z celkových nákladů řízení, tj. částku 1 410 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o. s. ř. Lhůta k plnění dle výroku III. byla rovněž stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací