17 C 54/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 17 910 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 20. 5. 2024, prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], poté, co s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Smlouvou o spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr, s tím, že úvěrový rámec byl stanoven na 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit sjednaný smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy za předchozí období. Jistinu byl žalovaný oprávněn splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy, a to zcela či zčásti. Žalobkyně poskytla žalovanému na podkladě uvedené smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož došlo ke dni 22. 9. 2024 k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč a dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 000 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost zaplatit v souladu s čl. 4.2 písm. c) smlouvy smluvní pokutu za prodlení v celkové výši 3 910 Kč a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně soudu navrhla, aby v případě, že by soud neměl její nárok za prokázaný, jej posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů sdělených žalovaným a lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI). Žalovaný své příjmy doložil výpisy ze svého bankovního účtu za období od února do dubna 2024. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji, s tím, že mu byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný potvrdil, že je schopen úvěr splatit (není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu, není evidován v žádné databázi dlužníků) a dosahuje pravidelného měsíčního příjmu. Žalobkyně rovněž uvedla, že v aktuálním řízení požaduje uhrazení částky 10 000 Kč představující dosud nesplacené čerpané finanční prostředky (jistina) a částky 4 000 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, a to za období od 21. 5. 2024 do 20. 6. 2024. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., vypočtenou od data prodlení (23. 9. 2024) do data odeslání předžalobní výzvy (19. 10. 2025), kapitalizovaná výše smluvní pokuty tak činí 3 410 Kč. V návrhu se žalobkyně dopustila administrativní chyby, jak sama uvedla, když opomněla zohlednit částku 500 Kč, kterou žalovaný žalobkyni uhradil ještě před podáním žalobního návrhu. S ohledem na uvedené vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Žalobní návrh pak žalobkyně nově vymezila tak, že požaduje po žalovaném uhrazení částky 14 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši p. a. z částky 14 000 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení, částky 3 410 Kč a náhradu nákladů řízení.

3. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2026, č. j. 17 C 54/2026-40, soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu částky 500 Kč, neboť žalobkyně v této části vzala žalobu zpět.

4. Žalovaný se k žalobě, přes poučení a výzvu soudu, nevyjádřil.

5. Soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

7. Z výpisů z běžného účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalovaného za období od února do dubna 2024 bylo zjištěno, že na tento účet byly připisovány zejména vklady hotovosti, jež prováděl sám žalovaný, dále pravidelné platby označené jako „důchod invalidní 2. stupně“ od ČSSZ, průměrně okolo 11 000 Kč. Současně bylo z výpisů zjištěno, že si žalovaný v předmětném období opakovaně opatřoval finanční prostředky od dalších poskytovatelů úvěrů či zápůjček, zejména od společností [Anonymizováno].cz, [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], kdy si tímto způsobem obstaral celkem 194 600 Kč. Výdaje z uvedeného účtu byly tvořeny nejrůznějšími platbami, s tím, že podstatná část plateb nebyla pojmenována či označena a nebylo tak možné zjistit jejich právní důvod.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že dne 20. 5. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském (revolvingovém) úvěru na dobu neurčitou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 20 000 Kč (úvěrový limit) a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky vrátit, a to formou měsíčních splátek, vždy k 19. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný dle smlouvy splatit zcela či z části kdykoliv za trvání smlouvy. Smlouva stanovila úrokovou sazbu na 40 % p. m. (měsíčně) a roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) činila 5 529,83 %. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru si strany sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky s níž je žalovaný v prodlení. Z předmětné smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaný sdělil žalobkyni číslo svého účtu – [č. účtu].

9. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 20. 5. 2024 byla žalovanému vyplacena částka 10 000 Kč na bankovní účet číslo [č. účtu]. Transakce byla provedena pod variabilním symbolem [var. symbol] a byla zpracována téhož dne.

10. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila k předčasnému zesplatnění úvěru č. [hodnota], ke dni 19. 9. 2024, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení dopisu.

11. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a nákladů právního zastoupení, a to do tří dnů na účet [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol]. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost zahájení soudního řízení a následného vymáhání pohledávky v exekučním řízení. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 10. 2025, jak vyplývá z potvrzení o podání zásilky.

12. Soud neprovedl další důkazy navržené žalobkyní, neboť skutečnosti, k jejichž prokázání směřovaly, byly již spolehlivě prokázány provedenými důkazy.

13. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 20. 5. 2024 částku 10 000 Kč na účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalovaného. Uvedenou smlouvou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. (měsíčně) z nesplacené jistiny, dále smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky s níž je žalovaný v prodlení, RPSN bylo stanoveno na 5 529,83 %. Žalovaný na dluh uhradil celkem 500 Kč a dostal se se splácením úvěru do prodlení, což vedlo k předčasnému zesplatnění celé dlužné částky, a to ke dni 19. 9. 2024. Žalovanému byla dne 21. 10. 2025 zaslána předžalobní výzva, v níž byl urgován k úhradě dluhu spolu s náklady na právní zastoupení, a to do tří dnů od doručení dopisu, ovšem k této výzvě žalovaný ničeho neplnil.

14. Na základě provedeného dokazování a po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze z části, a to, pokud jde o právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla uzavřena platně pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o.z. Při posouzení smlouvy s uvedenými ustanoveními soud vycházel z ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byl žalovaný povinen hradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. (měsíčně) z nesplacené části jistiny. Takto stanovený úrok v ročním přepočtu odpovídá cca 480 % ročně. Dále soud zohlednil údaj o výši RPSN, jenž byl zanesen přímo ve smlouvě, a jehož výše dosahovala 5 529,83 %. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravná a zbytečně zatěžující pro spotřebitele, když je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 6 až 10 % ročně, dle údajů ČNB. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu ČR je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v nichž byla shledána neplatnost, a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně.) Současně má soud za to, že se jedná o taková ujednání (výše úroku a RPSN), která byla pro žalobkyni při uzavírání smlouvy nepochybně podstatná, a tedy i určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru. Nelze tedy dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že smlouva je neplatná ex tunc (od počátku) jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o.z. K takovéto neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

15. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Žalobkyně neprokázala, že toto posouzení založila na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích o příjmech, výdajích, majetkových poměrech, existujících závazcích a dosavadním způsobu plnění dluhů žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný dosahoval nízkého pravidelného příjmu ve výši přibližně 11 000 Kč měsíčně a že v rozhodném období opakovaně čerpal úvěry/zápůjčky od více poskytovatelů ([Anonymizováno].cz, [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]), kdy si tímto způsobem opatřil celkem 194 600 Kč za pouhé tři měsíce. Uvedené skutečnosti tedy nepochybně svědčí o jeho zvýšené zadluženosti. Tato zjištění měla žalobkyni vést k důkladnému ověření rozsahu stávajících závazků žalovaného a skutečné schopnosti hradit splátky dalšího úvěru. Při zohlednění výše pravidelného příjmu žalovaného a jeho dalších úvěrových závazků nelze uzavřít, že by při poskytnutí úvěru nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti tento úvěr řádně splácet. Žalobkyně přitom nepředložila jiné důkazy, z nichž by bylo patrné, jaké konkrétní údaje při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila a jak je vyhodnotila. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti podle § 86 ZoSÚ. Důsledkem poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ je neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 87 odst. 1 téhož zákona). Tento závěr je v souladu s rozsudkem Soudního dvora ve věci C-679/18, (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020.

16. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky celkem ve výši 10 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobkyní dne 20. 5. 2024 jako čerpanou tranši úvěru. Žalovaný na tento závazek žalobkyni uhradil 500 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud, jak je již výše uvedeno, posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle § 2993 o.z., dle nějž platí, že „plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ Soud na tomto místě podotýká, že žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu zpět v rozsahu částky 500 Kč, neboť žalovaný tuto částku před zahájením řízení uhradil. V tomto rozsahu bylo řízení usnesením zastaveno. Uvedené procesní rozhodnutí však nepředstavuje meritorní posouzení důvodu ani účinků platby 500 Kč a neomezuje proto soud při právním posouzení věci. Po zjištění neplatnosti smlouvy soud posoudil vztah účastníků jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně žalovanému poskytla 10 000 Kč, zatímco žalovaný jí plnil 500 Kč. Při vypořádání vzájemných peněžitých plnění z neplatné smlouvy lze přiznat pouze jejich rozdíl. Nevrácený majetkový prospěch žalovaného proto činí 9 500 Kč. Soud tak nerozhoduje znovu o již zastavené části řízení, ale platbu 500 Kč zohledňuje pouze jako již poskytnuté vzájemné peněžité plnění při určení rozsahu bezdůvodného obohacení.

17. S ohledem na výše uvedené soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 9 500 Kč, odpovídající rozsahu bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 28. 10. 2025, když soud vycházel z okamžiku, kdy byla žalovanému doručena předžalobní výzva za pomoci domněnky doby dojití dle § 573 o.z., dle níž platí, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána 21. 10. 2025 a žalovanému došla, dle § 573 o.z., dne 24. 10. 2025. Žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění tři dny, žalovaný se tak do prodlení dostal dne 28. 10. 2025. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. od stanoveného data prodlení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Výrokem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky platně sjednány platby úroků (částka 4 000 Kč), ani smluvních pokut (částka 3 910 Kč).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch žalobkyně činí 54,57 % (9 500 Kč) a úspěch žalovaného 45,43 % (7 910 Kč), rozdíl v míře úspěchu pak činí 9,13 %. S ohledem na prakticky stejný úspěch obou účastníků ve věci soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Lhůtu k plnění výroku I. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.