Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 120,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 60 138, 31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 955,16 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni se povinnost zaplatit České republice — Okresnímu soudu v Hradci Králové doplatek soudního poplatku za žalobu (návrh na zahájení řízení) neukládá, když k nevydání platebního rozkazu v aplikaci CEPR nedošlo ze zákonem předpokládaných důvodů.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 111 259,15 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 11. 2023 byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, který byl oprávněn čerpat až do výše 77 300 KČ. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách. V případě prodlení byla žalobkyně v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy oprávněna požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný čerpal úvěr následujícím způsobem:- dne 7. 5. 2024 částku 300 Kč,- dne 3. 3. 2024 částku 2 300 Kč,- dne 3. 12. 2023 částku 1 500 Kč,- dne 4. 12. 2023 částku 600 Kč,- dne 7. 12. 2023 částku 5 700 Kč,- dne 8. 1. 2024 částku 5 700 Kč,- dne 16. 6. 2024 částku 1 500 Kč,- dne 31. 1. 2025 částku 2 500 Kč,- dne 16. 3. 2025 částku 1 628 Kč,- dne 3. 6. 2024 částku 500 Kč,- dne 30. 11. 2023 částku 3 550 Kč,- dne 15. 12. 2024 částku 6 073 Kč,- dne 4. 6. 2024 částku 500 Kč,- dne 27. 1. 2025 částku 800 Kč- dne 19. 3. 2025 částku 1 052 Kč,- dne 14. 2. 2024 částku 5 700 Kč,- dne 3. 3. 2024 částku 3 400 Kč,- dne 5. 6. 2024 částku 400 Kč,- dne 16. 6. 2024 částku 1 200 Kč,- dne 3. 2. 2025 částku 77 Kč,- dne 21. 6. 2024 částku 2 999 Kč,- dne 29. 11. 2024 částku 154 Kč,- dne 23. 1. 2025 částku 2 000 Kč,- dne 27. 1. 2025 částku 800 Kč,- dne 20. 3. 2025 částku 718 Kč,- dne 22. 3. 2025 částku 2 114 Kč,- dne 24. 3, 2025 částku 2 170 Kč,- dne 28. 3. 2025 částku 13 277 Kč,- dne 28. 3, 2025 částku 2 219 Kč,- dne 9. 3. 2024 částku 5 700 Kč,- dne 4. 5. 2024 částku 700 Kč,- dne 5. 5. 2024 částku 300 Kč,- dne 6. 5. 2024 částku 800 Kč,- dne 1. 6. 2024 částku 1 500 Kč,- dne 2. 6. 2024 částku 500 Kč,- dne 1. 11. 2024 částku 125 Kč,- dne 2. 2. 2025 částku 600 Kč,- dne 23. 3. 2025 částku 4 383 Kč,- dne 4. 4. 2025 částku 3 041 Kč,- dne 3. 4. 2025 částku 1 764 Kč,- dne 25. 1. 2025 částku 1 000 Kč,- dne 30. 1. 2025 částku 800 Kč.
2. Spolu s čerpáním úvěru si žalovaný zvolil volitelné služby „Presto” za poplatek 5 940 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když uhradil pouze částku v celkové výši 41 523,16 Kč, což mělo za následek výpověď smlouvy ze strany žalobkyně dne 4. 7. 2025 a zesplatnění úvěru k témuž dni. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 51 126,25 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 45 308,71 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 903,50 Kč, poplatku za službu „Presto” ve výši 2 925,41 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 995,28 Kč a příslušenství. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dne 23. 10. 2025, avšak bezvýsledně.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše 77 300 KČ, žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 0,983 % denně, a to tak, že splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru.
6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalovaný dne 7. 5. 2024 čerpal na úvěru částku 300 Kč, dne 3. 3. 2024 částku 2 300 Kč, dne 3. 12. 2023 částku 1 500 Kč, dne 4. 12. 2023 částku 600 KČ, dne 7. 12. 2023 částku 5 700 Kč, dne 8. 1. 2024 částku 5 700 Kč, dne 16. 6. 2024 částku 1 500 Kč, dne 31. 1. 2025 částku 2 500 Kč, dne 16. 3. 2025 částku 1 628 Kč, dne 3. 6. 2024 částku 500 Kč, dne 30. 11. 2023 částku 3 550 Kč, dne 15. 12. 2024 částku 6 073 Kč, dne 4. 6. 2024 částku 500 Kč, dne 27. 1. 2025 částku 800 Kč, dne 19. 3. 2025 částku 1 052 Kč, dne 14. 2. 2024 částku 5 700 Kč, dne 3. 3. 2024 částku 3 400 Kč, dne 5. 6. 2024 částku 400 Kč, dne 16. 6. 2024 částku 1 200 Kč, dne 3. 2. 2025 částku 77 Kč, dne 21. 6. 2024 částku 2 999 Kč, dne 29. 11. 2024 částku 154 Kč, dne 23. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 27. 1. 2025 částku 800 Kč, dne 20. 3. 2025 částku 718 Kč, dne 22. 3. 2025 částku 2 114 Kč, dne 24. 3. 2025 částku 2 170 Kč, dne 28. 3. 2025 částku 13 277 Kč, dne 28. 3. 2025 částku 2 219 Kč, dne 9. 3. 2024 částku 5 700 Kč, dne 4. 5. 2024 částku 700 Kč, dne 5. 5. 2024 částku 300 Kč, dne 6. 5. 2024 částku 800 Kč, dne 1. 6. 2024 částku 1 500 Kč, dne 2. 6. 2024 částku 500 Kč, dne 1. 11. 2024 částku 125 Kč, dne 2. 2. 2025 částku 600 Kč, dne 23. 3. 2025 částku 4 383 Kč, dne 4. 4. 2025 částku 3 041 Kč, dne 3. 4. 2025 částku 1 764 Kč, dne 25. 1. 2025 částku 1 000 Kč, dne 30. 1. 2025 částku 800 Kč.
7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s 1 dalším členem, domácnost hospodaří s příjmy 2 členů. Žalovaný uvedl měsíční výdaje na bydlení ve výši 7 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 0 Kč, další měsíční nezbytné výdaje ve výši 1 000 Kč, další měsíční zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč. Pokud se týká čistých měsíčních příjmů, uvedl žalovaný částku 28 000 Kč. Ze strany žalobkyně byla uvedena ověřená měsíční výše čistých příjmů žalovaného ve výši 36 088 Kč.
8. Z identifikovatelných příjmů žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla ověřeny příjmy v celkové výši 36 088 Kč čistého měsíčně, jednalo se o období 23. 3. 2023 do 27. 11. 2023.
9. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 4. 7. 2025.
10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván dne 4. 10. 2025 k úhradě dlužné částky.
11. Soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 92 644 Kč. Při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet ovšem postup žalobkyně nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně náležitě neprověřila především čisté měsíční příjmy žalovaného, které byly tvrzeny ve výši 28 000 Kč a vypočteny žalobkyní na 36 088 Kč, když ani jedna z těchto částek nebyla nijak prokázána. Žalobkyně nedoložila žádné potvrzení o příjmech žalovaného např. prostřednictvím zaměstnavatele žalovaného. Žalobkyně se dále nezabývala podrobně dalšími výdaji žalovaného. Žalovaný přitom uvedl náklady na bydlení ve výši 7 000 Kč měsíčně a další nezbytné výdaje v částce 1 000 Kč měsíčně, zbytné měsíční výdaje v částce 2 000 Kč. Žalobkyně ani k příjmům ani výdajům žalovaného nedodala jediný důkaz, kterým by byly tyto skutečnosti potvrzeny. Vzhledem k výše uvedenému nelze považovat posouzení úvěruschopnosti spotřebitele za dostatečné a provedené s odbornou péčí. Žalobkyně jako věřitelka měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat nejen vzhledem k výši jeho měsíčního příjmu, ale též zohlednit jeho měsíční výdaje. Žalobkyně však s odbornou péčí nepostupovala, kdy řádně neporovnala výdaje a příjmy žalovaného, přestože vzhledem k velikosti jeho portfolia a zkušenosti a ceně za jakou úvěr poskytuje, by takové chování bylo nejen žádoucí, ale zejména očekávané. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnost na straně žalovaného. Dále soud konstatoval, že sjednaný úrok ve výši 0,983 0/o denně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy.
12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle S 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.
15. Podle 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
16. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu se v roce 2023 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 9 % ročně (mimo úvěrů na bydlen), daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 0,983 % denně, tj. více jak 358 % ročně.
17. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.
18. Podle ustanovení § 86, § 87 bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.
19. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
20. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále uvedl, že sjednaný úrok byl tím stěžejním, co vedlo žalobkyni k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by žalobkyně bez úroku v této výši smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
21. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně přijal peněžitou částku v celkové výši 92 644 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni toto plnění ponížené o částku 41 523,16 Kč, které již žalovaný uhradil. Splatnost této částky soud určil v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 ZSÚ, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, Sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), v obecné třídenní lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. S ohledem na výše uvedené soud tedy ve zbylé části včetně příslušenství s ohledem na zjištěný skutkový stav, žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
22. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně, která v řízení požadovala zaplacení částky v souhrnné výši 111 259,15 Kč, byla v řízení úspěšná pouze co do částky 51 120,84 Kč (tj. 45,95 %). Žalovaný byl v řízení úspěšný co do částky 60 138,31 Kč (tj. 54,05 %), kdy v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem k téměř srovnatelné míře úspěchu účastníků ve věci soud náhradu nákladů řízení žádnému z nich nepřiznal, a rozhodl výrokem III, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
23. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.