Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatil žalobkyni částku 20 654,82 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 048,69 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 135,30 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 18 654,82 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 654,82 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 654,82 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným dne 5. 9. 2023, poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 508 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 8. 2028. Žalovaný nesplácel řádně a včas, což mělo za následek zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně žalovaného informovala dopisem ze dne 23. 10. 2024. Žalovaný dluží na jistině částku 18 654,82 Kč, na poplatcích 2 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do 19. 12. 2024 ve výši 2 048,69 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 135,30 Kč, smluvní úrok a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy k plnění. Celkem dluží žalovaný žalobkyni částku 20 654,82 Kč a příslušenství.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s dalšími poplatky nejpozději do 25. 8. 2028, a to v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 508 Kč s tím, že celkem se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit částku 32 448,54 Kč.Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, návrhu na poskytnutí úvěru, výpisu z účtu žalovaného a z výpisu z externích registrů soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije ve vlastním domě/bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že jeho měsíční příjem je ve výši 30 000 Kč ze závislé činnosti a roční výše příjmů z podnikatelské činnosti činí 98 953 Kč. Žalovaný dále uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje činí 10 634 Kč. Z ostatních dokumentů soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala úvěruschopnosti žalovaného.Z historického výpisu soud zjistil, že žalovaný na jistině dosud neuhradil částku 18 654,82 Kč a dále dluží částku 2 000 Kč, představující poplatky.Z oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy soud zjistil, že ke dni 22. 10. 2024 došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru pro opakované porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Před podáním žaloby, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Před poskytnutím peněžních prostředků žalobkyně posoudila schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, což mělo za následek zesplatnění úvěru ke dni 22. 10. 2024. V době rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni na jistině úvěru 18 654,82 Kč a dále poplatky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala příslušenství představující kapitalizované, smluvní a zákonné úroky. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotněprávní posouzení věci vychází z především z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že žalovaný porušil smluvní podmínky, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužnou částku s příslušenstvím zaplatit. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 827 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokáta soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2024 za 2 úkony právní služby a ve znění účinném od 1. 1. 2025 za 1 úkon právní služby. Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby částku 2 x 300 Kč a za jeden úkon právní služby částku 400 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.