21 C 185/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení dvou samostatně uplatněných nároků. Ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 4. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 39 000 Kč, sjednaný úrok měl činit 33 866 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách po 3 452 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 4. 5. 2024. Ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 29. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč, sjednaný úrok měl činit 25 254 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 18 měsíčních splátkách po 4 109 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 29. 9. 2023. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední úhrada měla být u obou smluv provedena dne 8. 2. 2023. Současně uvedla, že obě pohledávky na ni byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, že postoupení bylo žalované písemně oznámeno a že před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2025, podanou k poštovní přepravě dne 30. 7. 2025.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 12. 2. 2026, podaném na výzvu soudu, uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované u obou uplatněných pohledávek mělo vycházet zejména ze zákaznických karet ze dnů 4. 5. 2022 (ve vztahu k pohledávce č. [hodnota]) a 29. 3. 2022 (ve vztahu k pohledávce č. [hodnota]), které měl vyplnit a ověřovat vázaný zástupce právního předchůdce žalobkyně, a dále z dokladů předložených žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci žalované z výměru důchodu a z výpisů z bankovního účtu a současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Dále uvedla, že žalovaná měla příjem z invalidního důchodu, její měsíční příjem činil 43 060 Kč, resp. 28 039 Kč, žila v nájmu, neměla vyživovací povinnost k žádné další osobě a neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadovaných zápůjček měl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že schopnost žalované splácet oba úvěry je dostatečná. Současně však žalobkyně výslovně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalované, neboť uchazeči o půjčku dokumenty pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Nad tento rámec podání neobsahovalo konkrétnější popis způsobu vyhodnocení zjištěných údajů a podkladů, ani konkrétní úvahy, z nichž by bylo možno dovodit schopnost žalované jednotlivé úvěry splácet.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.

4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Soud provedl dokazování ze žalobkyní navrhovaných důkazů, neboť tyto samotné bez dalšího postačovaly k řádnému zjištění skutkového stavu.

5. O skutkovém stavu věci soud ze žalobkyní navrhovaných důkazů (tj. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ze zákaznické karty vztahující se k této smlouvě, z tabulky umoření k této smlouvě, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ze zákaznické karty vztahující se k této smlouvě, z tabulky umoření k této smlouvě, z doplnění žaloby ze dne 12. 2. 2026, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, ze smlouvy o postoupení pohledávek, dále z předžalobní výzvy a podacích lístků) zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 4. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (pohledávka č. [hodnota]), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 39 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku 82 833 Kč, sestávající z jistiny 39 000 Kč, z úroku ve výši 33 866 Kč, z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 467 Kč. Splácení bylo sjednáno ve 24 měsíčních splátkách, přičemž výše jednotlivých splátek od první do předposlední činila 3 452 Kč a poslední splátka činila 3 437 Kč, poslední splátka byla splatná dne 4. 5. 2024. Faktická cena úvěru odpovídala úroku ve výši 95,19 % p. a. a RPSN 122,88 %.

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na uvedenou smlouvu hradila platby v období od 10. 6. 2022 do 8. 2. 2023, a to konkrétně dne 10. 6. 2022 částku 3 491 Kč, dne 25. 7. 2022 částku 900 Kč, dne 22. 8. 2022 částku 900 Kč, dne 9. 9. 2022 částku 3 491 Kč, dne 10. 10. 2022 částku 100 Kč, dne 13. 10. 2022 částku 1 000 Kč, dne 24. 10. 2022 částku 250 Kč, dne 20. 11. 2022 částku 2 500 Kč, dne 23. 12. 2022 částku 100 Kč, dne 5. 1. 2023 částku 2 000 Kč a dne 8. 2. 2023 částku 2 000 Kč, tedy celkem 16 732 Kč.

7. Dále soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 29. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (pohledávka č. [hodnota]), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku 73 946 Kč, sestávající z jistiny 40 000 Kč, z úroku ve výši 25 254 Kč, z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 192 Kč. Splácení bylo sjednáno v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše jednotlivých splátek od první do předposlední činila 4 109 Kč a poslední splátka činila 4 093 Kč, poslední splátka byla splatná dne 29. 9. 2023. Faktická cena úvěru odpovídala úroku ve výši 95,14 % p. a. a RPSN 163,42 %.

8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na uvedenou smlouvu hradila platby v období od 5. 5. 2022 do 8. 2. 2023, a to konkrétně dne 5. 5. 2022 částku 4 120 Kč, dne 10. 6. 2022 částku 4 109 Kč, dne 25. 7. 2022 částku 1 100 Kč, dne 22. 8. 2022 částku 1 100 Kč, dne 9. 9. 2022 částku 4 109 Kč, dne 13. 10. 2022 částku 1 000 Kč, dne 24. 10. 2022 částku 250 Kč, dne 20. 11. 2022 částku 2 500 Kč, dne 23. 12. 2022 částku 100 Kč, dne 5. 1. 2023 částku 2 000 Kč a dne 8. 2. 2023 částku 2 000 Kč, tedy celkem 22 388 Kč.

9. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila zákaznické karty vztahující se ke smlouvám. Ze zákaznické karty vztahující se k pohledávce č. [hodnota], podepsané žalovanou dne 4. 5. 2022, soud zjistil, že u žalované byl jako zdroj příjmu uveden invalidní důchod, že žalovaná byla označena jako nájemník, že měla 0 vyživovaných osob, že neměla kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a že disponovala bankovním účtem na své jméno. V části finančních údajů byl uveden čistý příjem žadatele ve výši 13 060 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč, celkový měsíční příjem ve výši 43 060 Kč, externí splátky dle žadatele ve výši 0 Kč, interní splátky PF ve výši 4 109 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 3 100 Kč. Ze zákaznické karty vztahující se k pohledávce č. [hodnota], podepsané žalovanou dne 29. 3. 2022, soud zjistil obdobné údaje, a to čistý příjem žadatele ve výši 13 039 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč, celkový měsíční příjem ve výši 28 039 Kč, externí splátky dle žadatele ve výši 1 000 Kč, interní splátky PF ve výši 0 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč.

10. K zákaznickým kartám samým však žalobkyně nepředložila kopie výměrů důchodu ani bankovních výpisů, z nichž mělo být při posouzení úvěruschopnosti vycházeno. A již vůbec nebylo tvrzeno a prokázáno, z čeho byly dovozeny další čisté příjmy domácnosti, které navíc v zákaznické kartě vztahující se k pohledávce č. [hodnota] měly činit 30 000 Kč a v zákaznické kartě vztahující se k pohledávce č. [hodnota] jen 15 000 Kč. V doplnění žaloby žalobkyně navíc výslovně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně kopie dokladů žalované nemají k dispozici, neboť uchazeči o půjčku dokumenty při sjednávání smluv pouze předkládají.

11. Soud dále zjistil, že mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a společností [Jméno žalobce]. jako postupníkem byla dne 28. 4. 2025 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení obou pohledávek bylo žalované oznámeno listinou ze dne 28. 4. 2025, přičemž z podacího lístku plyne, že tato zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2025 pod podacím číslem RR2735095244F. Před podáním žaloby byla žalované dále zaslána výzva k plnění ze dne 29. 7. 2025, v níž byla dlužná částka z obou pohledávek vyčíslena na 146 701,74 Kč a stanovena lhůta k úhradě do 13. 8. 2025, z podacího lístku plyne, že tato zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 30. 7. 2025 pod podacím číslem RR2738136985F.

12. Žaloba je částečně důvodná.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 5. 2022 i smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 3. 2022 vystupovala v postavení spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž právní předchůdce žalobkyně byl před poskytnutím peněžních prostředků povinen ve smyslu § 84 až § 89 ZoSÚ s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky.

14. ZoSÚ, jímž se řídí právní vztah účastníků, vychází z ochrany spotřebitele jako slabší strany vůči podnikateli a faktickou nerovnost stran vyvažuje zejména tím, že věřiteli ukládá povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, typicky o jeho příjmech, výdajích a existujících závazcích, případně i z databází či jiných zdrojů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu, spotřebitel je pak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. V projednávané věci žalobkyně k otázce úvěruschopnosti žalované předložila pouze zákaznické karty vztahující se k oběma smlouvám a v doplnění žaloby tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně vycházel též z výměru důchodu, výpisů z bankovního účtu a z kontroly insolvenčního rejstříku. K důkazu však nebyly předloženy žádné konkrétní listiny, z nichž by bylo možno zjistit obsah takto tvrzených podkladů, ani způsob, jakým byly při posouzení úvěruschopnosti vyhodnoceny, naopak žalobkyně výslovně uvedla, že kopie těchto dokladů nemá k dispozici. Soud tak měl k dispozici toliko interní formuláře věřitele a následná obecná tvrzení žalobkyně, nikoli konkrétní, přezkoumatelné podklady o ekonomické situaci žalované v době uzavření obou smluv.

16. Ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] soud z předložené zákaznické karty zjistil, že žalovaná byla v době sjednání úvěru invalidní důchodkyní, bydlela v nájmu, neměla vyživované osoby, neměla kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, přičemž byl uveden čistý příjem žalované ve výši 13 060 Kč, dále byly tvrzeny další čisté příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč, tedy celkový měsíční příjem ve výši 43 060 Kč, dále interní splátky PF ve výši 4 109 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 3 100 Kč. Již z těchto údajů je patrné, že podstatná část deklarovaného celkového příjmu nebyla tvořena vlastním příjmem žalované, nýbrž blíže nespecifikovanými dalšími příjmy domácnosti, u nichž z předložených listin nevyplývá, komu náležely, zda byly pravidelné a stabilní a zda s nimi žalovaná mohla po celou dobu splácení reálně disponovat. Současně přitom šlo o situaci, kdy právní předchůdce žalobkyně sám evidoval vůči žalované již další měsíční zatížení ve výši 4 109 Kč, avšak z předložených listin neplyne, jak tento souběžný závazek při posouzení její schopnosti splácet nově sjednávaný úvěr konkrétně zohlednil. Za takového stavu nelze mít za prokázané, že úvěruschopnost žalované byla ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] posouzena s odbornou péčí.

17. Ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] soud z předložené zákaznické karty zjistil, že žalovaná byla rovněž vedena jako invalidní důchodkyně, bydlela v nájmu, neměla vyživované osoby, neměla kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, přičemž byl uveden čistý příjem žalované ve výši 13 039 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč, tedy celkový měsíční příjem ve výši 28 039 Kč, dále externí splátky dle žadatele ve výši 1 000 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč. Také zde tedy podstatná část deklarovaného celkového příjmu nebyla tvořena vlastním příjmem žalované, nýbrž blíže nespecifikovaným dalším příjmem domácnosti, aniž by z předložených listin bylo zřejmé, jak byl tento údaj ověřen a zda s ním žalovaná mohla reálně disponovat. Ani ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] tak nebyly předloženy konkrétní listiny ani konkrétní úvahy, z nichž by bylo možno ověřit, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované individuálně, přezkoumatelně a s odbornou péčí.

18. Vedle toho soud posuzoval i přiměřenost sjednané ceny úvěru. U pohledávky č. [hodnota] byla žalované poskytnuta částka 39 000 Kč, avšak podle smlouvy měla uhradit celkem 82 833 Kč, tedy o 43 833 Kč více, než obdržela. Smluvní plnění ve prospěch věřitele bylo rozloženo mezi úrok ve výši 33 866 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 467 Kč. Podle doplněných údajů odpovídala faktická cena tohoto úvěru 95,19 % p. a., přičemž RPSN činila 122,88 %. Již z těchto údajů je patrné, že žalovaná měla za poskytnutí relativně nízké jistiny nést mimořádně vysokou cenu úvěru. Ačkoli byla tato cena smluvně rozdělena do několika položek, materiálně šlo o úplatu za poskytnutí úvěru. Takto nastavená cena úvěru zjevně přesahuje přiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněžních prostředků a v poměrech spotřebitelského vztahu představuje nepřiměřené a nemravné zatížení spotřebitele. Soud proto uzavírá, že ujednání o ceně úvěru u pohledávky č. [hodnota] je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

19. Totéž platí u pohledávky č. [hodnota]. Žalované byla poskytnuta částka 40 000 Kč, avšak podle smlouvy měla uhradit celkem 73 946 Kč, tedy o 33 946 Kč více, než obdržela. Cena úvěru byla rozložena mezi úrok ve výši 25 254 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 192 Kč. Podle doplněných údajů odpovídala faktická cena tohoto úvěru 95,14 % p. a., přičemž RPSN činila 163,42 %. I v tomto případě je zřejmé, že cena úvěru byla ve vztahu k poskytnuté jistině mimořádně vysoká, a to v míře, kterou nelze v poměrech spotřebitelského vztahu považovat za přiměřenou. Ani zde nelze formální rozdělení ceny úvěru mezi úrok, poplatek za zpracování a rozšířenou doplňkovou službu považovat za rozhodující, materiálně jde o úplatu za poskytnutí peněžních prostředků. Soud proto i ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] uzavírá, že ujednání o ceně úvěru je v rozporu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z.

20. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ani před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byla úvěruschopnost žalované posouzena s odbornou péčí ve smyslu § 84 až § 89 ZoSÚ, a současně byla u obou úvěrů sjednána nepřiměřená a nemravná cena úvěru, soud uzavírá, že obě předmětné smlouvy nemohou obstát. Ve vztahu k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývá neplatnost smlouvy přímo z § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve vztahu k ujednání o ceně úvěru jde současně o právní jednání odporující dobrým mravům podle § 580 odst. 1 o. z. Soud proto posoudil obě smlouvy jako neplatné s účinky ex tunc.

21. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, věty třetí, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] bylo v řízení zjištěno, že žalovaná přijala z titulu neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč. Z tabulky umoření soud současně zjistil, že žalovaná na uvedený smluvní vztah uhradila celkem 16 732 Kč. Práva a povinnosti mezi účastnicemi soud posoudil podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., neboť se žalované dostalo plnění z neplatného právního jednání, přičemž při tomto vypořádání je rozhodné, v jakém rozsahu již došlo k vrácení poskytnutého plnění. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalovaná dosud nevrátila plnění odpovídající poskytnuté jistině v plném rozsahu, neboť od částky 39 000 Kč je třeba odečíst již uhrazenou částku 16 732 Kč, žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 22 268 Kč. Současně soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ posoudil, že přiměřenou dobou k vrácení této jistiny odpovídající možnostem žalované je v poměrech projednávané věci lhůta tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl (výrok I.).

24. V celém zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 41 793,33 Kč a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 092,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 080,51 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 624,04 Kč ve výši 14,75 % ročně od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 34 624,04 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, soud žalobu ohledně pohledávky č. [hodnota] zamítl, neboť v tomto rozsahu žalobkyně uplatnila nároky odvozené z neplatné smlouvy, konkrétně z ujednání o úroku, poplatku a dalších plněních tvořících cenu úvěru, jakož i z navazujícího příslušenství smluvního dluhu, tyto nároky však při neplatnosti smlouvy nemají oporu v hmotném právu (výrok II.).

25. Ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] bylo v řízení zjištěno, že žalovaná přijala z titulu neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Z tabulky umoření soud současně zjistil, že žalovaná na uvedený smluvní vztah uhradila celkem 22 388 Kč. Práva a povinnosti mezi účastnicemi soud posoudil podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., neboť se žalované dostalo plnění z neplatného právního jednání, přičemž při tomto vypořádání je rozhodné, v jakém rozsahu již došlo k vrácení poskytnutého plnění. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalovaná dosud nevrátila plnění odpovídající poskytnuté jistině v plném rozsahu, neboť od částky 40 000 Kč je třeba odečíst již uhrazenou částku 22 388 Kč, žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 17 612 Kč. Současně soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ posoudil, že přiměřenou dobou k vrácení této jistiny odpovídající možnostem žalované je i zde lhůta tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti odůvodňující delší lhůtu. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl (výrok III.).

26. V celém zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 33 234,92 Kč a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 439,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 198,21 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 30 943,42 Kč ve výši 15 % ročně od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 943,42 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, soud žalobu ohledně pohledávky č. [hodnota] zamítl, neboť také v tomto rozsahu žalobkyně uplatnila nároky odvozené z neplatné smlouvy, konkrétně z ujednání o úroku, poplatku a dalších plněních tvořících cenu úvěru, jakož i z navazujícího příslušenství smluvního dluhu, ani tyto nároky proto při neplatnosti smlouvy nemají oporu v hmotném právu (výrok IV.).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečně, neboť jí bylo přiznáno plnění ve výši 39 880 Kč z celkem žalovaných 114 908,25 Kč, tedy přibližně v rozsahu 35 %, zatímco žalovaná byla úspěšná přibližně v rozsahu 65 %. Žalované však s ohledem na její procesní nečinnost žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).