Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a dále částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] spolu s úrokem ve výši 29,04 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba]. - a žalovanou dne [datum] pod č. [hodnota] a dne [datum] pod č. [hodnota].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba]. – a žalovanou dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka], žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a pojistným ve 42 pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Úroková sazba byla sjednána jako pevná, a to ve výši 64,70 % ročně. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku [částka]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobce proto v souladu s čl. 6. části B smlouvy o úvěru úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě do 10 dnů. To vyplývá z oznámení o zesplatnění ze dne [datum].
5. Z potvrzení o příjmu ze dne [datum] a výplatních pásek za měsíce listopad 2021 a říjen 2021 soud zjistil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy doložila, že její čistý měsíční příjem za měsíc listopad 2021 činil [částka], za měsíc říjen 2021 činil [částka], přičemž ze mzdy byly žalované prováděny srážky. Z hodnocení klienta pak vyplývá, že právní předchůdce žalobce dále zohlednil výdaje žalované ve výši [částka] měsíčně na nájemném a inkasu, které však nebyly nijak doloženy.
6. Za dobu trvání smlouvy žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce částku [částka]. To vyplývá z platební historie.
7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba]. – a žalovanou dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka], žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a pojistným ve 42 pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Úroková sazba byla sjednána jako pevná, a to ve výši 62,23 % ročně. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku [částka]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobce proto v souladu s čl. 6 části B smlouvy úvěr zasplatnil a vyzval žalovanou k úhradě do 10 dnů. To vyplývá z oznámení o zesplatnění ze dne [datum].
8. Z potvrzení o příjmu ze den [datum] a výplatních pásek za měsíce duben 2022 a květen 2022 soud zjistil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy doložila, že její čistý měsíční příjem za měsíc květen 2022 činil [částka], za měsíc duben [částka]. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná ke dni sjednání smlouvy již měla splácet dluh ve výši [částka] měsíčně, právní předchůdce žalobce dále zohlednil výdaje žalované ve výši [částka] měsíčně na nájemném a inkasu, které však nebyly nijak nedoloženy.
9. Za dobu trvání smlouvy žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce částku [částka]. To vyplývá z platební historie.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky a společného prohlášení právního předchůdce žalobce a žalobce soud zjistil, že právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovanou dne [datum] postoupil žalobci a žalované postoupení pohledávek dopisem ze dne [datum] oznámil.
11. Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne [datum] vyzval žalovanou opětovně k zaplacení dluhu.
12. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba]. - uzavřel dne [datum] pod č. [hodnota] se žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka], aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Dále o skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba]. - uzavřel dne [datum] pod č. [hodnota] se žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka], aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvy o úvěru, ač žalovaná v obou případech před uzavřením smlouvy doložila příjmy pouze za 2 měsíce, přičemž z výplatních pásek vyplývalo, že žalované byly prováděny ze mzdy srážky. Věřitel neověřoval, o jaké srážky jde a nijak blíže se nezabýval ani výdaji žalované, když výdaje nebyly nijak doloženy, a to ani výdaje na bydlení, navíc za situace, kdy žalovaná měla příjem na hranici minimální mzdy. K žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalované jako žadatelky o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z výplatních pásek za 2 měsíce před poskytnutím úvěru, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, zvlášť za situace, kdy potvrzení o příjmu vystavené zaměstnavatelem neodpovídalo doloženým výplatním páskám (zaměstnavatel uvedl v potvrzení výši hrubé, nikoli výši čisté mzdy). Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalované s přihlédnutím k jejím skutečným výdajům, které měl řádně prověřit a s přihlédnutím k pravidelným dlouhodobým příjmům žalované. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.
13. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvami ze dne [datum] a k zaplacení jí určil lhůtu 10 dnů. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou žalobci a žalované postoupení pohledávky oznámil. Dne [datum] vyzval zástupce žalobce žalovanou opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.
14. Žaloba je částečně důvodná.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění ve znění platném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud má za to, že neplatnost smlouvy (jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele - řádně a s odbornou péčí - posoudit úvěruschopnost spotřebitele) dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném k datu do [datum] je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka], v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od [datum] a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
20. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh nezaplatila.
21. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalované, a to zejména za situace, kdy žalovaná doložila potvrzení o příjmu pouze za 2 předcházející měsíce, z výplatních pásek žalované vyplývaly srážky ze mzdy a mzda žalované byla na hranici minimální mzdy. Žalovaná nedoložila ani výpis z účtu, vůbec nijak nedoložila svoje pravidelné výdaje. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k pravidelným výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.
22. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost obou dotčených smluv o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila a je povinna v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
23. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala na základě smlouvy č. [hodnota] částku [částka] a žalobci vrátila pouze částku [částka]. Na základě smlouvy č. [hodnota] převzala částku [částka] a vrátila pouze částku [částka]. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši [částka] a ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobce žalovanou vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů od oznámení ze dne [datum], žalovaná tak měla dluh vrátit dne [datum] a od [datum] je v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od [datum]. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.
24. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže jsou totiž smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] a dne [datum] neplatné, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, poplatků a pojistného, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni [datum], kdy žalovaná nebyla v prodlení.
25. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] spolu s úrokem ve výši 29,04 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl.
26. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší úspěch, měla by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.