38 C 12/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 15 860 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím webových stránek www.rerum.cz. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 30. 9. 2023 a dne 14. 10. 2023 převodem na její účet číslo [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a dne 2. 2. 2024 byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 15 860 Kč, která sestává z dlužné jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 860 Kč. Žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy dne 7. 8. 2024.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z provedených důkazů - smlouvy o spotřebitelském úvěru, výpisů z účtu žalobkyně, ze sdělení [právnická osoba]., oznámení o zesplatnění a předžalobní výzvy soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalobkyní a žalovanou byla prostřednictvím webových stránek žalobkyně www.rerum.cz uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované převodem na jeho účet dne 30. 9. 2023 a dne 14. 10. 2023 částku v celkové výši 10 000 Kč. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované tento úvěr splácet. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila.Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěr platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzovala ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalované – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyně tudíž nesplnila zákonem stanovenou povinnost a tato skutečnost má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaná přijetím částek 7 000, a 3 000 Kč, tj. celkem 10 000 Kč od žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná cokoliv na svůj dluh žalobkyni uhradila a ke dni rozhodování soudu trvá její bezdůvodné obohacení o částku 10 000 Kč. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně a uložil žalované vrátit v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 11. 8. 2024, tj. od 4. dne po odeslání předžalobní výzvy, která byla podle podacího lístku odeslána žalovanému dne 7. 8. 2024. Výše zákonných úroků z prodlení ke dni 11. 8. 2024 činila 12,75 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s úředním sdělením České národní banky) a v této výši soud uložil žalované povinnost úroky z prodlení zaplatit. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o. s. ř.Ve druhém výroku soud žalobu ve zbytku nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Náklady vznikly žalobkyni v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobkyni odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 900 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak činí náklady úspěšné žalobkyně 2 252 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 15 860 Kč a byla úspěšná pouze co do částky 10 000 Kč, její úspěch v řízení je 26 %. S ohledem na výše sdělené celková náhradu nákladů řízení činí po zaokrouhlení na celé koruny 585 Kč a soud uznal žalovanou povinnou zaplatit je žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.