38 C 166/2025

Odůvodnění

Žalobou doručenou soudu dne 19.3.2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 48 499,66 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 2. 9. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 18měsíčních splátkách po 3 043 Kč, a to včetně poplatků ve výši 29 772 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil částku 3 100 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, s účinností k 21. 10. 2024, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 48 499,66 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 24 194,73 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 24 304,93 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 250,76 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 218,09 Kč, úroků ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 194,73 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 194,73 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu odeslanou dne 31. 12. 2024 doporučenou zásilkou na adresu žalovaného.Žalovaný na výzvu nereagoval.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 2. 9. 2022 žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s úroky a poplatky, tj. celkem se zavázal vrátit 54 774 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že žalobce písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky.Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěru uvedl, že má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 28 623 Kč, další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč a měsíční výdaje odhadl na 3 000 Kč.Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní upomínkou odeslanou dne 31. 12. 2024.Z informačního systému zdejšího soudu a ze sdělní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že vůči žalovanému probíhalo v den uzavření smlouvy o úvěru exekuční řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] u soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO]. Toto exekuční řízení bylo zastaveno dne 29. 4. 2024. Dále soud z informačního systému soudu zjistil, že vůči žalovanému probíhalo v den uzavření smlouvy další exekuční řízení u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zastaveno usnesením soudního exekutora ze dne 5. 6. 2025 z důvodu dlouhodobé bezvýslednosti.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 2. 9. 2022 částku ve výši 25 000 Kč v hotovosti, tedy v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu a dále úroky a poplatky, celkem 54 774 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobce, že žalovaný na pohledávku uhradil 3 100 Kč, když žalovaný v řízení tuto skutečnost nesporoval, respektive se nevyjádřil. Předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] si ale nikterak neověřil tvrzení žalovaného o jeho úvěruschopnosti, tedy schopnosti splácet předmětný úvěr, když neověřil z veřejně dostupných zdrojů, zda vůči žalovanému není vedeno exekuční řízení. Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel částku 25 000 Kč, přičemž zaplatil pouze 3 100 Kč a je jeho povinností zbylou část vrátit jako bezdůvodné obohacení.Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a za použití § 2395 a násl. občanského zákoníku.Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěr platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) zmíněny v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Poskytovatel úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti povinen postupovat s odbornou péčí, tak tomu v tomto případě nebylo. Právní předchůdce žalobce nedostál svým zákonným povinnostem, když opomněl zjistit z veřejně dostupných rejstříků, zda proti žalovanému není vedeno exekuční řízení, což v daném případě bylo. Exekuce má přitom zásadní vliv na schopnost úvěrované osoby úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí nezabýval posouzením celkových schopností žalovaného úvěr splácet, když se spokojil s jeho tvrzením o výši měsíčních příjmů a výdajů, aniž by zkoumal další nezbytná hlediska. Nesplnění zákonem stanovené povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaný přijetím částek 25 000 Kč od právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný žalobci či jeho právnímu předchůdci splatil pouze 3 100 Kč, proto ke dni rozhodování soudu trvá jeho bezdůvodné obohacení o částku 21 900 Kč. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně a uložil žalovanému vrátit žalobci tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 4. 1. 2025, tj. od 4. dne po odeslání předžalobní výzvy, která byla podle podacího lístku odeslána žalovanému dne 31. 12. 2024. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nárok žalobce na úrok z prodlení je dán podle § 1968, § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o. s. ř.Ve druhém výroku soud žalobu ve zbytku nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 48 499,66 Kč a byl úspěšný pouze co do částky 21 900 Kč, jeho úspěch v řízení je nižší než 50 %. Právo na náhradu nákladů řízení by za této situace měl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.