38 C 269/2025

Odůvodnění

Žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky 167 197,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba]. uzavřela se žalovaným dne 11. 7. 2019 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 300 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na splacení a) externího úvěru ve výši 126 521 Kč b) splátkového úvěru vedeného u žalobkyně na účtu [č. účtu] a zbylá částka byla poskytnuta žalovanému na úvěrový účet č. [č. účtu] u žalobkyně. Žalovaný se zavázal dle čl. 3.1 Smlouvy poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím pravidelných 108. měsíčních splátek ve výši 4 056 Kč + pojištění úvěru 263 Kč. Žalovaný svůj závazek nesplnil a dluží na jistině úvěru 167 099,30 Kč a dlužné poplatky na náklady spojené s prodlením 3 098 Kč. Banka pohledávku za žalovaným postoupila žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2025 s účinností k 1. 3. 2025. Žalovaný se dostával do prodlení se splácením opakovaně a k 27. 11. 2024 dlužil na čtyřech splátkách 14 757 Kč. Banka s účinností k 29. 12. 2024 celý úvěr zesplatnila. Žalovaný dluží žalobci jistinu ve výši 164 099,30 Kč, poplatky ve výši 3 098 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 167 197,30 Kč, tj. z jistiny a poplatků, ve výši 12.75 % p. a. od 30. 12. 2024 do zaplacení, smluvní úrok z částky 164 099,30 Kč, tj. jistiny, ve výši 8,7 % p. a. od 30. 12. 2024 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu, na kterou žalovaný nereagoval.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, resp. nesporoval tvrzení uvedená v žalobě.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Žaloba je důvodná.Za smlouvy o úvěru ze dne 11. 7. 2019 a z výpisu z účtu má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba]. poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [č. účtu], který se žalovaný zavázal splatit ve splátkách 4 056 Kč nejpozději do 17. 7. 2028. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 8,7 % ročně. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a banka úvěr ke dni 29. 12. 2024 zesplatnila. To soud zjistil z oznámení o zesplatnění a historie úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2023 a z oznámení o postoupení má soud za prokázané, že pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobce s účinností ke dni 1. 3. 2025, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dluží žalobci žalovanou částku, spolu se smluvním a zákonným úrokem z prodlení. Zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 7. 5. 2025 doporučenou zásilkou.Právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zejm. z ust. § 2395 a násl. o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 2 395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným byl založen na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Žalobce své povinnosti z úvěrové smlouvy splnil, když žalovanému poskytl peněžité prostředky dle smluvního ujednání, avšak žalovaný nedostál svých povinností, když úvěr, tj. jistinu a úroky, řádně nehradil.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dluh zaplatil, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 167 197,30 Kč včetně příslušenství – smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. O úroku z prodlení rozhodl soud dle ust. § 1968, § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 688 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 7 820 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Celková výše nákladů řízení, které je žalovaný povinen žalobci uhradit činí 36 708,10 Kč. Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.