Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 47 700 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 47 700 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení- částky 35 484,15 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 300 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 502,2 Kč, úroku 24,36 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z částky 30 000 Kč od 30. 1. 2024 do 28. 5. 2024- částky 24 624,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 957,3 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 065,95 Kč, úroku 24,36 % ročně z částky 17 700 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z částky 17 700 Kč od 30. 1. 2024 do 28. 5. 2024.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 107 808,87 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, žea) mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovanou došlo dne 16. 2. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, tj. celkem 69 384 Kč, a to včetně poplatků a úroků. Žalovaná od uzavření smlouvy neuhradila ničeho. Právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovanou postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, což bylo žalované oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 65 484 Kč včetně příslušenství – obchodních a zákonných úroků z prodlení.b) mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovanou došlo dne 1. 2. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, tj. celkem 47 670 Kč včetně poplatků a úroků. Právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovanou postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, což bylo žalované oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 42 324,72 Kč spolu s příslušenstvím.
2. Právní zástupce žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu doporučenou zásilkou na adresu žalované. Žalovaná na výzvu nereagovala.
3. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:
6. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 2. 2022 č. [hodnota] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl téhož dne žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky splatit v 21 měsíčních splátkách ve výši 3 304 Kč, a to včetně poplatků a úroků. Žalovaná neuhradila ničeho a pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024.
7. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 2. 2022 č. [hodnota] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl téhož dne žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky splatit v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 270 Kč, a to včetně poplatků a úroků. Žalovaná uhradila celkem částku 2 300 Kč. Pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024.
8. Předžalobní upomínku odeslal právní zástupce žalobce doporučeným dopisem dne 25. 5. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.
9. Nebylo zjištěno, že poskytovatel zápůjčky dříve, než přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a 20 000 Kč, s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky.
10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč dne 16. 2. 2022 a ve výši 20 000 Kč dne 1. 2. 2022, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – poskytnuté peněžní prostředky splácet. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná. Přijetím uvedených částek se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná uhradila žalobci pouze částku 2 300 Kč jako splátku úvěru ze smlouvy uzavřené dne 1. 2. 2022. Je proto její povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč a 17 700 Kč.
11. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
12. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli 2x smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a za použití § 2395 a násl. občanského zákoníku.
13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) zmíněny v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
18. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Z údajů, které o svých poměrech uvedla žalovaná, nevyplývá, že bude schopna poskytnutý úvěr splácet. V žádosti o úvěr žalovaná vyplnila svůj měsíční příjem ve výši 10 000 Kč a další příjmy 20 000 Kč a 1 200 Kč, jako zdroj příjmů zaškrtla žalovaná v žádosti o úvěr kolonku mateřská dovolená. V měsíčních výdajích uvedla částku 1 000 Kč. Dále uvedla, že je na mateřské dovolené a žije ve vlastním bytě a vyživuje dvě osoby. Právní předchůdce žalobce se tedy dostatečně nezabýval posouzením celkových schopností žalované úvěr splácet, když se spokojil s tvrzením o výši měsíčních výdajů 1 000 Kč, resp. v druhém případě připočetl splátku půjčky 3 624 Kč. Měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč nemají reálný základ, právní předchůdce žalobce vycházel pouze z nepodloženého tvrzení žalované, aniž by vyžádal podklady k výdajům žalované na bydlení a živobytí či doklady prokazující další tvrzené příjmy žalované ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdce žalobce tudíž nesplnil zákonem stanovenou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr a tato skutečnost má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěr se žalovaná přijetím částek 30 000 Kč a 20 000 Kč od právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila. V řízení bylo zároveň zjištěno, že žalovaná dosud uhradila na splátky smlouvy ze dne 1. 2. 2022 částku 2 300 Kč. Ke dni rozhodování soudu trvá její bezdůvodné obohacení o částku 47 700 Kč. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně a uložil žalované vrátit žalobci částku 47 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 29. 5. 2024, tj. od 4. dne po odeslání předžalobní výzvy, která byla podle podacího lístku odeslána žalované dne 25. 5. 2024. Výše zákonných úroků z prodlení činila ke dni 29. 5. 2024 14,75 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s úředním sdělením České národní banky č. 16/2020, o úpravě základních úrokových sazeb) a v této výši soud uložil žalované povinnost úroky z prodlení platit. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o.s.ř.
19. Ve druhém výroku soud žalobu ve zbytku nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.
20. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 107 808,87 Kč a byl úspěšný pouze co do částky 45 747,34 Kč, jeho úspěch v řízení je nižší než 50 %. Právo na náhradu nákladů řízení by za této situace měla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.