Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení- částky 20 221,29 Kč,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 274,17 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 681,60 Kč,- zákonného úroku z prodlení z částky 14 635,03 Kč ve výši 12 % ročně od 21. 2. 2025 do zaplacení, a- úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 33 221,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, uzavřel se žalovanou dne 9. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě jí v hotovosti poskytl 15 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit pevný úrok 761 Kč a paušální úhrady za služby (7 350 Kč za poskytnutí a uzavření smlouvy, 2 077 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a 2 700 Kč za hotovostní splátky), přičemž celkem měla uhradit 27 888 Kč ve 14 splátkách po 1 992 Kč s poslední splátkou splatnou dne 9. 1. 2025. Žalovaná splácení neplnila řádně a včas, když uhradila dne 10. 11. 2023 toliko částku 2 000 Kč, a po marném uplynutí lhůty k úhradě další splátky se stal splatným zbytek dluhu (jistina 13 974,23 Kč, pevný úrok 660,80 Kč, sjednané úhrady 6 817 Kč, 1 928,83 Kč a 2 507,14 Kč). Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 12. 3. 2025 s účinností 25. 3. 2025 a postoupení bylo žalované oznámeno, následná předžalobní výzva ze dne 17. 7. 2025 zůstala bez odezvy.Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 16. 2. 2026 na výzvu soudu doplnila skutková tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované, podle jejího tvrzení právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet dle zákona o spotřebitelském úvěru z informací uvedených v žádosti o úvěr ze dne 9. 11. 2023 (zaměstnání od 1. 9. 2023 na dobu neurčitou u [jméno FO] [IČO] IČO, jako pomocná kuchařka, měsíční příjem 21 639 Kč, výdaje 13 510 Kč, použitelný příjem 8 129 Kč, bydlení u své sestry, bez vyživovacích povinností), které byly ověřeny pracovní smlouvou, potvrzením o platbách a výpisy z účtu, s ohledem na tyto podklady a výši úvěru považovala měsíční splátku 1 992 Kč za přiměřenou, současně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] Co [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a Městského soudu v [adresa] Co [Anonymizováno] /[Anonymizováno], dále uvedla, že po uzavření smlouvy žalovaná uhradila pouze 2 000 Kč dne 10. 11. 2023, žalobkyně trvá na žalobě a požaduje náhradu nákladů řízení.Žalovaná se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky stanovené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).O skutkovém stavu věci soud z provedených důkazů zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]., uzavřel se žalovanou dne 9. 11. 2023 Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (s nedílnou Přílohou č. [hodnota] – Předpisem splátek) a žalované byly peněžní prostředky poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, celková částka ke splacení byla sjednána na 27 888 Kč (jistina 15 000 Kč, úrok 761 Kč, úhrada za poskytnutí 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení 2 077 Kč, inkasní poplatek 2 700 Kč) se splácením ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s poslední splátkou do 9. 1. 2025, ve spise jsou k posouzení úvěruschopnosti založeny Žádost o úvěr (příjmy 21 639 Kč, výdaje 13 510 Kč, použitelný příjem 8 129 Kč, zaměstnání od 1. 9. 2023 u [jméno FO] [IČO] IČO, ), pracovní smlouva žalované (pomocná kuchařka, doba neurčitá, poloviční úvazek, základní mzda 9 850 Kč, z obrazových výpisů účtu vyplývají příchozí platby: dne 4. 9. 2023 ve výši 22 351 Kč, dne 3. 10. 2023 ve výši 20 627 Kč a dne 2. 11. 2023 ve výši 23 098 Kč. V doplnění žaloby žalobkyně současně popsala, že úvěruschopnost byla posouzena i nahlédnutím do registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Z transakční historie vyplývá úhrada žalované dne 10. 11. 2023 ve výši 2 000 Kč. Pohledávka byla mezi [právnická osoba]., a [Jméno žalobkyně]., postoupena smlouvou ze dne 12. 3. 2025 s ujednáním, že práva k pohledávkám přecházejí dnem zaplacení úplaty, zaplacení úplaty je doloženo potvrzením a bankovním výpisem s připsáním dne 25. 3. 2025, a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna dne 2. 4. 2025. Skutečná úroková sazba implicitně vyplývající z nastavení splátek (14měsíčních splátek po 1 992 Kč, při první splátce měsíc po čerpání, poslední splátka do 9. 1. 2025) odpovídá zhruba 9,60 % měsíčně, tj. nominálně cca 115,20 % p. a. a efektivně cca 200,42 % p. a. RPSN, smlouva přitom uvádí orientační (maximální) RPSN 272,44 % vycházející z předpokladu dřívější první splátky, což vede k vyšší roční sazbě.Žaloba je částečně důvodná.Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění pozdějších předpisů ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ve věci bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Obecně dle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU má věřitel povinnost využívat i veřejně dostupné informace (např. údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a statistická data ČSÚ) a ty konfrontovat s informacemi o příjmech a výdajích spotřebitele, které má k dispozici či je od něj zjistí. V projednávané věci právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků posuzoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí podle § 84 až § 89 ZoSÚ, a to na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr a doložených listinami (zejm. pracovní smlouvou a výpisy z účtu) a s využitím prověření v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku.Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 11. 2023 je absolutně neplatná podle § 576, § 577 a § 588 o. z. pro rozpor některých jejích ujednání s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. Ze zjištěných skutečností plyne, že žalovaná se zavázala vrátit celkem 27 888 Kč při poskytnuté jistině 15 000 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, uvedená celková částka je tvořena jistinou 15 000 Kč, pevným úrokem 761 Kč a paušálními úhradami 7 350 Kč (za poskytnutí a uzavření smlouvy), 2 077 Kč (za vyhodnocení úvěru) a 2 700 Kč (za hotovostní inkaso). Smlouva zároveň deklaruje RPSN 272,44 % a úrokovou sazbu 8 % p. a., přičemž cenotvorná struktura poplatků (zejm. vysoká „úhrada za poskytnutí“ a „inkasní poplatek“) vede v souhrnu k extrémní výši úplaty za úvěr nepřiměřené povaze a délce závazku spotřebitele, takto nastavené ujednání o ceně je proto v rozporu s dobrými mravy a způsobuje neplatnost smlouvy ex tunc.V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž ještě nebývá v rozporu s dobrými mravy úrok ve výši dvojnásobku až trojnásobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů (srov. např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]), nikoli však násobky výrazně vyšší. Soud nepřihlíží k tomu, že úvěr byl poskytnut nebankovním subjektem, užití odlišného srovnávacího měřítka by zakládalo neodůvodněnou nerovnost mezi skupinami věřitelů. V projednávané věci ujednání smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 11. 2023 zakládají extrémní úplatu (mj. deklarovaná RPSN 272,44 %) a smlouva současně obsahuje sankční ujednání (smluvní pokuta 0,1 % denně za prodlení s jednotlivou splátkou, maximálně 500 Kč za splátku, a paušály 750 Kč/1 500 Kč za upomínky a oznámení), jež dále neúměrně navyšují náklady spotřebitele. Ostatně žalobkyně v žalobním návrhu uplatnila i smluvní pokutu 7 333,29 Kč, což ilustruje faktické dopady sjednaného sankčního režimu. Soud proto k absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy přihlédl z úřední povinnosti.Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo prokázáno, že žalovaná z titulu ex tunc neplatné smlouvy přijala 15 000 Kč (poskytnuto v hotovosti v den uzavření smlouvy) a na tento závazek uhradila dne 10. 11. 2023 částku 2 000 Kč, další plnění z provedených listin nevyplývá. Proto soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil dle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z., neboť na straně žalované došlo k majetkovému prospěchu plněním z neplatného právního jednání, žalovaná byla proto zavázána vydat bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč (15 000 Kč - 2 000 Kč). Jelikož je smlouva absolutně neplatná, nelze vycházet ze smluvně stanovené splatnosti, pro určení prodlení soud vyšel z toho, že dluh byl nejpozději k 20. 2. 2025 vyčíslen a žalobkyně uplatnila zákonný úrok z prodlení od 21. 2. 2025, a proto přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z., § 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I).Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. [hodnota], pročež mezi účastníky nebyly platně sjednány smluvní úroky, paušální úhrady za služby ani smluvní pokuta, žalobkyně tudíž nemohla požadovat zákonný úrok z prodlení od data, jež sama označila jako počátek prodlení (2. 9. 2024), ani úrok z prodlení z částky zahrnující i úrok a poplatky. Zamítnut byl rovněž zbytek uplatněné částky 20 221,29 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1 274,17 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 681,60 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 a smluvní úrok 8 % p. a. z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025, neboť tyto nároky byly uplatněny z titulu neplatného právního jednání a nepřísluší. Ze spisu je prokázáno, že žalované bylo poskytnuto 15 000 Kč a dne 10. 11. 2023 uhradila 2 000 Kč, žalobkynin nárok tak obstál pouze v rozsahu bezdůvodného obohacení 13 000 Kč, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byla úspěšnější žalovaná. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 13 000 Kč z původně uplatněných 33 221,29 Kč, tj. 39,13 %, zatímco žalovaná byla úspěšná z 60,87 %, zásadně by tak právo na náhradu nákladů svědčilo žalované, té však žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).