38 C 353/2025

Odůvodnění

Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 39 580 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, žea) mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovaným došlo dne 24. 6. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě, níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč, tj. celkem 18 592 Kč, a to včetně poplatků a úroků. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, s účinností ke dni 25. 3. 2025, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni podání žaloby neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 18 892 Kč, včetně příslušenství.b) mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovaným došlo dne 9. 2. 2023 k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě, níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, tj. celkem 27 888 Kč včetně poplatků a úroků. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, s účinností ke dni 25. 3. 2025, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 20 688 Kč spolu s příslušenstvím.Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu doporučenou zásilkou na adresu žalovaného. Žalovaný na výzvu nereagoval.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odstavec 4 o.s.ř.).Z obsahu smlouvy o úvěru ze dne 24. 6. 2023 č. [hodnota] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 24. 6. 2023 žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč splatit v 14měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, a to včetně poplatků a úroků. Žalovaný uhradil, na splátkách částku celkem 4 700 Kč. Toto vyplývá z transakční historie vedené ke smlouvě č. [hodnota].Z obsahu smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2023 č. [hodnota] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 9. 2. 2023 žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč splatit v 14měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, a to včetně poplatků a úroků. Z transakční historie vedené ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na splátkách celkem 14 700 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, uzavřené mezi [právnická osoba]. a [Jméno žalobce]. a přílohy č. [hodnota] k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávky ze smluv o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba]. a [Jméno žalovaného], narozeným , Datum narození žalovanéhoPředžalobní upomínku odeslal právní zástupce žalobce žalovanému na kontaktní adresu, jenž uvedl žalovaný ve výše zmíněných smlouvách, doporučeným dopisem dne 17. 7. 2025, jak vyplývá z podacího lístku. Lhůta k plnění byla stanovena do 1. 8. 2025.Z oznámení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 17. 2. 2026 se podává, že na žalovaného je vedena exekuce pod č. [spisová značka] (na základě exekučního titulu rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 19. 6. 2019 č. j. [spisová značka]) od 9. 10. 2019 a exekuce trvá dodnes.Nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobce dříve, než přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a 15 000 Kč, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč dne 24. 6. 2023 a ve výši 15 000 Kč dne 9. 2. 2023, aniž by s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného (spotřebitele) poskytnuté peněžní prostředky splácet. Právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru na podkladě tvrzení žalovaného o jeho výdajích, které měly představovat částku 4 937 Kč měsíčně a příjmech ve výši 20 711 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného si následně ověřil pracovní smlouvou žalovaného a výplatními páskami. Předchůdce žalobce podrobně a efektivně nezkoumal skutečné reálné měsíční výdaje žalovaného, blíže se nezabýval zjištěním finančních poměrů žalovaného. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou výdajů žalovaného podrobněji zabýval. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit, kdy na základě řádného prověření by zjistil, že na žalovaného je od roku 2019 vedena exekuce, která trvá dodnes. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil na splátkách celkem 19 400 Kč, z toho 14 700 Kč na smlouvu o úvěru ze dne 9. 2. 2023 a 4 700 Kč na smlouvu o úvěru ze dne 24. 6. 2023. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci.Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 se zabýval porušením povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele a dospěl k závěru, že třeba, aby obecné soudy vedly poskytovatele úvěrů k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Pokud poskytovatel nedodrží povinnost postupovat při zjišťování poměrů spotřebitele s odbornou péčí dopouští se tak, v intencích veřejného práva, správního deliktu za což mu může [právnická osoba] uložit pokutu.Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnuté peněžní prostředky. Původní věřitel vycházel z údajů, jenž o svých poměrech uvedl žalovaný, z předložené pracovní smlouvy, výplatních pásek a údajně měl nahlédnout do veřejných registrů, avšak nezohlednil exekuci, jenž byla od roku 2019 (a stále je) vedena na žalovaného. V souzené věci tak lze uzavřít, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistin spotřebitelských úvěrů z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil v souladu s § 1879 o. z. žalobci. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátil žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, pouze částečně, tj. částku 4 700 Kč na splátkách úvěru ze smlouvy uzavřené dne 24. 6. 2023 (úvěr poskytnut ve výši 10 000 Kč) a na splátkách úvěru ze smlouvy uzavřené dne 9. 2. 2023 částku 14 700 Kč (úvěr poskytnut ve výši 15 000 Kč). Žalovanému byly poskytnuty prostředky v celkové výši 25 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 19 400 Kč. Na úkor žalobce se tak žalovaný bezdůvodně obohatil o částku 5 600 Kč a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit spolu se zákonným úrokem z prodlení, od dne prodlení, tj. od 2. 8. 2025, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění podle předžalobní výzvy. O úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků.Ve druhém výroku soud žalobu ve zbytku nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 39 580 Kč a byl úspěšný pouze co do částky 5 600 Kč, jeho úspěch v řízení je nižší než 50 %. Právo na náhradu nákladů řízení by za této situace měl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.