38 C 363/2024

Odůvodnění

Žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 78 821,91 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, žea) mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], a. s., a žalovanou došlo dne 23. 6. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č.[hodnota], na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky 28 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 21měsíčních splátkách po 3 127 Kč a celkem se zavázala zaplatit 65 667 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila částku 7 230 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovanou postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení částky 56 406,51 Kč spolu s příslušenstvím.b) mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], a. s., a žalovanou došlo dne 20. 12. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 21měsíčních splátkách po 2 270 Kč a celkem se zavázala zaplatit 47 670 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila částku 25 158 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovanou postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení 22 415,40 kč spolu s příslušenstvím.Právní zástupce žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu odeslanou dne 29. 7. 2024 s výzvou k plnění do 13. 8. 2024, a to doporučenou zásilkou na adresu žalované. Žalovaná na výzvu nereagovala.Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Z obsahu smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 20. 12. 2021 žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky splatit ve 21měsíčních splátkách ve výši 2 270 Kč, celkem 47 670 Kč. Dále právní předchůdce žalobce poskytl dne 23. 6. 2022 žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky splatit ve 21měsíčních splátkách ve výši 3 127 Kč, celkem 65 667 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 7 230 Kč. Pohledávka z obou smluv o úvěru byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024.Předžalobní upomínku odeslal právní zástupce žalobce doporučeným dopisem dne 29. 7. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.Z žádosti o úvěr ze dne 20. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené a má pravidelný příjem 10 000 Kč, ostatní příjmy na 1 100 Kč, čisté příjmy domácnosti 41 100 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedla částkou 5 000 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný příjem částku 8 500 Kč, ostatní příjmy ve výši 13 200 Kč, čisté příjmy domácnosti 46 700 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedla částkou 5 000 Kč. V žádosti o úvěr chybí údaj o exekuci. V žádosti o úvěr ze dne 23. 6. 2022 chybí navíc údaj o splátkách dluhu z předchozí smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce dne 20. 12. 2021.Z oznámení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že proti žalované bylo k datu uzavření smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2021 vedeno exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka], které dosud nebylo skončeno.Nebylo zjištěno, že poskytovatel úvěru dříve, než přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a 20 000 Kč, s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč dne 20. 12. 2021 a peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč dne 23. 6. 2022, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – poskytnuté peněžní prostředky splácet. Smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tudíž neplatné. Přijetím uvedených částek se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná uhradila žalobci z částky přijaté dne 20. 12. 2021 částku 25 158 Kč a bezdůvodné obohacení tedy již vrátila. Žalovaná uhradila žalobci z částky přijaté dne 23. 6. 2022 ve výši 28 000 Kč pouze 7 230 Kč a je proto její povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši 20 770 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a za použití § 2395 a násl. občanského zákoníku. Pohledávka byla postoupena na žalobce podle § 1879 o. z.Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěr platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) zmíněny v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. ÚstavníSoud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Z údajů, které o svých poměrech uvedla žalovaná, nevyplývá, že bude schopna poskytnutý úvěr splácet. Původní věřitel zejména řádně nezjistil skutečnost, že vůči žalované bylo ke dni 20. 12. 2021 vedeno exekuční řízení, které dosud není skončeno. Ve druhém případě pak původní věřitel řádně nezkoumal výdaje žalované, její závazky ani existenci exekučního řízení. Právní předchůdce žalobce se nezabýval tím, zda je na žalovanou vedeno exekuční řízení, přičemž v době, kdy žalovaná o úvěr žádala, tedy k datu 20. 12. 2021 i k datu 23. 6. 2022, na ni bylo vedeno exekuční řízení zahájené dne 18. 3. 2021 u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Právní předchůdce žalobce se tedy dostatečně nezabýval posouzením celkových schopností žalované úvěr splácet, když se spokojil pouze s tvrzením žalované, a aniž by si její finanční situaci sám ověřil. Pokud by právní předchůdce žalobce postupoval s odbornou péčí a řádně posoudil úvěruschopnost žalované, nemohl by se žalovanou smlouvu o úvěru vůbec uzavřít, a to jak s ohledem na nereálnou výši nákladů na živobytí uvedených žalovanou (5 000 Kč) a dále i s ohledem na probíhající exekuční řízení. Právní předchůdce žalobce tudíž nesplnil zákonem stanovenou povinnost a tato skutečnost má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaná přijetím částky 20 000 Kč a 28 000 Kč od právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila. V řízení bylo zároveň zjištěno, že žalovaná prostředky půjčené ze smlouvy ze dne 20. 12. 2021 uhradila. Na smlouvu ze dne 23. 6. 2022 žalovaná uhradila pouze část ve výši 7 230 Kč a k úhradě zbývá 20 770 Kč. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně a uložil žalované vrátit žalobci částku 20 770 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 14. 8. 2024, tj. ode dne následujícího po termínu splatnosti dluhu podle předžalobní výzvy. Výše zákonných úroků z prodlení ke dni 14. 8. 2024 činila 12,75 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s úředním sdělením České národní banky č. 16/2020, o úpravě základních úrokových sazeb) a v této výši soud uložil žalované povinnost úroky z prodlení platit. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 o. s. ř.Ve druhém výroku soud žalobu ve zbytku nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 78 821,91 Kč a byl úspěšný pouze co do částky 20 770 Kč, jeho úspěch v řízení je nižší než 50 %. Právo na náhradu nákladů řízení by za této situace měla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.