Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá,a) aby soud uložil žalovanému povinnost umožnit žalobkyni nahlédnutí do účetních a finančních dokumentů Společenství vlastníků jednotek [adresa] za období 2021 – 2024, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudkub) aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se jednání, jímž bez právního důvodu brání žalobkyni ve využívání společných prostor domu na adrese [adresa], zejména kolárny, sušárny, mandlu a prostoru před rozvaděčemc) aby soud uložil žalovanému povinnost zajistit opravu společného domovního telefonu ve společných prostorách domu na adrese [adresa] ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku,se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 9 982,50 Kčve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobou došlou soudu dne 26. 3. 2025 se žalovaná domáhala uložení povinnosti žalovanému uvedených ve výrokové části tohoto usnesení, tj. umožnit žalobkyni nahlédnutí do účetních a finančních dokumentů [právnická osoba], uložení povinnosti žalovanému zdržet se jednání, kterým brání žalobkyni ve využívání společných prostor a dále uložení povinnosti zajistit opravu společného domovního telefonu. V návrhu uvedla, že se dlouhodobě a opakovaně domáhá nahlédnutí do účetních a finančních dokumentů SVJ a žalovaný jí to neumožňuje. Dále, že jí žalovaný bez právního důvodu brání ve využívání společných prostor, které jsou určeny k užívání všemi vlastníky jednotek a dále, že žalovaný odmítá zajistit opravu společného domovního telefonu.Žalovaný s žalobou nesouhlasil, tvrzení žalobkyně odmítl a uvedl, že má za to, že není ve věci pasivně legitimován, neboť žalobkyně se domáhá záležitostí, které jsou výlučně svěřeny právnické osobě tedy Společenství vlastníků jednotek [adresa]. K jednotlivým bodům žaloby pak uvedl, že žalobkyně neuvádí, do jakých konkrétních účetních a finančních dokumentů společenství chce nahlížet. Žalovaná se schůzí shromáždění SVJ neúčastní. Žalobkyně absolutizuje své právo na užívání společných prostor, což neodpovídá zákonným ani judikaturou sdíleným východiskům. Režim užívání uvedených prostor v domě byl založen v souladu s úpravou danou občanským zákoníkem a v souladu se stanovami SVJ. Požadavek žalobkyně pod bodem 3 žaloby je pak mimo rámec obvyklého běhu věcí. Žalovaný zajistil po nahlášení poruchy domovního telefonu paní [jméno FO] odborného technika, avšak sama žalobkyně technikovi neumožnila přístup do bytu. Podobné komplikace nastávaly i při jiných opravách a rekonstrukcích v domě.Z výpisu rejstříku společenství vlastníků jednotek soud zjistil, že pro dům na adrese [adresa] je zapsáno společenství vlastníků jednotek pod názvem [právnická osoba] a pod IČ [IČO]. Předsedou výboru je žalovaný.Žalovaný doložil soudu listiny prokazující, že z funkce předsedy výboru SVJ žalovaný dne 6. 8. 2025 odstoupil a na schůzi výboru dne 9. 8. 2025 bylo odstoupení žalovaného z funkce předsedy výboru i ze člena výboru projednáno, s tím, že výbor souhlasil s ukončením činnosti žalovaného ve výboru SVJ ke dni 9. 8. 2025.Podle § 1190 zákona č. 89/201 Sb., občanského zákoníku je osobou odpovědnou za správu domu a pozemku společenství vlastníků.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Žalobkyně žaluje žalovaného jako předsedu společenství vlastníků jednotek, který však není v této věci pasivně legitimován, tzn. podle hmotného práva mu nepřináležejí povinnosti, kterých se po něm žalobkyně domáhá. Osobou odpovědnou za správu domu a pozemku je společenství vlastníků jednotek (viz. shora uvedený § 1190 o. z.), tedy právnická osoba zapsaná v rejstříku společenství vlastníků jednotek. Žalobkyně se proto nemůže domáhat splnění požadovaných povinností po žalovaném, ale pouze po právnické osobě, která byla v domě zřízena, a které přísluší výkon práv a povinností v souvislosti se správou domu a pozemku. Na tomto závěru soudu by nic nezměnilo ani to, pokud by žalovaný nadále funkci předsedy výboru společenství vlastníků jednotek vykonával (v řízení bylo zjištěno, že žalovaný v této funkci skončil k 9. 8. 2025).Ve druhém výroku soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náklady řízení, neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch a v takovém případě mu soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Při stanovení odměny advokáta soud dále postupoval podle § 9 odst. 1, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 sb., advokátního tarifu (dále jen AT). V dané věci soud tarifní hodnotu stanovil podle § 9 odst. 1 AT na částku 30 000 Kč, neboť hodnotu věci nebo práva nelze vyjádřit v penězích. Odměna advokáta za 1 úkon právní služby činí 2 300 Kč (§ 7 bod 5 AT). Advokát poskytl žalovanému celkem [hodnota] úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 8. 8. 2025, účast ujednání dne 4. 9. 2025. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Odměna advokáta spolu s paušální náhradou výdajů tedy činí 8 250 Kč. K odměně a náhradě paušálních výdajů dále náleží advokátu, který je plátcem DPH 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z 8 250 Kč. Částka nákladů řízení, na kterou má žalovaný právo činí celkem 9 982,50 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.