Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení zákonných úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky, které žalovaný nevrátil. Žalobce požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalované celkem 20 000 Kč dne 19. 5. 2023, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. V poznámkách k platbě byl uveden variabilní symbol [var. symbol]. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval skutková tvrzení uvedená v žalobě.Soud rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.Soud vzal tvrzení žalobce za prokázaná, neboť je doložil potvrzením o provedené platbě a listinami k postoupení pohledávek. O skutkovém stavu soud proto uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, a to převodem prostředků na jeho účet. Nebylo zjištěno, že by žalovaný uvedenou částku žalobci vrátil. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobce, žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit. Po právní stránce soud věc posoudil § 2993 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni podle § 1879 a násl. občanského zákoníku. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, nárok na zákonný úrok z prodlení vznikne žalobci až poté, co případně žalovaná nedodrží splatnost zbývající jistiny určenou soudem. Výrokem II. proto soud zamítl žalobu v rozsahu požadovaných zákonných úroků z prodlení.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení plně úspěšné žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. Výši odměny zástupce žalobce soud stanovil dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když v dané věci činí odměna za jeden úkon právní služby částku 400 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč (14b odst. 5 advokátního tarifu). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu). Soud tak uložil žalované hradit částku 2 615 Kč. Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.