Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 448,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výší 3 879,33 Kč, kapitalizovaných úroků ve výší 7 666,67 Kč, úroku ve výši 18,37 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 9 287 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 po žalovaném domáhala zaplacení částky 60 448,18 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] [IČO] IČO, a žalovaným dne 21. 11. 2022, číslo úvěru [Anonymizováno]. V žalobě uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 600 Kč v pravidelných splátkách ve výši dle rozpisu plateb dostupném žalovanému online. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dluh neuhradil ničeho. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, z nesplaceného poplatku ve výši 600 Kč, z dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 9 848,18 Kč a dále z kapitalizovaného úroku ve výši 7 666,67 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 879,33 Kč a úroků. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dále v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, dále informacemi z interních databází a kontrolou bonity a udržitelnosti příjmů žalovaného. Žalobkyně byla soudem usnesením ze dne 20. 9. 2024 vyzvána, aby doplnila svá tvrzení k prokázání, jakým způsobem byly ověřovány schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyni vyplývá tato povinnost z § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru musí posoudit úvěruschopnost žalovaného, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací; žalobkyní předložené doklady dle názoru soudu v dostatečné míře neprokazovaly splnění této povinnosti. V doplnění žaloby ze dne 10. 10. 2024 pak žalobkyně zaslala výpis z pohybu na účtu žalovaného.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 11. 2022 a z potvrzení o provedení transakce ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 21. 11. 2022 žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s jednorázovým souhrnným poplatkem ve výši 600 Kč, a to v pravidelných měsíčních minimálních splátkách, jejichž výše byla žalovanému sdělena každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb v online účtu. Ze smlouvy dále soud zjistil, že žalovaný se svým podpisem zavázal, že právnímu předchůdci žalobkyně poskytl pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.Z denní historie účtu žalovaného soud zjistil, že mnoho položek je označeno jako gambling, zpravidla se jedná o platby od subjektů [právnická osoba], [právnická osoba]. Dále jde o příchozí platby nejčastěji od osob [adresa], [jméno FO], příchozí mzda ve výši 38 170 Kč od společnosti [právnická osoba] Mezi výdaji nejsou neobvyklé částky v tisících, i desetitisících, a to např. i 3 000 Kč, 9 000 Kč, 16 000 Kč, 5 000 Kč, 50 000 Kč, toto vše v jediný den (14. 11. 2022).Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet, ovšem právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by náležitě prověřil, zda má žalovaný další dluhy a výdaje, eventuálně zda je reálná uvedená výše příjmů s ohledem na zjištění, že příjmy pocházejí od totožných osob či od herních společností. Z tohoto hlediska postup žalobkyně nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Pouhý výpis z pohybu účtu žalovaného nepostačí k prokázání, že tento disponuje dostatkem prostředků, aby byl schopný splácet žalobkyní poskytnutý úvěr, když zároveň jeho výdaje vykazují nestabilní a mnohdy vysoké částky neúměrné jeho příjmům (dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů). Žalobkyně (její právní předchůdce) jako věřitelka měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat vzhledem k prokázané výši jeho měsíčního příjmu a porovnat tuto výši s reálnými výdaji. Právní předchůdce žalobkyně však s odbornou péčí nepostupoval, kdy řádně neprověřil deklarované příjmy žalovaného, přestože vzhledem k velikosti jeho portfolia a zkušenosti a ceně za jakou úvěr poskytuje, by takové chování bylo nejen žádoucí, ale zejména očekávané. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalovaného.Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijal peněžitou částku 50 000 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni toto plnění. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, a to od doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení.O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla úspěšná v řízení v rozsahu 82 % jeho předmětu, tj. v 18 % neuspěla, přísluší jí proto oproti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 %. Žalobkyni vznikly podle obsahu spisu v řízení náklady na právním zastoupení, a to při odměně advokáta ve výši 3 140 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/96 Sb., konkrétně pak za úkony převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby; ke každému úkonu dále náleží paušální náhrada 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, k tomu 21 % DPH dle §14a vyhlášky. Další náklady žalobkyně činí uhrazený soudní poplatek ve výši 2 024 Kč. Celkem tvoří náklady žalobkyně částku 14 511,20 Kč; z toho 64 % činí částku 9 287 Kč, k jejíž úhradě soud výrokem III. zavázal žalovaného.Lhůtu k plnění dle výroku I. a III. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.