Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 20205 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 300 Kč k rukám zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky, které žalovaný nevrátil. Žalobce požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. V poznámkách k platbě byl uveden variabilní symbol [VS]. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Pohledávka byla postoupena na žalobce.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval skutková tvrzení uvedená v žalobě.Soud rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.Soud vzal tvrzení žalobce za prokázaná, neboť je doložil potvrzením o provedených platbách a listinami k postoupení pohledávek. O skutkovém stavu soud proto uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, a to převodem prostředků na jeho účet. Nebylo zjištěno, že by žalovaný uvedenou částku žalobci vrátil. Žalobce předložil pouze nepodepsaný koncept úvěrové smlouvy, ze které vyplývá mj. úroková sazba 40 % měsíčně, RPSN 5517 % ročně. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobce, žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl schopen doložit smlouvu, na základě které byly finanční prostředky žalovanému poskytnuty, soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru a věc posoudil ve prospěch spotřebitele. Pakliže jsou úvěrové smlouvy shledávány absolutně neplatné, posuzuje se splatnost jistiny v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), zpravidla tedy v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Není možné toto ustanovení obcházet tím, že žalobce úvěrovou smlouvu nepředloží, čímž se vyhne jejímu posouzení. V právě projednávané věci bylo v konceptu smlouvy ujednáno, že úroky budou činit 40 % měsíčně, RPSN 5517 % ročně. Pravděpodobně by tak tato smlouva byla posouzena jako rozporná s dobrými mravy, pokud byla podepsána s tímto ujednáním. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1 ZSÚ) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto výrokem II. zamítl žalobkyní požadované zákonné úroky z prodlení.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; ve věci měl plný úspěch žalobce. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků) a dále odměna advokáta určená dle § 14b odst. 1 bod 2 a odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, včetně DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. na částku 1 500 Kč. Náklady řízení v celkové výši 2 300 Kč jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 o. s. ř.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.