8 C 400/2025

Odůvodnění

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 68 868 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že s žalovanou uzavřel jeho právní předchůdce ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) dne 21. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč; dále dne 2. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení a nehradila řádně splátky úvěru. Pohledávky byly postoupeny postupně až na žalobce. Ten požaduje z první smlouvy: nesplacenou jistinu ve výši 20 153,08 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 946,06 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 9 625 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 720,15 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 535,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, úrok ve výši 1 675,11 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 3 311,76 Kč a úroky a úroky z prodlení do zaplacení; z druhé smlouvy: nesplacenou jistinu ve výši 6 599,78 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 154,85 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 086 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 890,23 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 157,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úrok ve výši 692,53 Kč a 444,38 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 83,92 Kč a úroky z prodlení do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:V žádosti o úvěr ze dne 2. 6. 2022 uvedla žalovaná zaměstnavatele [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] r[Anonymizováno] o., příjem 31 191 Kč. V dluzích není uvedeno nic. K žádosti byly přiloženy dvě smlouvy o dílo, kde žalovaná byla jako zhotovitel, k tomu tři faktury na částky 31 100 Kč, 50 225 Kč a 21 250 Kč. Žalovaná téhož dne (2. 6. 2022) uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. [hodnota], dle které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované 15 000 Kč, přičemž se ona zavázala uhradit jistinu zpět spolu s poplatky a náklady úvěru, celkem ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč; zápůjční úroková sazba činila 8 %, RPSN byla 272,44 % (viz Smlouva). Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila den po uzavření smlouvy, tj. 3. 6. 2022 částku 2 000 Kč, dále hradila každý měsíc, celkem na tuto smlouvu zaplatila 16 000 Kč.V žádosti o úvěr ze dne 21. 11. 2022 uvedla žalovaná zaměstnavatele [právnická osoba]., příjem 25 725 Kč. V dluzích je uveden tentýž věřitel ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) s výší dluhu 27 888 Kč, zbývá doplatit 17 888 Kč, dluh po splatnosti. K žádosti byla přiložena pracovní smlouva od 1. 9. 2022 se zkušební dobou na tři měsíce a výplatní pásky za 09/2022, 10/2022, z nichž jsou zřejmé srážky 6 787 Kč a 5 663 Kč. Žalovaná uzavřela téhož dne (21. 11. 2022) s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. [hodnota], dle které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované 25 000 Kč, přičemž se ona zavázala uhradit jistinu zpět spolu s poplatky a náklady úvěru, celkem ve výši 46 480 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč; zápůjční úroková sazba činila 8 %, RPSN byla 272,44 % (viz Smlouva). Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 22. 11. 2022 částku 3 500 Kč, k tomu v dalších splátkách do března uhradila na tuto smlouvu celkem 9 500 Kč.Z předpisu splátek obou smluv soud zjistil, že každá splátka byla rozdělena z cca 50 % na jistinu a ve zbývající části na poplatky, úroky. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu; pohledávka byla postoupena na žalobce.Z provedených důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých žalované poskytl peněžní prostředky 15 000 Kč a následně 25 000 Kč; žalovaná na tyto smlouvy plnila pouze částečně, a to 16 000 Kč a 9 500 Kč.Právní posouzení věci vychází především z § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterých platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Soud dále vycházel z § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 259/2016 Sb. (dále jen „z.s.ú.“), tedy přezkoumal z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru) a to tak, aby vyhověl aktuální judikatuře (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Soud na tomto místě odkazuje i na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, [právnická osoba]. v. [právnická osoba]., v tom směru, že ani plnění dlužníka na smlouvu neodklání od věřitele, který nesplnil své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankce v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků.Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují, jak přesně má věřitel úvěruschopnost zkoumat, nicméně lze shrnout, že schopnost žadatele splácet úvěr jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. To tedy musí zahrnovat i přehled věřitele o nutných výdajích žadatele o úvěr, tedy nejen o nákladech na bydlení a živobytí, ale i o splátkách jiných dluhů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.Žalobce (jeho právní předchůdce) této povinnosti nedostál, neboť dostatečně neprověřil výdaje žalované. Přestože z jejích výplatních pásek jsou zřejmé srážky exekucí, věřitel tyto nijak nezohlednil v její žádosti o úvěr. Pochybnosti vyvolává rovněž první splátka úvěrů v den následující po jeho poskytnutí, nasvědčující spíše snaze zmírnit hrubý nepoměr plnění, jako se děje v jiných věcech týkajících se úvěrů právního předchůdce žalobce (viz závěry rozsudku Okresního soud v Chrudimi, 11 C 131/2025-34 ze dne 20. 8. 2025).Soud dále hodnotil úvěrovou smlouvu včetně RPSN ve výši 272,44 %, jak bylo uvedeno ve smlouvě. RPSN je důležitý srovnávací ukazatel nákladovosti spotřebitelského úvěru, který zahrnuje všechny náklady spotřebitelského úvěru (placené průběžně i jednorázově) a přepočítá je na hodnotu vyjádřenou procentem za rok z celkové výše úvěru. Oproti běžně udávané úrokové sazbě zahrnuje ukazatel RPSN i jednorázové poplatky (např. za uzavření smlouvy), poplatky za vedení platebního účtu nebo sjednané pojištění (jimiž věřitel podmiňuje snížení úrokové sazby). Ukazatel je jednotně a povinně vypočítáván na celém území Evropské unie, což má umožnit jednoduché cenové srovnání různých nabídek úvěrů. K výpočtu RPSN je vhodné používat webové kalkulátory (např. kalkulátor Finančního arbitra). Soud neprováděl přepočet správnosti výpočtu RPSN uvedené ve smlouvě o úvěru, když dále dospěl při sazbě RPSN 272,44 % k následujícím závěrům.Úrok přesahující výši akceptovanou ještě obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017) z důvodů tam rozebraných vyšším než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích při ochraně spotřebitele nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. (srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 ze dne 12. 1. 2005). Žalobci musí být známo, že tato RPSN je posuzována v jiných případech jako lichevní (Okresní soud v Chrudimi, 11 C 38/2025-57, 7. 7. 2025; Okresní soud v Olomouci, 25 C 298/2025-71, 9. 12. 2025).Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, č. j. 32 Cdo 1490/2019-175 připomněl, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Soud v této věci posoudil, že smluvené náklady na úvěr se vymykají i adekvátnímu zvýšení plynoucím z podnikatelského rizika poskytovatele úvěrů jakožto nebankovní instituce. Soud proto uzavřel, že ujednaná výše RPSN se příčí dobrým mravům. Rovněž z judikatury Soudního dvora viz rozhodnutí ve věci C520/21 ze dne 15. 6. 2023: „kdyby vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících ujednání v takových smlouvách, mohlo by být ohroženo splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 směrnice 93/13. Tato možnost by totiž přispívala k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele tím, že se taková zneužívající ujednání vůči spotřebiteli prostě a jednoduše neuplatní, a to v tom smyslu, že prodávající a poskytovatelé by byli i nadále sváděni k používání uvedených ujednání, jelikož by věděli, že i kdyby mělo být rozhodnuto o jejich neplatnosti, vnitrostátní soud bude moci smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit, takže jejich zájmy budou tímto způsobem přesto zajištěny.“ I z tohoto důvodu je úvěrová smlouva absolutně neplatná.Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv o úvěru, má žalobce právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté jistiny dle § 2991 o. z. Soud proto výrokem I. určil povinnost žalované vrátit žalobci dosud nesplacenou jistinu ve výši 14 500 Kč. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, nárok na zákonný úrok z prodlení vznikne žalobci až poté, co případně žalovaná nedodrží splatnost zbývající jistiny určenou soudem. Lhůtu k plnění výroku I. soud určil v souladu s § 160 o.s.ř. jako třídenní.Výrokem II. zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu nad rámec poskytnuté původní částky, a to včetně příslušenství.O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnější v této věci je žalovaná; ta však byla po celou dobu řízení neaktivní a žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.