Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 82/2026

Soud: Okresní soud v Hradci KrálovéDatum rozhodnutí: 29. 7. 2026Č. j.: 8 C 82/2026-10Soudkyně: JUDr. Zuzana HunalováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 28. 8. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 26 912 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSHK:2026:8.C.82.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvynáhrada nákladůsmlouva nájemní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala dále zaplacení částky 6 912 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 26 912 Kč od 8. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 236,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 912 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce ([právnická osoba].) se žalovaným uzavřel dne 5. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby v části jistiny byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Soud vzal za prokázaný skutkový stav tak, jak vyplýval z důkazů předložených žalobkyní. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to na dobu neurčitou, úroková sazba činila 40 % měsíčně, RPSN 5551.21 %. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě). Žalobce dále předložil listinu s názvem úvěruschopnost, která obsahovala základní údaje o žalovaném – mj. příjem ze zaměstnání 18 947 Kč, výdaje 4 860 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 4. 2026 (viz smlouva o postoupení pohledávek s dodatkem).Soud dále vycházel ze statistiky ČNB (databáze časových řad ARAD) z které bylo zjištěno, že úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem byly v lednu 2024 v sazbě 9,23 % ročně.Právní posouzení věci vychází především z § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 259/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“); soud dále přezkoumal z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru) a to tak, aby vyhověl aktuální judikatuře (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).Pokud jde o RPSN 5551.21 % (úroková sazba činila 40 % měsíčně), soud toto posoudil jako ujednání příčící se dobrým mravům dle ustanovení § 580 občanského zákoníku, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I s přihlédnutím k charakteru nebankovního poskytovatele půjčky, nemůže úrok 40 % měsíčně a RPSN ve výši 5551.21 % obstát jako souladné s dobrými mravy. Soud k tomu poukazuje též na rozhodnutí ve věci C520/21 ze dne 15. 6. 2023: „kdyby vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících ujednání v takových smlouvách, mohlo by být ohroženo splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 směrnice 93/13. Tato možnost by totiž přispívala k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele tím, že se taková zneužívající ujednání vůči spotřebiteli prostě a jednoduše neuplatní, a to v tom smyslu, že prodávající a poskytovatelé by byli i nadále sváděni k používání uvedených ujednání, jelikož by věděli, že i kdyby mělo být rozhodnuto o jejich neplatnosti, vnitrostátní soud bude moci smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit, takže jejich zájmy budou tímto způsobem přesto zajištěny.“Soud aplikoval výše uvedená ustanovení na projednávanou věc a uzavřel, že při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobkyně neprověřil, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Z předložených listin, respektive z absentujících listin a podkladů pro posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně neověřila skutečný příjem žalovaného, ani jeho náklady na bydlení; výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně nepředložila, stejně tak ani pracovní/nájemní smlouvy žalovaného. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Zcela absentuje posouzení a ověření příjmů a výdajů žalovaného a míra jeho dosavadního zadlužení. Pro neplatnost smlouvy pro rozpor z dobrými mravy soud již žalobkyni nevyzýval k doložení případných dalších dokumentů.Vzhledem k výše uvedenému soud učinil právní závěr, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná nejen ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ ale též pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni pouze nesplacenou jistinu. Soud vycházel z toho, že žalovaný čerpal 20 000 Kč, tedy mu tuto částku výrokem I. uložil žalobkyni vrátit a výrokem II. zbývající žalobní nárok zamítl, a to včetně příslušenství (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal náhradu ve výši 1 500 Kč, což představuje odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 a odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Do náhrady nákladů řízení soud započetl i zaplacený soudní poplatek ve výši 1 077 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl 48 % ve prospěch žalobkyně (nárokováno 26 912 Kč, přiznáno 20 000 Kč). Soud proto uložil žalovanému uhradit 48 % z nákladů žalobce, tedy částku 1 236,96 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací