9 C 254/2025

Odůvodnění

I.Žaloba1. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 25. 8. 2025 po žalovaném zaplacení 803 805,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně počínaje od 22. 8. 2025 do zaplacení, a to z důvodu regresní úhrady (§ 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem). Žalobce v žalobě tvrdil, že žalobce nahradil dne 23. 8. 2024 škodu ve výši 803 805,29 Kč způsobenou nezákonným rozhodnutím ze dne 27. 3. 2017 vydaným žalovaným ve stavebním řízení, a to poškozené společnosti [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno] “). Nezákonné rozhodnutí ze dne 27. 3. 2017, tj. společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru (dále jen „společný souhlas“), bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze 18. 6. 2018 s tím, že vydáním společného souhlasu byl porušen stavební zákon, neboť pro tuto stavbu mělo být vedeno územní řízení, nikoliv vydání územního souhlasu.2. Žalobce v žalobě odkázal na skutkové závěry uvedené v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 9. 2023, č. j. 35 C 182/2019-141, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-183, vydaných v soudním řízení o náhradu škody, kterou společnosti [Anonymizováno] jako poškozená uplatnila proti [Anonymizováno] [Anonymizováno].II.Obrana žalovaného3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil (viz č. l. 27, 54 a 66 spisu). Nesporoval, že ve stavebním řízení vydal rozhodnutí ze dne 27. 3. 2017. Nesporoval, že žalobce byl nucen vyplatil poškozené společnosti [Anonymizováno] částku 803 805,29 Kč jako náhradu škody přiznanou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 9. 2023, č. j. 35 C 182/2019-141, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-183.4. Žalovaný nesporoval ani „skutkové“ okolnosti popsané v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-183.5. Žalovaný postavil obranu proti žalobě na argumentaci:a) Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2017 nelze považovat za nezákonné rozhodnutí, neboť nebylo pro nezákonnost zrušeno. Je tomu tak proto, že rušící rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2018 bylo následně také zrušeno, a to rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021. Ve výsledku tedy rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2017 zrušeno nebylo, neboť zásahem krajského soudu obživlo. Z tohoto důvodu nelze souhlasit ani s „právními“ závěry uvedenými v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-183.b) Rozhodnutí ze dne 27. 3. 2017 nebylo vydáno jako důsledek zaviněného porušení právního předpisu. V době vydání tohoto rozhodnutí žalovaný nevěděl, že je nutné řešit napojení stavby na veřejnou komunikaci, neboť takováto potřeba z předložené projektové dokumentace nevyplývala.c) Nárok žalobce na regresní úhradu je promlčen, neboť nebyl uplatněn u soudu v sobotu dne 23. 8. 2025, ale až v pondělí dne 25. 8. 2025.III.Provedené důkazy6. Z rozhodnutí Magistrátu města [adresa] ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. SZ [Anonymizováno] /[č. účtu] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], bylo zjištěno, že rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2017 (společný souhlas) bylo zrušeno s tím, že vydáním společného souhlasu byl porušen § 90 písm. c) stav. zák. v souvislosti s § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., když provozovna občerstvení neřeší napojení na komunikaci, přičemž pro tuto stavbu mělo být vedeno územní řízení podle § 90 písm. d) stav. zák., nikoliv vydání územního souhlasu.7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 9. 2023, č. j. 35 C 182/2019-141, bylo zjištěno, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo uloženo zaplatit společnosti [Anonymizováno] škodu.8. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-1836, bylo zjištěno, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 9. 2023, č. j. 35 C 182/2019-141, byl potvrzen v části, ve které bylo uloženo [Anonymizováno] [Anonymizováno] zaplatit společnosti [Anonymizováno] škodu ve výši 803 805,29 Kč.9. Městský soud v Praze dospěl v rozsudku ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-183, k těmto závěrům (viz body 28 a 29 odůvodnění citovaného rozsudku Městského soudu v Praze):a) Na základě žádosti společnosti [Anonymizováno] ze dne 21. 2. 2017 vydal Magistrát města [adresa] - odbor stavební dne 27. 3. 2017 pod sp. zn. SZ [Anonymizováno] /[č. účtu] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] dle § 96a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stav. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2017, společný souhlas s umístěním a stavbou nového kiosku občerstvení a stavebními úpravami stávajícího kiosku benzinové stanice spojené se změnou užívání na občerstvení [Anonymizováno] jako stavby dočasné s dobou trvání do 1. 5. 2026 včetně umístění nových areálových rozvodů vody, kanalizace a elektro, který nabyl právních účinků dnem doručení stavebníkovi, k čemuž došlo dne 4. 4. 2017. V odůvodnění společného souhlasu je uvedeno, že stavba bude dokončena do 31. 7. 2017 a že dokončenou stavbu lze užívat pouze na základě kolaudačního souhlasu.b) Společný souhlas byl zrušen v přezkumném řízení zahájeném dne 15. 11. 2017 Magistrátem města [adresa], odborem stavebním, a to jeho rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. SZ [Anonymizováno] /[č. účtu] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], když stavební odbor dospěl k závěru, že vydáním společného souhlasu byl porušen § 90 písm. c) stav. zák. v souvislosti s § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., když provozovna občerstvení neřeší napojení na komunikaci, přičemž pro tuto stavbu mělo být vedeno územní řízení podle § 90 písm. d) stav. zák., nikoliv vydání územního souhlasu.c) Společnost [Anonymizováno] podala odvolání proti tomuto rozhodnutí, které bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 6. 2. 2019, č. j. [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 2. 2019.d) Společnost [Anonymizováno] podala žalobu proti uvedenému rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021, č. j. 30 A 62/2019-78, byla rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 6. 2. 2019 a Magistrátu města [adresa] ze dne 18. 6. 2018 zrušena s tím, že ve věci rozhodovaly věcně nepříslušné správní orgány (společný souhlas mohl přezkoumat v zákonné lhůtě toliko nadřízený správní orgán). Věc tak byla vrácena Krajskému úřadu [Anonymizováno] kraje k dalšímu řízení, aby posoudil, zda jsou splněny podmínky (časové a věcné) pro opětovné zahájení přezkumného řízení s tím, že je na něm, aby přezkumné řízení zahájil z moci úřední a ve věci dále postupoval a rozhodl.e) Následně Krajský úřad [Anonymizováno] kraje ve sdělení ze dne 10. 3. 2021, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), vyšel ze skutečnosti, že společný souhlas ze dne 27. 3. 2017 nabyl právních účinků dne 4. 4. 2017 a zároveň konstatoval poukazem na § 96 odst. 4 a § 106 odst. 2 stav. zák., ve znění účinném ke dni 31. 12. 2017, že lhůty pro případné zahájení a vydání rozhodnutí v přezkumném řízení v daném případě již pominuly, časové podmínky pro opětovné zahájení a vedení přezkumného řízení tedy splněny nebyly a není tak namístě posuzovat splnění věcných podmínek.f) Společnost [Anonymizováno] dne 22. 11. 2017 podala žádost o kolaudační souhlas. Rozhodnutím Magistrátu města [adresa], odbor stavební, ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. SZ [Anonymizováno] [Anonymizováno] [č. účtu] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], byl podle § 122 odst. 4 stavebního zákona vysloven zákaz užívání stavby, neboť její provedení a užívání může ohrozit životy a zdraví osob z hlediska bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (§ 119 odst. 2 stav. zák.), jak vyplynulo z nesouhlasného stanoviska Krajského ředitelství Policie ČR, odboru služby dopravní policie, ze dne 6. 2. 2018, podle kterého je stávající dopravní napojení stavby nevyhovující a neodpovídající intenzitě dopravy v dotčeném úseku silnice, zejména chybí připojovací pruh.g) Společnost [Anonymizováno] podala proti rozhodnutí odvolání; rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 11. 2. 2019, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Odvolací správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že stanovisko Policie ČR (jakož i stanovisko [Anonymizováno] [Anonymizováno]) mělo být již podkladem pro vydání společného souhlasu, a vzhledem k tomu, že nebylo, bylo zahájeno přezkumné řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 2. 2019.h) Společnost [Anonymizováno] podala proti uvedenému rozhodnutí žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2021, č. j. 30 A 67/2019-50. Krajský soud mimo jiné uvedl, že ve věci nastalo pochybení v řízení o vydání společného souhlasu k předmětné stavbě ve smyslu § 96a stav. zák., neboť záměr nebyl vyhodnocen tak, že jde o stavbu, ke které je nutné konat územní řízení podle § 90 písm. d) stav. zák.i) Kasační stížnost, kterou podala společnost [Anonymizováno] proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2023, č. j. 10 As 102/2021-35. Nejvyšší správní soud upozornil na to, že posuzuje situaci, v níž vedle sebe stojí jak (v důsledku rušícího rozsudku) obživlý společný územní a stavební souhlas, tak rozhodnutí o zákazu užívání stavby, které bylo vydáno místo požadovaného kolaudačního souhlasu. Uvedl, že stavební úřad i Krajský úřad [Anonymizováno] kraje založily rozhodnutí o zákazu užívání stavby především na informacích plynoucích z nesouhlasného stanoviska Policie České republiky, podle něhož může skutečné provedení stavby a její užívání ohrozit bezpečnost a plynulost provozu, případně též životy a zdraví osob. Pro stavbu tedy mělo být vedeno územní řízení podle § 90 písm. d) stav. zák., tj. nestačil pouhý společný souhlas jako zjednodušená forma povolení.10. Městský soud v Praze dospěl v rozsudku ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-183, k těmto právním závěrům (viz bod 30 – 37 odůvodnění citovaného rozsudku Městského soudu v Praze):a) Společný souhlas Magistrátu města [adresa] ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. SZ [Anonymizováno] /[č. účtu] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], s umístěním a stavbou nového kiosku občerstvení a stavebními úpravami stávajícího kiosku benzinové stanice spojené se změnou užívání na občerstvení [Anonymizováno] jako stavby dočasné s dobou trvání do 1. 5. 2026 včetně umístění nových areálových rozvodů vody, kanalizace a elektro, který nabyl právních účinků (právní moci) dne 4. 4. 2017, a který byl jako pravomocný pro nezákonnost zrušen rozhodnutím Magistrátu města [adresa] ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. SZ [Anonymizováno] /[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 6. 2. 2019, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], je třeba považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, přičemž soud v tomto řízení je zrušujícím rozhodnutím příslušného orgánu vázán.b) Podmínka zrušení pravomocného společného souhlasu ze dne 27. 3. 2017 pro nezákonnost (§ 8 odst. 1 OdpŠk) je zásadně splněna bez ohledu na výsledek dalšího řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4379/2007, nebo ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1110/2010, či ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013). Obživnutí společného souhlasu v důsledku vydání rozsudku Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021, č. j. 30 A 62/2019-78, kterým byla rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 6. 2. 2019 a Magistrátu města [adresa] ze dne 18. 6. 2018 zrušena, nemá za následek odklizení již existujícího nezákonného rozhodnutí. Kromě toho obživlý společný souhlas Magistrátu města [adresa] ze dne 27. 3. 2017 nemůže obstát vedle pravomocného rozhodnutí Magistrátu města [adresa] ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. SZ [Anonymizováno] /[č. účtu] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], kterým byl vysloven zákaz užívat stavbu realizovanou žalobkyní na základě společného souhlasu ze dne 27. 3. 2017. Žalobkyně tak nemá žádnou možnost, jak začít předmětnou stavbu, realizovanou na základě společného souhlasu ze dne 27. 3. 2017, legálně užívat.c) [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve svém odvolání odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 338/2014), podle níž je sice podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost (§ 8 odst. 1 OdpŠk) zásadně splněna již po zrušení rozhodnutí bez ohledu na výsledek dalšího řízení, otázka dalšího vývoje řízení může být relevantní pro zjišťování vzniku škody a eventuálně příčinné souvislosti. V této věci však již řízení dále neprobíhá, neboť jak upozornil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 3. 2023, č. j. 10 As 102/2021-35, žalobkyni nezbývá než zahájit nový povolovací proces v té podobě, v které měl v souladu se zákonem původně proběhnout.d) Podle § 96a odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (tedy v době podání žádosti žalobkyní o společný souhlas dne 21. 2. 2017), podá-li stavebník současně žádost o územní souhlas podle § 96 odst. 3 a ohlášení stavebního záměru podle § 105, které splňují požadavky § 96 a 105, vydá stavební úřad společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru (dále jen „společný souhlas“).e) Podle § 96 odst. 1 stavebního zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2017) místo územního rozhodnutí stavební úřad vydá územní souhlas, pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění a záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Územní souhlas nelze vydat v případech záměrů posuzovaných ve zjišťovacím řízení, nebo pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.f) Z ustanovení § 96a odst. 1 tehdy platného stavebního zákona vyplývá, že společný souhlas bylo možné vydat jen v případě, že byly kumulativně splněny požadavky a podmínky vymezené jak v § 96 stav. zák. pro územní souhlas, tak v § 105 stav. zák. pro ohlášení. Jediným důvodem, proč nebyl vydán kolaudační souhlas a bylo zakázáno užívání předmětné stavby podle § 122 odst. 4 stav. zák., bylo nesouhlasné stanovisko Policie ČR, odboru služby dopravní policie, ze dne 6. 2. 2018, podle kterého bylo stávající dopravní napojení stavby nevyhovující a neodpovídající intenzitě dopravy v dotčeném úseku silnice, zejména chyběl připojovací pruh. Podle názoru odvolacího soudu bylo na Magistrátu města [adresa], aby již při posuzování žádosti žalobkyně ze dne 21. 2. 2017 o vydání společného souhlasu podle § 96a stav. zák. zvážil ve smyslu § 96 odst. 1 stav. zák., zda záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní infrastrukturu. Jak uvedl sám Magistrát města [adresa] v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. SZ [Anonymizováno] /[č. účtu] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], vzhledem k tomu, že sám není odborně způsobilý k posouzení toho, zda stavba nebo její užívání nebude ohrožovat život, zdraví či bezpečnost z hlediska provozu na pozemních komunikacích, vyžádal si stanovisko Policie ČR. Takovou možnost však měl Magistrát města [adresa] již v době, kdy posuzoval, zda jsou splněny podmínky pro vydání společného souhlasu. Pokud tak Magistrát města [adresa] neučinil a vydal společný souhlas, na jehož základě žalobkyně realizovala předmětnou stavbu a vynaložila tak náklady, které by nebýt společného souhlasu vůbec nevynakládala, vnikla jí v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím škoda.g) [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve svém odvolání dále „namítala“, že vydání ani zrušení společného souhlasu ze dne 27. 3. 2017 s umístěním a provedením předmětné stavby nebylo příčinou vzniku škody spočívající v nákladech vynaložených v souvislosti s realizací stavby, kterou žalobkyně není oprávněna užívat. Rozhodnutí, které společnosti [Anonymizováno] skutečně brání stavbu užívat, je podle [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 3. 2018 o zákazu užívání stavby, které nabylo právní moci dne 11. 2. 2019. Uvedené rozhodnutí však jednak není rozhodnutím nezákonným ve smyslu § 8 OdpŠk a jednak od něj společnost [Anonymizováno] vznik škody neodvozuje.h) Odvolací soud souhlasí s [Anonymizováno] [Anonymizováno], že společnosti [Anonymizováno] v užívání stavby po právní stránce brání pravomocné rozhodnutí Magistrátu města [adresa] ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. SZ [Anonymizováno] [Anonymizováno] [č. účtu] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 11. 2. 2019, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], o zákazu užívání stavby, které nebylo pro nezákonnost zrušeno ani změněno příslušným orgánem. Podle názoru odvolacího soudu se však jedná pouze o další okolnost, která též vedla ke vzniku škody, avšak příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody nepřerušila. Prvotní příčinou vzniku škody bylo vydání společného souhlasu, který byl pro nezákonnost zrušen. Tato prvotní příčina pak bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou, a to rozhodnutí o zákazu užívání stavby. [Anonymizováno] [Anonymizováno] přehlíží, že jak správní orgány, tak i soudy ve správním soudnictví, které se danou věcí zabývaly, dospěly ke shodnému závěru, že pro předmětnou stavbu mělo být vedeno územní řízení podle § 90 písm. d) tehdy platného stav. zák. (tj. ve znění: „V územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.“). Tento názor vyslovil i sám Magistrát města [adresa], který společný souhlas nejprve dne 27. 3. 2017 vydal, ale dne 15. 11. 2017 zahájil (jako věcně nepříslušný orgán) přezkumné řízení podle § 96 odst. 4 stav. zák., aby rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018 společný souhlas zrušil s odůvodněním, že vydáním společného souhlasu byl porušen § 90 písm. c) stav. zák. v souvislosti s § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., když provozovna občerstvení neřeší napojení na komunikaci, a že pro tuto stavbu mělo být vedeno územní řízení podle § 90 písm. d) stav. zák. Prvotní a hlavní příčinou vzniku škody na straně žalobkyně tak je nezákonné rozhodnutí - společný souhlas ze dne 27. 3. 2017, který neměl být vůbec vydán. Pokud by společný souhlas nebyl vydán, společnost [Anonymizováno] by nezapočala se stavebními pracemi a ani by nepodávala žádost o vydání kolaudačního souhlasu. Rozhodnutí o zákazu užívání stavby je tedy jen další skutečností, která vedla ke vzniku škody.11. Z bankovního výpisu ze dne 25. 7. 2025 (č. l. 20 spisu) soud zjistil, že žalobce vyplatil společnosti [právnická osoba] dne 23. 8. 2024 mj. částku ve výši 803 805,29 Kč.12. Ze záznamu o doručení (č. l. 24 spisu) soud zjistil, že žalobce doručil okresnímu soudu dne 25. 8. 2025 (pondělí) žalobu, ve které se domáhá po žalovaném zaplacení částky 803 805,29 Kč.13. Z výzvy ze dne 7. 8. 2025 (č. l. 18 spisu) soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 803 805,29 Kč.14. Při hodnocení důkazů soud postupoval podle § 132 o. s. ř., tj. každý důkaz hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V průběhu řízení účastníci nesporovali pravost a pravdivost výše uvedených důkazů, zejména „skutkové“ okolnosti uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-183 (viz body 28 a 29 odůvodnění citovaného rozsudku Městského soudu v Praze). Soud provedené důkazy proto hodnotí jako pravé a pravdivé.IV.Skutkové závěry15. Okresní soud učinil skutkové závěry:a) Na základě žádosti společnosti [právnická osoba] vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 27. 3. 2017, tj. společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru (tzv. společný souhlas) s umístěním a stavbou nového kiosku občerstvení a stavebními úpravami stávajícího kiosku benzinové stanice spojené se změnou užívání na občerstvení [Anonymizováno] jako stavby dočasné s dobou trvání do 1. 5. 2026. Společný souhlas nabyl právní moci dne 4. 4. 2017. Stavba měla být dokončena do 31. 7. 2017 a k jejímu užívání mělo dojít na základě kolaudačního souhlasu. Společnost [Anonymizováno] podala dne 22. 11. 2017 žádost o kolaudační souhlas.b) Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 3. 2018 byl vysloven zákaz užívání stavby.c) Rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018 vydaným žalovaným byl zrušen společný souhlas s tím, že vydáním společného souhlasu byl porušen stavební zákon, neboť pro tuto stavbu mělo být vedeno územní řízení, nikoliv vydání územního souhlasu. Rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 6. 2. 2019 bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2018 potvrzeno.d) Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021 byla rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 6. 2. 2019 a rozhodnutí žalovaného ze 18. 6. 2018 zrušena a věc byla vrácena Krajskému úřadu [Anonymizováno] kraje k dalšímu řízení.e) Krajský úřad rozhodnutí ve věci samé nevydal s tím, že společný souhlas nabyl právních účinků dne 4. 4. 2017 a lhůty pro případné zahájení a vydání rozhodnutí v přezkumném řízení v daném případě již pominuly.16. Okresní soud také učinil skutkový závěr, že žalobce vyplatil společnosti [Anonymizováno] dne 23. 8. 2024 na náhradu škody částku ve výši 803 805,29 Kč. Žaloba, ve které se žalobce domáhá po žalovaném regresní náhrady ve výši 803 805,29 Kč, byla doručena okresnímu soudu v pondělí dne 25. 8. 2025.V.Právní závěry17. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.18. Podle § 16 odst. 4 OdpŠk stát může požadovat regresní úhradu pouze ve výši odpovídající účasti územního celku v samostatné působnosti, územního celku v přenesené působnosti či úřední osoby na způsobení vzniklé škody.19. Podle § 18 odst. 1 OdpŠk právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti.20. Podle § 34 OdpŠk nárok státu podle § 16 a § 17 odst. 1 a nárok územního celku v samostatné působnosti podle § 23 a § 24 na regresní úhradu se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody.21. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.22. Právní úprava regresní úhrady v zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu („OdpŠk“), je konstruována hierarchicky, přičemž jde buď o jednostupňový, nebo dvoustupňový regresní postih, který lze z obecného hlediska charakterizovat tak, že ten, kdo nahradil újmu (stát), je oprávněn požadovat regres po subjektech, které újmu způsobily (např. notář nebo územní samosprávný celek v přenesené působnosti), přičemž tyto subjekty zase mohou uplatnit nárok na úhradu tzv. u pramene, tj. po konkrétním funkcionáři nebo zaměstnanci, jenž újmu skutečně přivodil, např. zaměstnanec notáře nebo úředník územního samosprávného celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 975/2022).23. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR, ze dne 17. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2793/2018, byly učiněny tyto závěry:a) Zatímco odpovědnost státu je podle § 2 OdpŠk odpovědností objektivní bez možnosti liberace, je regresní odpovědnost územního celku nebo úřední osoby podle § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 OdpŠk odpovědností subjektivní, tj. vyžadující zavinění na straně regresem povinného subjektu. Povinnost uloženou státu v odškodňovacím řízení nelze bez dalšího přenést na úřední osoby či územní celky, neboť regresní nárok je samostatným nárokem, a proto se k němu vztahují samostatné procesní povinnosti tvrzení a důkazní.b) Z ustanovení § 159a odst. 1 o. s. ř., jakož i § 18 odst. 6 OdpŠk vyplývá, že výrok pravomocného rozsudku vydaného v odškodňovacím sporu mezi poškozeným a státem není závazný pro účastníky regresního řízení, a proto žalovaný v regresním řízení může uplatňovat všechny námitky, jež by bylo možno uplatnit vůči poškozenému v původním odškodňovacím řízení.c) Právní úprava regresní úhrady nepresumuje zavinění a oprávněný z regresu jako žalobce je tak v případném soudním řízení povinen prokázat, že subjekt, proti němuž je uplatňován regresní nárok, vznik újmy zavinil. Žalobce tak musí tvrdit zaviněné porušení povinnosti na straně žalovaných, tedy specifikovat, v čem toto zaviněné porušení povinnosti spočívá a v čem je dána příčinná souvislost mezi ním a povinností plnění, která byla žalobci uložena v původním řízení.24. Okresní soud učinil na základě zjištěného skutkového stavu právní závěr, že rozhodnutí ze dne 27. 3. 2017 vydané žalovaným, tj. společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru (společný souhlas), které bylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 6. 2018, je třeba považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.25. Podmínka zrušení pravomocného společného souhlasu ze dne 27. 3. 2017 pro nezákonnost (§ 8 odst. 1 OdpŠk) je zásadně splněna bez ohledu na výsledek dalšího řízení. Obživnutí společného souhlasu v důsledku vydání rozsudku Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021, č. j. 30 A 62/2019-78, kterým byla rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje ze dne 6. 2. 2019 a rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2018 zrušena, nemělo za následek „odklizení“ již vzniklých důsledků nezákonného rozhodnutí v podobě vzniklé škody.26. Kromě toho „obživlé“ rozhodnutí ze dne 27. 3. 2017 nemohlo obstát vedle pravomocného rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2018, kterým byl vysloven zákaz užívat stavbu realizovanou poškozenou společností [Anonymizováno] na základě společného souhlasu ze dne 27. 3. 2017. Společnost [Anonymizováno] tak neměla žádnou možnost, jak začít předmětnou stavbu, realizovanou na základě společného souhlasu ze dne 27. 3. 2017, legálně užívat.27. Jak uvedl sám žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 16. 3. 2018, vzhledem k tomu, že sám není odborně způsobilý k posouzení toho, zda stavba nebo její užívání nebude ohrožovat život, zdraví či bezpečnost z hlediska provozu na pozemních komunikacích, vyžádal si stanovisko Policie ČR. Takovou možnost však měl žalovaný již v době, kdy posuzoval, zda jsou splněny podmínky pro vydání společného souhlasu. Pokud tak žalovaný neučinil a vydal společný souhlas, na jehož základě společnost [Anonymizováno] realizovala předmětnou stavbu a vynaložila tak náklady, které by nebýt společného souhlasu vůbec nevynakládala, vnikla jí v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím škoda ve výši 803 805,29 Kč (srov. závěr vyjádřený v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 9. 2023, č. j. 35 C 182/2019-141, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-183).28. V podrobnostech okresní soud odkazuje na „výše“ citované právní závěry uvedené v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 91 Co 20/2024-183, se kterými se okresní soud plně ztotožňuje.29. Žalovaný způsobil společnosti [Anonymizováno] škodu zaviněně, a to z nevědomé nedbalosti, neboť vzhledem k okolnostem a ke svým poměrům dne 27. 3. 2017 vědět měl a mohl, že posouzení žádosti společnosti [Anonymizováno] o umístění a stavbu nového kiosku občerstvení vyžaduje i posouzení, zda záměr je v souladu s požadavky na veřejnou dopravní infrastrukturu.30. Žalobce vyplatil společnosti [Anonymizováno] na základě soudního rozhodnutí z titulu náhrady škody částku ve výši 803 805,29 Kč dne 23. 8. 2024. Žaloba, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 803 805,29 Kč, byla doručena okresnímu soudu v pondělí dne 25. 8. 2025, tj. v otevřené roční promlčecí „lhůtě“ (§ 34 odst. 1 OdpŠk za použití § 26 OdpŠK, § 605 odst. 2 o. z. a § 607 o. z.). V žalobě uplatněný nárok žalobce tedy není promlčen.31. K námitce žalovaného lze dodat, že „lhůta“ představuje čas vymezený určité osobě, aby si projevem vůle zachovala vlastní právo. Časový úsek, jehož uplynutím může dojít k promlčení, proto má charakter lhůty. Z toho vyplývá, že ačkoliv zákon č. 82/1998 Sb. používá již překonanou terminologií promlčecí „doba“, pro její počítání se uplatní pravidla pro počítání lhůt (srov. zejména § 607 o. z.).32. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil zaplatit částku 803 805,29 Kč.33. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení. Zákonný úrok z prodlení upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.VI.Náklady řízení34. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.35. V řízení měl plný úspěch žalobce; žalovanému byla před podáním žaloby doručena výzva k plnění.36. Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří paušální náhrada nákladů 1 800 Kč za 6 úkonů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení a jízdné osobním vozidlem z [adresa] a zpět k jednomu soudnímu jednání ve výši 1 819,90 Kč, tedy celkem 3 619,90 Kč.